6. července 2009 - Několik vět...
Ano, je zase jednou asi čas říci několik vět - ostatně právě od stejnojmenné protikomunistické petice uplynulo v těchto dnech 20 let... Ale o politice mé věty nebudou, nebojte.
Byl jsem ve Španělsku, celkově počtvrté. Moc mě to nenadchlo, ale byla to spíš moje chyba - studenti si to evidentně užili tak, že na tuto akci hned tak nezapomenou. Počasí bylo dobré až výborné, jídlo takové, jaké si kdo udělal (já dobré, abyste věděli). Barcelona se mi opět nelíbila - nějak pořád nechápu, proč je toto město považováno za tak zajímavé a krásné a nevím jaké ještě... Podle mě je to město až na čestné výjimky zcela nudné - Sagrada Familia je ohavné staveniště a ještě dlouho bude, přičemž výsledný produkt, tedy kostel, je jednoduše divný, ať si příznivci Antonia Gaudího myslí cokoli. Město nevábně zapáchá vším možným a hnusným, po parcích se válejí podivné existence a najít záchody je takřka nemožné. Vybavil se mi také film Vicki Cristina Barcelona od Woodyho Allena a spojení to bylo takové, že jsem se velmi silně těšil pryč celých 9 hodin, které jsme v Barceloně strávili. Aspoň že Parc Güell je opravdu hezký (a dokonce voní, což je v Barceloně takřka zázrak. Také jsem navštívil Valencii a Peñíscolu - a nejlepší byly volné chvíle, které jsem trávil (v kontrastu se zbytkem zájezdu) zcela sám. Chodil jsem, fotografoval, seděl, pil, myslel... S cestováním tentokrát souvisí i pravidelná kulturní revue.
Ve Španělsku začal stávkovat Nikkor 16 - 85 VR; sice všechno, co měl, odfotil, ale s výraznými protesty - zdá se, že stabilizátor má jakýsi problém. Objektiv je v záruce a nyní se nachází v servisu Nikon. V pátek 10. července pro něj jdu. Jsem zvědav, o co šlo, a také zjišťuji, že mi objektiv opravdu chybí. Nyní používám Tokinu 17 - 35, ale ta je na delším konci krátká a prostě to není ono...
Byl jsem také dvakrát v Německu - jednak ve skanzenu NDR v Radebeulu a v Drážďanech, jednak v Regensburgu a Ambergu. Ze všech míst mám fotografie a časem se zde objeví.
Končím svých několik vět...
15. července 2009 - Tak nějak nic...
Prázdniny se vyvíjejí tak, že žádný vývoj není - nic moc nedělám a i počasí je divné, mění se moc rychle. Navíc pořád nemám opravený svůj oblíbený objektiv Nikkor 16 - 85 VR, což mě tedy nehorázně štve, obzvláště proto, že na zakázkovém listu je předpokládané datum ukončení opravy 10. 7., ale 13. mi div nevynadali, že volám (jaká drzost, že?!) a ptám se, kdy to bude... Kapitalismus pořád funguje jenom tak napůl a čím větší firma, tím méně platí starosvětské hezslo náš zákazník - náš pán. To je škoda.
Rodičům jsem vymaloval jeden pokoj a položil koberec, vše se zdařilo a pokoj vypadá jako nový. Opět se potvrdilo, že některé věci nefungují - v tomto případě malířský váleček firmy Spokar, kterýžto do své osy nabral vodu, měl špatnou srst, dělal víc nepořádku než užitku a s nabranou vodou vážil snad 5 kilo.... Vyřešil jsem to poměrně razantně - nákupem nového (německého) válečku v Hornbachu a vyhozením toho nepoužitelného. Pak už vše šlo bez problémů.
Přemýšlím o adaptačních kurzech - a protože moje dlouholetá kolegyně Monika změnila zaměstnavatele, budu muset plně vést 3 kurzy hned po sobě. To mi v zásadě nevadí, jelikož mi tato situace dává možnost si testavit dream-team a vzít tam jakožto lektory jen samé dobré lidi... Že na své narozeniny zase, už po několikáté, nebudu doma, mi až tak nevadí - už jsem si asi zvykl.
Do 206 jsem zakoupil originální gumové koberce Peugeot a líbí se mi, ty neoriginální Kočekovi neslušely. Psal mi jistý pán, jestli může použít mé fotografie ve svém článku - a protože to bylo jednání slušné a jak má být, není problém a může :-). Protože jsem teď víceméně pořád doma, zakoupil jsem také nové hi-fi reproduktory k PC (Genius SP-HF2.0 1100X), aby se mi líbilo, jak na mě mluví, hraje a zpívá. Po přečtení nějakých recenzí (a taky bezpočtu blábolů, jak to tak na internetu chodí), musím konstatovat, že je to opravdu hodně muziky za málo peněz a že jsem spokojený. Soustavu reproduktorů 5.1 k počítači nechci, tu mám na domácím kině a hudba se mi v šestikanálovém podání moc nelíbí.
No a jinak nic... ale ono zase bude nějaké NĚCO, stačí jen trošku věřit, nebo jak se to vlastně říká...
22. července 2009 - Malé dávky dobré reality
Čekání na opravený Nikkor už mě opravdu nebaví - prý je v Německu, jelikož u nás to nejde. No jo, u nás holt nejde leccos, že... Snad už brzo bude; mám sice jiné objektivy, ale tento mi nějak přirostl k srdci a chybí mi. Chci a musím někam jet, něco dělat. Opět jsem si ověřil dvě skutečnosti - jednak že bych opravdu nemohl být nezaměstnaný, jednak že jsou letní prázdniny skoro až moc dlouhé a bylo by dobré volno dávkovat po menších množstvích...
