Nejkrásnější bývá...
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.


Jaroslav Seifert: "Píseň o lásce" (1942)

Jaroslav Seifert (23. 9. 1901 - 10. 1. 1986) zemřel přesně před 30 lety... Jenže život pomíjí a dílo je věčné - a moudrost, kterou do něj vložil, je na datech nezávislá... Včera v Břevnovském klášteře jsem si vzpomněl na jeho poezii, protože tam rád chodil, a od té doby se mi vybavuje tato krátká básnička, v níž je všechno... Děkuji Vám, pane Seiferte.

Použitá technika: Nikon D3200 s objektivem AF-S DX Nikkor 18 - 140 mm f/3.5 - 5.6G ED VR
Expoziční čas: 1/200 s   Clona: 9   Ohnisko: 140 mm (EQ35 = 210 mm)   Korekce: -1 EV
Exp. režim: předvolba clony (A)   ISO: 100   Příslušenství: UV filtr Marumi DHG 67 mm
Médium: SDHC Kingston Ultimate UHS-I Class 10 16GB (RAW / NEF)    Datum: 9. ledna 2016


Další --->>
©2016 Milan Sýkora