 |
Tolik kolik je mi teď
už mi nikdy nebude
Vteřina za vteřinou ukrajují
můj pecen chleba
Neklepej na dveře
posečkej chvíli můj osude
Ještě tolik věcí udělat je třeba
Ještě tolik věcí udělat je třeba
Řeka se prodírá koryty
a slepými rameny
a pak se v moři
doširoka rozprostírá
Je čas rozmetávat kameny
a je čas ty kameny sbírat
|
Ze svého diáře
vyškrtávám první umřelé
Na třídě Svobody stojím
s rukama svěšenýma
Mladinké ženy kolem pletou
svetry pro své manžele
aby jim nezabylo zima
aby jim snad nezabylo zima
A mně je den odedne
noc od noci
stále více chladněji
V průvanech věků mizí
mé roky rozmařilé
Tohles mi neprozradil
Sudvěji ach Sudvěji
že jednou přijde ona chvíle
že jednou přijde ona chvíle
Jaromír Nohavica: "Sudvěj"
|