Ráno jsem na zahradě našel mrtvého motýla, a tak jsem vzal Nikona a makroobjektiv s kruhovým bleskem a udělal mu takový památníček... - myslel jsem u toho na několik věcí zároveň. Napřed se mi vybavilo heslo nevíme dne ani hodiny, potom písnička dávné skupiny Č. p. 8 a její písnička Motýlek a nakonec jsem si vzpomněl na jednu básničku od Václava Hraběte (zase...?!) a složitě ji hledal, protože jsem měl v hlavě nějaké útržky a nemohl je nijak dát dohromady... Ale našel jsem ji a je tam...
Včera jsem měl vltavský večer a bylo to tak dobré, jako bych si to snad vymyslel... jenže nevymyslel - a o to je všechno lepší. Vymyslet se dá ledacos, ale realita je vždycky opravdová. Dobrých dnů pomalu ale jistě přibývá...
27. července 2009 - Po dobrých stopách...
V sobotu jsme se s bráchou vypravili na takovou stopařkou expedici... Rád chodím po stopách něčeho, třeba i po těch vlastních, a tohle byla právě taková akce. Jeli jsme najít místo, kde jsme byli přesně před 20 lety na táboře - mně bylo necelých 15 a čekal mě gympl, bráchovi bylo 10 a skončil čtvrtou třídu. Tehdy jsme tam jeli vlakem do Teplic nad Metují a byl to tábor takových "tajných" skautů, byť pod hlavičkou pionýra. Lovili jsme bobříky, spali ve stanu, vařili na kamnech a byl to nejlepší (a taky poslední) tábor, kde jsem vůbec byl. Věděli jsme zhruba, kde by to mohlo a mělo být, jenže ani na mapě to nebylo jasné, několikrát jsme se spletli, protože cest je hodně a to místo jen jedno. Nakonec jsme vyjeli k zámečku Bischofstein (taky se tam říká "Jiráskovy skály", ale ten německý název je určitě starší a tudíž původní) a šli opačně... a našli. Fotil jsem tentokrát na film, abych si vlastní minulost nekazil nulami a jedničkami (a taky jsem pořád neměl svůj oblíbený Nikkor!). Je dobré hledat a ještě lepší je nacházet. Všechno to vypadalo úplně jinak - a na tom místě nebylo vůbec nic, jen vysoká a po dešti mokrá tráva, ale my věděli, že jsme tam...
Neděle nezklamala ani počasím, ani ničím jiným, bylo vysoké nebe a krásné mraky, byly dobré cesty, svítilo dobré světlo a byla i dobrá slova, bylo dobré všechno. Fotografie velmi pravděpodobně uvidíte ;-)
29. července 2009 - Divná země... :-\
Nechápu, co jsme to za stát...!
Včera byl den opravdu jako malovaný. První věc - měli mi z autoservisu dát vědět, kolik bude stát oprava chladiče a nárazníku u 106, což mi tedy mimochodem měli sdělit už minulý pátek, aspoň podle vlastního slibu. Jenže sliby chyby a tak dále. V pondělí jsem tam volal a že prý za chvíli přijde pan majitel a hned zavolá, leč nestalo se nic. Včera jsem volal znovu a zase obratem vám voláme... a opět nic. Nakonec jsem se dozvěděl, že bych měl přijít, jelikož je třeba se dohodnout, jestli půjde o nové díly nebo o ty z druhovýroby, případně z vrakoviště. Hm - a to mi asi nemohli říct rovnou, že...?
Druhá věc - Nikkor. Prostě není, i když zákonná doba pro reklamaci a záruční opravu uplynula právě včera. Jsou naprosto v klidu, v takřka socialistickém klídku, pitomci. Já taky, ale pokud v pátek nedostanu svůj opravený (zdarma a správně opravený!) objektiv, chci nový a neodejdu, dokud mi ho nedají, případně nevrátí plnou kupní cenu. Možná budu bivakovat v Nikon CZ.
Třetí včerejší věc - vyvolaný film a fotky ve FotoŠkoda. Na lístečku byl čas 17:00, i přišel jsem tedy v 17:15 a bylo mi sděleno, že bude to až v 6, musíte počkat, omluva veškerá žádná, o slevě ani nemluvě... Kde to jsme, co je to za bordel?
Koupit si kupon do tramvajenky jsem už ani nezkoušel, když jsem viděl tu frontu - určitě by mi zavřeli před nosem, jelikož právě padla. Za trest budu černý pasažér - a kdo mě bude pronásledovat, je rasista, nemá rád černé a budu ho žalovat pro hanobení rasy, národa a přesvědčení, protože jsem přesvědčen, že v téhle zemi by mi to snad i prošlo, tady je možné všechno. Tečka.
Ano, je zase jednou asi čas říci několik vět - ostatně právě od stejnojmenné protikomunistické petice uplynulo v těchto dnech 20 let... Ale o politice mé věty nebudou, nebojte.
