Tolikrát psal jsem o smrti
a rouhal se všem bohům že dřív než pěstí rozdrtím ten škleb ukrytý v rohu mezi tóny hoboje a skrytý u piana snad se dočkám pokoje a zítřejšího rána |
 |
 |
| Tolikrát psal jsem o lásce | A lhal do vůně růží | |
 |
 |
 |
| A kreslil svaté obrazce | Na vlastní nahou kůži | Že postavím ti zlatou chýš |
 |
 |
 |
| Ze slov nesplatných době | A vím že mi pak odpustíš | Jenže kdo odpustí tobě? |
 |
 |
 |
| Tolikrát psal jsem o sobě | O vlastní voliéře | Až havran v lidské podobě |
 |
 |
 |
| Mi sám ukázal dveře | A řek‘: Jsem hodná macecha | A ctím své ideály |
Smrt totiž možná nespěchá Ale ani nezahálí Robert Křesťan: "Tolikrát" (CD Robert Křesťan & Druhá tráva: "Díl druhý", 2022) |
||