Občas se hrabu v archivu (v minulosti neustále, ostatně je to i součást mé práce, že) - a dost často jsem překvapen.
Tentokrát mě zaujala naše slovutná a odvážná policie. Měl jsem volno, bylo dopoledne a já jsem chodil po Praze a fotografoval na černobílý film; to je věc pro někoho podivná, pro někoho naprosto nepředstavitelná, pro mě však sváteřní a takřka rituální. Mám rád film. Mám rád černou a bílou. Policii už tak rád nemám, ale to je víceméně fuk.
Trochu sněžilo. Felicie stála s nastartovaným motorem (ekologie, co?) v nejodlehlejší části Albertova. Možná měli nějaký zvláštní a hrozně tajný úkol (ostatně u policie a armády je tajné kdeco). Stáli tam dost dlouho, protože vyjeté stopy pneumatik - jakkoli tomu pohledu dávaly zvláštní nádech a symboliku - jaksi nepasovaly k autu...
Byl to poslední snímek filmu.