Byl jsem ve Španělsku, celkově počtvrté. Moc mě to nenadchlo, ale byla to spíš moje chyba - studenti si to evidentně užili tak, že na tuto akci hned tak nezapomenou. Počasí bylo dobré až výborné, jídlo takové, jaké si kdo udělal (já dobré, abyste věděli). Barcelona se mi opět nelíbila - nějak pořád nechápu, proč je toto město považováno za tak zajímavé a krásné a nevím jaké ještě... Podle mě je to město až na čestné výjimky zcela nudné - Sagrada Familia je ohavné staveniště a ještě dlouho bude, přičemž výsledný produkt, tedy kostel, je jednoduše divný, ať si příznivci Antonia Gaudího myslí cokoli. Město nevábně zapáchá vším možným a hnusným, po parcích se válejí podivné existence a najít záchody je takřka nemožné. Vybavil se mi také film Vicki Cristina Barcelona od Woodyho Allena a spojení to bylo takové, že jsem se velmi silně těšil pryč celých 9 hodin, které jsme v Barceloně strávili. Aspoň že Parc Güell je opravdu hezký (a dokonce voní, což je v Barceloně takřka zázrak. Také jsem navštívil Valencii a Peñíscolu - a nejlepší byly volné chvíle, které jsem trávil (v kontrastu se zbytkem zájezdu) zcela sám. Chodil jsem, fotografoval, seděl, pil, myslel... S cestováním tentokrát souvisí i pravidelná kulturní revue.
Ve Španělsku začal stávkovat Nikkor 16 - 85 VR; sice všechno, co měl, odfotil, ale s výraznými protesty - zdá se, že stabilizátor má jakýsi problém. Objektiv je v záruce a nyní se nachází v servisu Nikon. V pátek 10. července pro něj jdu. Jsem zvědav, o co šlo, a také zjišťuji, že mi objektiv opravdu chybí. Nyní používám Tokinu 17 - 35, ale ta je na delším konci krátká a prostě to není ono...
Byl jsem také dvakrát v Německu - jednak ve skanzenu NDR v Radebeulu a v Drážďanech, jednak v Regensburgu a Ambergu. Ze všech míst mám fotografie a časem se zde objeví.
Končím svých několik vět...
15. července 2009 - Tak nějak nic...
Prázdniny se vyvíjejí tak, že žádný vývoj není - nic moc nedělám a i počasí je divné, mění se moc rychle. Navíc pořád nemám opravený svůj oblíbený objektiv Nikkor 16 - 85 VR, což mě tedy nehorázně štve, obzvláště proto, že na zakázkovém listu je předpokládané datum ukončení opravy 10. 7., ale 13. mi div nevynadali, že volám (jaká drzost, že?!) a ptám se, kdy to bude... Kapitalismus pořád funguje jenom tak napůl a čím větší firma, tím méně platí starosvětské hezslo náš zákazník - náš pán. To je škoda.
Rodičům jsem vymaloval jeden pokoj a položil koberec, vše se zdařilo a pokoj vypadá jako nový. Opět se potvrdilo, že některé věci nefungují - v tomto případě malířský váleček firmy Spokar, kterýžto do své osy nabral vodu, měl špatnou srst, dělal víc nepořádku než užitku a s nabranou vodou vážil snad 5 kilo.... Vyřešil jsem to poměrně razantně - nákupem nového (německého) válečku v Hornbachu a vyhozením toho nepoužitelného. Pak už vše šlo bez problémů.
Přemýšlím o adaptačních kurzech - a protože moje dlouholetá kolegyně Monika změnila zaměstnavatele, budu muset plně vést 3 kurzy hned po sobě. To mi v zásadě nevadí, jelikož mi tato situace dává možnost si testavit dream-team a vzít tam jakožto lektory jen samé dobré lidi... Že na své narozeniny zase, už po několikáté, nebudu doma, mi až tak nevadí - už jsem si asi zvykl.
Do 206 jsem zakoupil originální gumové koberce Peugeot a líbí se mi, ty neoriginální Kočekovi neslušely. Psal mi jistý pán, jestli může použít mé fotografie ve svém článku - a protože to bylo jednání slušné a jak má být, není problém a může :-). Protože jsem teď víceméně pořád doma, zakoupil jsem také nové hi-fi reproduktory k PC (Genius SP-HF2.0 1100X), aby se mi líbilo, jak na mě mluví, hraje a zpívá. Po přečtení nějakých recenzí (a taky bezpočtu blábolů, jak to tak na internetu chodí), musím konstatovat, že je to opravdu hodně muziky za málo peněz a že jsem spokojený. Soustavu reproduktorů 5.1 k počítači nechci, tu mám na domácím kině a hudba se mi v šestikanálovém podání moc nelíbí.
No a jinak nic... ale ono zase bude nějaké NĚCO, stačí jen trošku věřit, nebo jak se to vlastně říká...
22. července 2009 - Malé dávky dobré reality
Čekání na opravený Nikkor už mě opravdu nebaví - prý je v Německu, jelikož u nás to nejde. No jo, u nás holt nejde leccos, že... Snad už brzo bude; mám sice jiné objektivy, ale tento mi nějak přirostl k srdci a chybí mi. Chci a musím někam jet, něco dělat. Opět jsem si ověřil dvě skutečnosti - jednak že bych opravdu nemohl být nezaměstnaný, jednak že jsou letní prázdniny skoro až moc dlouhé a bylo by dobré volno dávkovat po menších množstvích...
Ráno jsem na zahradě našel mrtvého motýla, a tak jsem vzal Nikona a makroobjektiv s kruhovým bleskem a udělal mu takový památníček... - myslel jsem u toho na několik věcí zároveň. Napřed se mi vybavilo heslo nevíme dne ani hodiny, potom písnička dávné skupiny Č. p. 8 a její písnička Motýlek a nakonec jsem si vzpomněl na jednu básničku od Václava Hraběte (zase...?!) a složitě ji hledal, protože jsem měl v hlavě nějaké útržky a nemohl je nijak dát dohromady... Ale našel jsem ji a je tam...
