"Dědo, půjčíš mi nůž, prosím?"
"A na co? Nůž není hračka!" "Já bych chtěl taky podpis na strom..." "Ne! Do stromů řežou jenom vandalové a chuligáni, nic nebude!" A šli jsme - na oběd do naší žluté chaty, která je teď modrá, cizí a opuštěná, to už je ale jiný příběh... |
 |
 |
| Zase zdálky slyším vlaky | Jak jsme je dřív slýchali | |
 |
 |
 |
| Zas si hraju na vojáky | Sleduji sám sebe v polích | Potichu & zpovzdálí... |
Ale pak jsem si - když si děda šel po obědě dáchnout - nůž "půjčil" a šel se podepsat, byl rok 1982 a já už psát uměl. Ten zubatý, ale přece pořád ostrý nůž s ulomenou vývrtkou ještě mám. Dědu už dávno ne. A ten strom jsem už nenašel... MS#: "Kniha, která neexistuje" (2017 - ?) |
||
