 |
Seděl jsem za stolem a básně čet
rádio hrálo
Vtom slyším ťukání na parapet
tak tiché že se mi možná jen zdálo
Zastřený mužský hlas z chodníku
tiše se ptal
Nerad vás ruším pane básníku
ale mohli bychom na chvíli dál?
V předsíni podal mi deštník a plášť
a láhev vína
Jako bych někde už viděl tu tvář
Byla to tvář na kterou se nezapomíná
V průvanu zhasla mi svíčka
zvenku studený vítr vál
Na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál
|
Usedl do křesla a černý pták
sedl mu v klíně
Bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak
že z podešví mu trčí koňské žíně
Tak nás tu máte jak jste si přál
na lampu padl stín
přes psací stůl když mi vizitku dal
firma Ďábel a Syn
V tolika nocích a v tolika dnech
jsem ho vzýval
Volal ho na pomoc když docházel dech
a teď jsem se mu z očí v oči díval
Cítil jsem konopnou smyčku
jak mi svírá krk
když ze záňadří vytáhl ceduličku
a dlouhý husí brk
Jaromír Nohavica: "Never more"
|