Včera jsem měl vltavský večer a bylo to tak dobré, jako bych si to snad vymyslel... jenže nevymyslel - a o to je všechno lepší. Vymyslet se dá ledacos, ale realita je vždycky opravdová. Dobrých dnů pomalu ale jistě přibývá...
27. července 2009 - Po dobrých stopách...
V sobotu jsme se s bráchou vypravili na takovou stopařkou expedici... Rád chodím po stopách něčeho, třeba i po těch vlastních, a tohle byla právě taková akce. Jeli jsme najít místo, kde jsme byli přesně před 20 lety na táboře - mně bylo necelých 15 a čekal mě gympl, bráchovi bylo 10 a skončil čtvrtou třídu. Tehdy jsme tam jeli vlakem do Teplic nad Metují a byl to tábor takových "tajných" skautů, byť pod hlavičkou pionýra. Lovili jsme bobříky, spali ve stanu, vařili na kamnech a byl to nejlepší (a taky poslední) tábor, kde jsem vůbec byl. Věděli jsme zhruba, kde by to mohlo a mělo být, jenže ani na mapě to nebylo jasné, několikrát jsme se spletli, protože cest je hodně a to místo jen jedno. Nakonec jsme vyjeli k zámečku Bischofstein (taky se tam říká "Jiráskovy skály", ale ten německý název je určitě starší a tudíž původní) a šli opačně... a našli. Fotil jsem tentokrát na film, abych si vlastní minulost nekazil nulami a jedničkami (a taky jsem pořád neměl svůj oblíbený Nikkor!). Je dobré hledat a ještě lepší je nacházet. Všechno to vypadalo úplně jinak - a na tom místě nebylo vůbec nic, jen vysoká a po dešti mokrá tráva, ale my věděli, že jsme tam...
Neděle nezklamala ani počasím, ani ničím jiným, bylo vysoké nebe a krásné mraky, byly dobré cesty, svítilo dobré světlo a byla i dobrá slova, bylo dobré všechno. Fotografie velmi pravděpodobně uvidíte ;-)
29. července 2009 - Divná země... :-\
Nechápu, co jsme to za stát...!
Včera byl den opravdu jako malovaný. První věc - měli mi z autoservisu dát vědět, kolik bude stát oprava chladiče a nárazníku u 106, což mi tedy mimochodem měli sdělit už minulý pátek, aspoň podle vlastního slibu. Jenže sliby chyby a tak dále. V pondělí jsem tam volal a že prý za chvíli přijde pan majitel a hned zavolá, leč nestalo se nic. Včera jsem volal znovu a zase obratem vám voláme... a opět nic. Nakonec jsem se dozvěděl, že bych měl přijít, jelikož je třeba se dohodnout, jestli půjde o nové díly nebo o ty z druhovýroby, případně z vrakoviště. Hm - a to mi asi nemohli říct rovnou, že...?
Druhá věc - Nikkor. Prostě není, i když zákonná doba pro reklamaci a záruční opravu uplynula právě včera. Jsou naprosto v klidu, v takřka socialistickém klídku, pitomci. Já taky, ale pokud v pátek nedostanu svůj opravený (zdarma a správně opravený!) objektiv, chci nový a neodejdu, dokud mi ho nedají, případně nevrátí plnou kupní cenu. Možná budu bivakovat v Nikon CZ.
Třetí včerejší věc - vyvolaný film a fotky ve FotoŠkoda. Na lístečku byl čas 17:00, i přišel jsem tedy v 17:15 a bylo mi sděleno, že bude to až v 6, musíte počkat, omluva veškerá žádná, o slevě ani nemluvě... Kde to jsme, co je to za bordel?
Koupit si kupon do tramvajenky jsem už ani nezkoušel, když jsem viděl tu frontu - určitě by mi zavřeli před nosem, jelikož právě padla. Za trest budu černý pasažér - a kdo mě bude pronásledovat, je rasista, nemá rád černé a budu ho žalovat pro hanobení rasy, národa a přesvědčení, protože jsem přesvědčen, že v téhle zemi by mi to snad i prošlo, tady je možné všechno. Tečka.
5. srpna 2009 - Nikkor je mrtev, ať žije Nikkor...!
Jak už se tak na začátku měsíce stává, trochu jsem psal... Velmi mě zarazilo chování nové verze Firefoxu (3.5.1) - přestože se verze 3.5 chlubila plným color managementem, na obrázky se nedalo dívat. Ještě že věc lze poměrně snadno opravit. Také vznikl další díl mé kulturní revue, tentokrát samozřejmě za červenec...
Toto léto je rozhodně obdobím stávkující nebo nefungující techniky - předvčírem večer prostě přestal fungovat ADSL-router a žádným způsobem se nedal přesvědčit k resuscitaci. Dal jsem ho opravit, ale mám jiný (resp. bleskově jsem ho pořídil, protože měsíční záruční oprava u O2 by nepochybně znamenala měsíc bez internetu - že by nějaký zapůjčili, to mi připadá poměrně směšné...), takže je mi to vcelku jedno... Jelikož se takové věci, kde je jeden tišťák a jinak nic, opravit víceméně nedají a vyměnit to nepůjde, protože se tento typ už nevyrábí, očekávám, že mi bude vrácena kupní cena, což by se mi líbilo, jelikož záruka končí 27. září a ty necelé 2 roky fungoval dobře...
