 |
Pamatuješ Sáro
tehdy v létě v obilí
jsme spolu kouřili
cigaretu Sáro
V tom pšeničném poli
kde ležet tak bolí
jsme spolu leželi
V té pěně všech věcí
v té smyslné kleci
v tu slavnou neděli
My smělí nesmělí
jsme spolu neměli
nic než retko, Sáro |
Je to k smíchu, Sáro
jako tehdy v pšenici
pohleď v levici
mám dvě sparty, Sáro
Ten nebohý kdosi
kdo na zádech nosí
tvou lásku a tvůj klid
ten zocelen z boje
pak příkoří tvoje
snad musí odčinit
kněžno, ztrácím nit
můj bože, chtěl bych mít
jeho záda, Sáro
Robert Křesťan:
"Odpočiň si, Sáro"
|
... protože je čas žní, protože z polí voní sláma, protože jsem se náhodou ocitl kdesi v polích u stodoly, na které tato letitá cedulka hlásala, že se nesmí kouřit... Nebylo koho se zeptat, jestli se smí vzpomínat na Sáru. Vlastně žádnou Sáru neznám... |