Mám opravdu rád místa, kam (skoro) nikdo nechodí - ale to už je věc všeobecně známá, řekl bych. Skoro vždycky tam objevím něco zajímavého, co jsem nikde jinde neviděl. Nebo mě aspoň něco napadne (zatím naštěstí ne někdo - dávám si totiž na podezřelé existence vyskytující se na podivných místech pozor).
Když jsem byl malý kluk, vždycky mě zajímalo, co se děje se zvířaty (např. v lese), když umřou. Znal jsem lidské hřbitovy, ale nikde jsem neviděl ty zvířecí. Nikdo z dospělých mi neuměl nebo možná nechtěl vysvětlit, jak to s těmi zvířaty je. Jednou jsem v houští, které jsme prolézali, kousek od zimoviště cirkusu (v Liboci) načel mrtvého osla, což je můj asi nejděsivější dětský zážitek.
Na tohle všechno jsem si vzpomněl v dost opuštěné části Karlína v listopadu 2007 už jako docela velký kluk. Nevíme dne ani hodiny...