To hlavní jsem si musel nechat na konec - už zase mám svůj AF-S DX Nikkor 16-85 f/3.5 - 5.6G IF-ED VR, tedy oblíbený a nejpoužívanější objektiv pro D300! Jelikož opravu nestihli (stoprocentně proto, že X dní objektiv někde ležel - máme ty dovolený, že jo - a pak se nedal termín dodržet). S nějakým prodloužením jsem nesouhlasil, byť mi takovou věc chtěli vnutit, ale jejich flákání není můj problém - a tak mám zbrusu nový objektiv s dvouletou zárukou ode dneška. Nikkor je mrtev, ať žije Nikkor...!
A v neděli jedu do Chorvatska, je naprosto nutné někam vyrazit... ;-)
16. srpna 2009 - Návrat z jihu
Jsem zpátky z Chorvatska, z takové poněkud neplánované návštěvy moře, letos už druhé. Bylo to vynikající - i počasí a všechno - je totiž dobré někam jet a je dobré se vracet (neboť přece bez odjezdu nemůže být o návratu řeč). Fažana se ukázala jako příjemné letovisko a Jadran samozřejmě nezklamal. Měl jsem s sebou jen hračku Sony DSC-W120, protože jsem si nechtěl z poněkud fórového srubu nechat ukrást Nikona (a Praktiky jsou sváteční fotoaparáty), ale stejně jako jsem říkal už několikrát, musím i tentokrát konstatovat, že přestože je Sony jen kapesní kompakt, produkuje velmi slušné fotografie. Však jsem také dlouho vybíral... Podle tohoto článku z prosince 2008 si stejný přístroj koupilo ještě několik dalších lidí a všichni jsou spokojeni. Takovou první vlaštovkou z Chorvatska je hasičské auto, které tráví zasloužený odpočinek v lese. Ještě bude i něco dalšího ;-).
Další novinkou je i to, že si náš dům vybrala jedna kočičí slečna a asi se rozhodla, že tady bude bydlet. Uvidíme, jak dlouho jí to vydrží. Snídani už dostala a vypadala, že je s novým bydlištěm velmi spokojena...
21. srpna 2009 - ... cože...?!
Postupně zpracovávám fotografie z Chorvatska (ještě nějaké další určitě uvidíte) - a musím opět konstatovat, že malý přístroj Sony podává opravdu velké výkony, mám z toho mláděte radost. Dokonce jsem se neudržel a pořídil několik snímků západu Slunce, a tak vznikla série Adria (jakože Jadran, kdyby si náhodou někdo nebyl jist).
V úterý proběhla další letošní německá, resp. saská, expedice, kam jsem ale vyrazil těžce ozbrojen Nikonem D300 a vším potřebným; opět můžu slíbit, že něco uvidíte... Nový Nikkor je možná opticky i mechanicky ještě lepší, než byl ten předchozí, tudíž doufám, že se bude stále těšit plnému zdraví a nedopadne jako ten původní...
Největší bombou tohoto týdne (a troufám si odhadnout, že to bude platit i pro mnohem delší období) bylo konečné dořešení opravy Peugeotu 106 po lehké nehodě (poškozený předek auta, nikomu se nic nestalo a pro pořádek dodávám, že jsem ani neřídil, ani jsem u oné kolize nebyl). Jsem nepřizpůsobivé individuum, jelikož se stále odmítám smířit s tím, že v této zemi se platí za špatnou nebo vůbec neudělanou práci a že to všem těm lumpům stále prochází... Jak mi napsal kamarád Jano: "Nuž, čo si človek nepokazí sám, to mu s radosťou dodrbe niekto iný a ešte si za to nechá zaplatiť". Změní se to vůbec někdy...?!
Abych se neopakoval a znovu nerozčílil, zkuste si v blogu na Windows Live přečíst něco málo o tom, že není servis jako servis, dávejte si pozor a do Ropexu nikdy nejezděte... Pokud budete dobré jméno této firmy šířit dále, uděláte jedině dobře, protože jedině tak snad už konečně nastane čas, kdy firmy, jejichž hlavními "zbraněmi" jsou neodbornost, lemplovství, podvody a lži, pokud možno rychle zkrachují. Sobě i všem bych to velmi přál...
27. srpna 2009 - Zpět do procesu
Tak prázdniny jsou pryč... a mně začíná už dvanáctý školní rok, takže jsem si o tom musel něco napsat... A když už jsme u toho psaní, musím zmínit ještě text Několik vět 2009, který jsem objevil v mailu a který mě po delší době přiměl k zamyšlení nad věcmi veřejnými. Že bych dokonce zase jednou šel k volbám...???
Škola je jiná, protože odešlo hodně lidí, kteří tam byli už od začátku mého působení - hlavně mě mrzí odchod Moniky, s níž jsme se věnovali adaptačním kurzům, zahraničním výměnám i studentskému klubu... Přišlo 9 nových kolegů, ale zatím jsem s žádným z nich nemluvil a nikoho neznám. Já už dávno nejsem nový, už pár let jsem starý kolega :-)
Cosi divného se stalo s mým wireless access point, tedy s přístupovým bodem pro wi-fi. Hodně se zahříval, ale nejen to: fungoval jen bez antény (tudíž dosah téměř žádný), jakmile jsem ji namontoval, bylo po signálu. Anténou to není, zkoušel jsem i jinou a výsledek stejný. Asi nějaký studeňák nebo ještě spíš zkrat, který uzemění konektoru antény posílá kamsi zpět do základní desky AP. A tak jsem odvezl přístroj do prodejny, technik se podivil, posléze zjistil, že si nevymýšlím, na papír napsal "možnosti řešení reklamace - opravit, vyměnit", věc poslal dodavateli a já si můžu po dobu 30 dnů zase užít kabelové připojení k internetu, což mi sice nevadí, leč v případě notebooku v posteli je onen kabel jaksi "navíc". Poslední dobou reklamuji snad úplně všechno, vyjma jídla (to když mi nechutná, vyhodím) - a už mě to FAKT štve. To nemůžou ti Číňani pracovat pořádně a nevyrábět jen zmetky...?!
