Nerad jsem jezdil na tábory - ale zkrátka jsem musel. Něco jsem se sice naučil (třeba nějaký ten uzel a lehat si nohama směrem k výbuchu), poprvé jsem slyšel hrát kytaru, ale hlavním (a také trvalým) výsledkem byl odpor ke kolektivu...
Na táborech jsem si připadal opuštěný - a možná proto jsou teď ona místa také taková (nebo je toto i tohle jen náhoda?).