Byl jsem na rozpacích, jestli jít dál... přece jen nejde o jen tak nějakou ruinu, ale o opuštěnou nemocnici... a já mám nedobré pocity i v nemocnicích v dobrém stavu, v nichž nestraší.
Nakonec - co se má stát, to se stane - jsem šel. Duchové toho hrozného místa mě nechali být, ale dával jsem si veliký pozor, abych je nějak nerozzlobil...