Poslední novinka je pozitivní - včera se na počítadle návštěv webu objevilo číslo 123.456: přiznávám se, když jsem viděl, že se tato hodnota blíží, párkrát jsem použil klávesu F5, abych si mohl uložit screenshot a tento číselný stav byl zaznamenán. Děkuji všem za návštěvy a choďte určitě na tento web i dál...
Jak už se tak na začátku měsíce stává, trochu jsem psal... Velmi mě zarazilo chování nové verze Firefoxu (3.5.1) - přestože se verze 3.5 chlubila plným color managementem, na obrázky se nedalo dívat. Ještě že věc lze poměrně snadno opravit. Také vznikl další díl mé kulturní revue, tentokrát samozřejmě za červenec...
Toto léto je rozhodně obdobím stávkující nebo nefungující techniky - předvčírem večer prostě přestal fungovat ADSL-router a žádným způsobem se nedal přesvědčit k resuscitaci. Dal jsem ho opravit, ale mám jiný (resp. bleskově jsem ho pořídil, protože měsíční záruční oprava u O2 by nepochybně znamenala měsíc bez internetu - že by nějaký zapůjčili, to mi připadá poměrně směšné...), takže je mi to vcelku jedno... Jelikož se takové věci, kde je jeden tišťák a jinak nic, opravit víceméně nedají a vyměnit to nepůjde, protože se tento typ už nevyrábí, očekávám, že mi bude vrácena kupní cena, což by se mi líbilo, jelikož záruka končí 27. září a ty necelé 2 roky fungoval dobře...
To hlavní jsem si musel nechat na konec - už zase mám svůj AF-S DX Nikkor 16-85 f/3.5 - 5.6G IF-ED VR, tedy oblíbený a nejpoužívanější objektiv pro D300! Jelikož opravu nestihli (stoprocentně proto, že X dní objektiv někde ležel - máme ty dovolený, že jo - a pak se nedal termín dodržet). S nějakým prodloužením jsem nesouhlasil, byť mi takovou věc chtěli vnutit, ale jejich flákání není můj problém - a tak mám zbrusu nový objektiv s dvouletou zárukou ode dneška. Nikkor je mrtev, ať žije Nikkor...!
A v neděli jedu do Chorvatska, je naprosto nutné někam vyrazit... ;-)
16. srpna 2009 - Návrat z jihu
Jsem zpátky z Chorvatska, z takové poněkud neplánované návštěvy moře, letos už druhé. Bylo to vynikající - i počasí a všechno - je totiž dobré někam jet a je dobré se vracet (neboť přece bez odjezdu nemůže být o návratu řeč). Fažana se ukázala jako příjemné letovisko a Jadran samozřejmě nezklamal. Měl jsem s sebou jen hračku Sony DSC-W120, protože jsem si nechtěl z poněkud fórového srubu nechat ukrást Nikona (a Praktiky jsou sváteční fotoaparáty), ale stejně jako jsem říkal už několikrát, musím i tentokrát konstatovat, že přestože je Sony jen kapesní kompakt, produkuje velmi slušné fotografie. Však jsem také dlouho vybíral... Podle tohoto článku z prosince 2008 si stejný přístroj koupilo ještě několik dalších lidí a všichni jsou spokojeni. Takovou první vlaštovkou z Chorvatska je hasičské auto, které tráví zasloužený odpočinek v lese. Ještě bude i něco dalšího ;-).
Další novinkou je i to, že si náš dům vybrala jedna kočičí slečna a asi se rozhodla, že tady bude bydlet. Uvidíme, jak dlouho jí to vydrží. Snídani už dostala a vypadala, že je s novým bydlištěm velmi spokojena...
21. srpna 2009 - ... cože...?!
Postupně zpracovávám fotografie z Chorvatska (ještě nějaké další určitě uvidíte) - a musím opět konstatovat, že malý přístroj Sony podává opravdu velké výkony, mám z toho mláděte radost. Dokonce jsem se neudržel a pořídil několik snímků západu Slunce, a tak vznikla série Adria (jakože Jadran, kdyby si náhodou někdo nebyl jist).
V úterý proběhla další letošní německá, resp. saská, expedice, kam jsem ale vyrazil těžce ozbrojen Nikonem D300 a vším potřebným; opět můžu slíbit, že něco uvidíte... Nový Nikkor je možná opticky i mechanicky ještě lepší, než byl ten předchozí, tudíž doufám, že se bude stále těšit plnému zdraví a nedopadne jako ten původní...
Největší bombou tohoto týdne (a troufám si odhadnout, že to bude platit i pro mnohem delší období) bylo konečné dořešení opravy Peugeotu 106 po lehké nehodě (poškozený předek auta, nikomu se nic nestalo a pro pořádek dodávám, že jsem ani neřídil, ani jsem u oné kolize nebyl). Jsem nepřizpůsobivé individuum, jelikož se stále odmítám smířit s tím, že v této zemi se platí za špatnou nebo vůbec neudělanou práci a že to všem těm lumpům stále prochází... Jak mi napsal kamarád Jano: "Nuž, čo si človek nepokazí sám, to mu s radosťou dodrbe niekto iný a ešte si za to nechá zaplatiť". Změní se to vůbec někdy...?!
