Poprvé v životě jsem viděl skutečně zblízka pískové sochy (malinko jsem si na ně i sáhl, i když se to nesmí). Byl to zážitek opravdu nevšední - do parku navezli hromady písku a týden se sochaři-pískaři snažili dát v podstatě beztvarým hromadám nějaký tvar. Povedlo se jim to skvěle...!
Bylo to v městském parku v Jelgavě, v Lotyšsku. Konal se tam už druhý ročník festivalu pískových soch; každou zimu zase probíhá festival skulptur z ledu, což musí být neméně zajímavé.
Na místě jsem se dozvěděl, že se písek mísí s vodou a jakýmsi klihem či lepidlem, aby se materiál zpevnil. Ptal jsem se na to (bylo mi totiž divné, že i po dešti sochy drží tvar) a komunikace probíhala v ruštině, což je sice pro mě ve srovnání s lotyštinou jazyk zcela použitelný pasivně i aktivně, ale určitě neumím říct a pochopit hned všechno... Strážník v onom parku nemuměl anglicky ani německy a já zas neumím lotyšsky.
Tato socha se mi líbila nejvíc. Jmenuje se Winding Of History a byla velká asi jako menší náklaďák. Celou ji vyfotografovat asi ani nešlo, a tak jsem si vybral jen některé detaily. Třeba toho lva, ten je vážně krásný...