Knihovna je bezpochyby úctyhodná a užitečná instituce. Kolem téhle chodím už strašně dávno - napřed do školky, pak jen tak ven, pak na gymnázium... A než oplotili její pozemek (no jo, jasně, že na to mají právo), chodili jsme k ní právě v době mých gymnaziálních studií i hrát na kytary, protože to bylo blízko a nikdo nás nevyháněl.
Stromy rostly. Napřed tam byl nějaký malý proutek a několik malých jalovců - jenže to už je dávno a rostliny rostou docela rychle. Z proutku je strom, z jalovců vysoké a neprostupné houští. Už pár let není slabika KNI vidět; jenom ten zbytek. Když jdu kolem, nikdy se nezapomenu podívat a zkontrolovat, jestli je vše, jak má být. I dnes.
Musím konstatovat, že tam pořád jsou... Všechno je v pořádku.