Abych se neopakoval a znovu nerozčílil, zkuste si v blogu na Windows Live přečíst něco málo o tom, že není servis jako servis, dávejte si pozor a do Ropexu nikdy nejezděte... Pokud budete dobré jméno této firmy šířit dále, uděláte jedině dobře, protože jedině tak snad už konečně nastane čas, kdy firmy, jejichž hlavními "zbraněmi" jsou neodbornost, lemplovství, podvody a lži, pokud možno rychle zkrachují. Sobě i všem bych to velmi přál...
27. srpna 2009 - Zpět do procesu
Tak prázdniny jsou pryč... a mně začíná už dvanáctý školní rok, takže jsem si o tom musel něco napsat... A když už jsme u toho psaní, musím zmínit ještě text Několik vět 2009, který jsem objevil v mailu a který mě po delší době přiměl k zamyšlení nad věcmi veřejnými. Že bych dokonce zase jednou šel k volbám...???
Škola je jiná, protože odešlo hodně lidí, kteří tam byli už od začátku mého působení - hlavně mě mrzí odchod Moniky, s níž jsme se věnovali adaptačním kurzům, zahraničním výměnám i studentskému klubu... Přišlo 9 nových kolegů, ale zatím jsem s žádným z nich nemluvil a nikoho neznám. Já už dávno nejsem nový, už pár let jsem starý kolega :-)
Cosi divného se stalo s mým wireless access point, tedy s přístupovým bodem pro wi-fi. Hodně se zahříval, ale nejen to: fungoval jen bez antény (tudíž dosah téměř žádný), jakmile jsem ji namontoval, bylo po signálu. Anténou to není, zkoušel jsem i jinou a výsledek stejný. Asi nějaký studeňák nebo ještě spíš zkrat, který uzemění konektoru antény posílá kamsi zpět do základní desky AP. A tak jsem odvezl přístroj do prodejny, technik se podivil, posléze zjistil, že si nevymýšlím, na papír napsal "možnosti řešení reklamace - opravit, vyměnit", věc poslal dodavateli a já si můžu po dobu 30 dnů zase užít kabelové připojení k internetu, což mi sice nevadí, leč v případě notebooku v posteli je onen kabel jaksi "navíc". Poslední dobou reklamuji snad úplně všechno, vyjma jídla (to když mi nechutná, vyhodím) - a už mě to FAKT štve. To nemůžou ti Číňani pracovat pořádně a nevyrábět jen zmetky...?!
Poslední novinka je pozitivní - včera se na počítadle návštěv webu objevilo číslo 123.456: přiznávám se, když jsem viděl, že se tato hodnota blíží, párkrát jsem použil klávesu F5, abych si mohl uložit screenshot a tento číselný stav byl zaznamenán. Děkuji všem za návštěvy a choďte určitě na tento web i dál...
17. září 2009 - Adaptace na realitu...
Tři turnusy adaptačních kurzů jsem přežil (téměř) ve zdraví... jen jsem 2 dny nemohl mluvit a byl uvolněn ze školy, za což děkuji, protože jsem stejně nebyl schopen provozu. Adaptační kurzy jsou dobrá věc, ale 3 hned po sobě jsou opravdu vražedná dávka. Ještě že na posledním byl Filip a chvíle volna jsme strávili hraním starých a částečně i zkoušením nových písniček. Ovšem poděkovat musím všem týmům, protože jejich práce byla podstatnou podmínkou úspěchu celé akce. Tak zase za rok... (?)
Státní maturita je odložena, díkybohu. Teď tedy znovu nastane již klasická situace - rok se nebude dít vůbec nic (kromě také již obvyklé nadprodukce keců o podpoře vzdělávání) a pak bude stav úplně stejný jako teď, jen celý ten bordel spotřebuje nějaké ty další miliony a žádný výsledek nebude vidět. Co kdyby v rámci nějakých těch úsporných opatření, o nichž se pořád někde mele, byla zrušena právě tahle hloupost, která tak jako tak nemůže fungovat...?
V těchto dnech všichni komentují volby, které ostatně vůbec nebudou, a politiku obecně - já to just neudělám (však stejně všichni, kdo sem chodí, vědí). Namísto toho se budu těšit na sobotní Ladronkafest, nedělní výlet a ještě i něco dalšího, protože to jsou "věci", které mi nikdo nezkazí ani těmi sebevětšími žvásty ;-).
19. září 2009 - 35 a od 10 k 5
Trochu jsem psal... napřed jen tak do šuplíku (resp. na disk), pak sem do Deníku, ale nějak jsem se rozepsal, a tak vznikl samostatný článek. Jsou to divné věci... a opravdu nevím, jestli jít nebo nejít na třídní sraz, protože mám obavy, jestli ti, které jsem dlouhé roky neviděl, budou opravdu těmi, které si pamatuji. Abych nezjistil, co vědět nechci, abych si třeba nezkazil iluze, mám-li ještě vůbec nějaké...
Veškerá rozbitá a reklamovaná technika se vrátila a chová se, jak se chovat má - tedy ADSL router funguje a wi-fi AP také. Letos v létě jsem reklamoval kdeco, tak snad už mám na dlouho dobu vyreklamováno...
