 |
Možná bylo mi pět
kdy náš dům - velikej svět
v zahradě stál a z ní mě volaly dálky
Ta touha objevit plot
a v něm pak ještě dál vchod
a za humna ven a první klukovský války
Ta touha udělat něco
co dělat se nemá
ta léta sedí mi v zádech
a není němá...
Haló, haló, haló, haló, haló, haló...!
- slyším z dálky
Vždycky je to ale jen můj vnitřní hlas
co mě žene do malérů
zrazuje mě od zahálky
a třetí den mě nutí zvednout kotvy zas
|
Kdo z vás tu odvahu měl
že za svým voláním šel
ten dobře ví jak velká samota chutná
Vždyť lidi co ztratili hlas
už léta žijou si snáz
a přátelství a krása jsou jim putna
Každej rok z těch co jsou jako já
někdo se ztratí
svým láskám hříchy svobodou
draze platí
Jaroslav Samson Lenk: "Haló"
|