 |
Převrhlá židle jako symbol času
v nočním baru a pak holé nic
Jen v rohu si flitry vyčesává z vlasů
poslední z tanečnic...
Jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani
i ten klobouk mám dnes naposled
Dám si ho do týla a koukám na ni
jak šminkou obelhává svět
Josefíno
zatanči mi na rozloučenou
za tuhle noc nedopitou
a nedokončenou
Bere si tašku, moje balerína,
v ní jen klíč a láhev od piva
Porovná židle a pak pozhasíná
a potichu se usmívá
|
Otvírám dveře, brzkým rozedněním
se pak rozmařile nechám vést
Toho kdo zvítězí nad pokušením
čeká nebe plné jitřních hvězd
Severní vítr metá svoje kouzla
na mém vlnolamu v Tortuze
a do mého nitra právě tiše vklouzla
jedna polonahá iluze.
Kdesi v mé duši tančí tanečnice,
možná odvážněji než bych chtěl,
odráží od břehů má plachetnice
a říkejte mi Izmael.
Josefíno...
Robert Křesťan: "Tanečnice"
CD RK + DT: "Pohlednice" (1997)
|