Všechno staré mizí. Věci, domy, cesty, knížky, obrázky, příběhy a nakonec vlastně i lidé... protože přece tuhle veteš už nikdo nepotřebuje, zpomaluje dynamiku naší existence, jak pravil jeden pán s několika tituly, moudrý, až to bolelo. Možná by bylo docela fajn, kdyby se spíš někde ztratila ona dynamika... a koneckonců i ten prorok pokroku.
Cyklo-zátiší jsem objevil šťastnou náhodou, není to výsledek nějakého aranžování. Nezamčené (!) kolo bylo zaparkované u malého venkovského hřbitova, kde se nekrade, kde se neničí jen tak "pro zábavu", kde je klid, jaký v takových místech má (měl by) být.
Krása... Taky bych rád, aby za mnou jednou někdo přijel na takovémhle kole, aby mi zalil kytku a zametl listí na hrobě... Přijedete někdo...?