24. září 2009 - Podzim, RS-blb a tak vůbec...
Podzim se dostavil, alespoň podle kalendáře... a je to dobré.
O víkendu jsem byl ve Skokách, tedy v bývalé (a ostudně zničené, jak to tak chodí) sudetské vesnici Maria Stock a fotografie už jsou tady. To místo je nějaké očarované, protože vždycky je tam nějak zvláštně dobře, ne nadarmo to bývalo opravdu důležité poutní místo. Nebyl jsem tam naposledy, to je jisté... ale doufám, že z Maria Stock nevznikne nějaké euromísto (a označené eurocedulí!), kde bude všechno podle jakýchsi ujetých norem; to by se genius loci hezky rychle ztratil...
Potkal jsem čistokrevného blbce - jistě není náhodou, že se projíždí po světě v podivné věci zvané Fabia RS. Jeho zásluhou jsem ovšem konečně pochopil, co ona zkratka znamená, za což mu děkuji ;-).
Dnes jsem měl tak dobrý točený Staropramen 12°! Vzpomněl jsem si na poněkud obskurní metodu hodnocení piva podle jeho pitelnosti (to jsem si nevymyslel, fakt existuje!) - spočívá v tom, že "když pijete pivo, máte chuť na další", a přesně to se mi stalo... Ale dal jsem si jen jedno, protože se mám aspoň zase na co těšit a protože bylo třeba jít dál. Bylo mi jednoduše dobře a bylo to ne jako kdysi, ale jako teď...
Tři turnusy adaptačních kurzů jsem přežil (téměř) ve zdraví... jen jsem 2 dny nemohl mluvit a byl uvolněn ze školy, za což děkuji, protože jsem stejně nebyl schopen provozu. Adaptační kurzy jsou dobrá věc, ale 3 hned po sobě jsou opravdu vražedná dávka. Ještě že na posledním byl Filip a chvíle volna jsme strávili hraním starých a částečně i zkoušením nových písniček. Ovšem poděkovat musím všem týmům, protože jejich práce byla podstatnou podmínkou úspěchu celé akce. Tak zase za rok... (?)
Státní maturita je odložena, díkybohu. Teď tedy znovu nastane již klasická situace - rok se nebude dít vůbec nic (kromě také již obvyklé nadprodukce keců o podpoře vzdělávání) a pak bude stav úplně stejný jako teď, jen celý ten bordel spotřebuje nějaké ty další miliony a žádný výsledek nebude vidět. Co kdyby v rámci nějakých těch úsporných opatření, o nichž se pořád někde mele, byla zrušena právě tahle hloupost, která tak jako tak nemůže fungovat...?
V těchto dnech všichni komentují volby, které ostatně vůbec nebudou, a politiku obecně - já to just neudělám (však stejně všichni, kdo sem chodí, vědí). Namísto toho se budu těšit na sobotní Ladronkafest, nedělní výlet a ještě i něco dalšího, protože to jsou "věci", které mi nikdo nezkazí ani těmi sebevětšími žvásty ;-).
19. září 2009 - 35 a od 10 k 5
Trochu jsem psal... napřed jen tak do šuplíku (resp. na disk), pak sem do Deníku, ale nějak jsem se rozepsal, a tak vznikl samostatný článek. Jsou to divné věci... a opravdu nevím, jestli jít nebo nejít na třídní sraz, protože mám obavy, jestli ti, které jsem dlouhé roky neviděl, budou opravdu těmi, které si pamatuji. Abych nezjistil, co vědět nechci, abych si třeba nezkazil iluze, mám-li ještě vůbec nějaké...
Veškerá rozbitá a reklamovaná technika se vrátila a chová se, jak se chovat má - tedy ADSL router funguje a wi-fi AP také. Letos v létě jsem reklamoval kdeco, tak snad už mám na dlouho dobu vyreklamováno...
24. září 2009 - Podzim, RS-blb a tak vůbec...
Podzim se dostavil, alespoň podle kalendáře... a je to dobré.
O víkendu jsem byl ve Skokách, tedy v bývalé (a ostudně zničené, jak to tak chodí) sudetské vesnici Maria Stock a fotografie už jsou tady. To místo je nějaké očarované, protože vždycky je tam nějak zvláštně dobře, ne nadarmo to bývalo opravdu důležité poutní místo. Nebyl jsem tam naposledy, to je jisté... ale doufám, že z Maria Stock nevznikne nějaké euromísto (a označené eurocedulí!), kde bude všechno podle jakýchsi ujetých norem; to by se genius loci hezky rychle ztratil...
Potkal jsem čistokrevného blbce - jistě není náhodou, že se projíždí po světě v podivné věci zvané Fabia RS. Jeho zásluhou jsem ovšem konečně pochopil, co ona zkratka znamená, za což mu děkuji ;-).
Dnes jsem měl tak dobrý točený Staropramen 12°! Vzpomněl jsem si na poněkud obskurní metodu hodnocení piva podle jeho pitelnosti (to jsem si nevymyslel, fakt existuje!) - spočívá v tom, že "když pijete pivo, máte chuť na další", a přesně to se mi stalo... Ale dal jsem si jen jedno, protože se mám aspoň zase na co těšit a protože bylo třeba jít dál. Bylo mi jednoduše dobře a bylo to ne jako kdysi, ale jako teď...
2. října 2009 - ...
Je začátek nového měsíce, a tak jsem si opět napsal další díl kulturní revue... Jak jsem předpokládal v létě, lehkou zábavu z větší části nahradilo těžké umění, což se s příchodem podzimu stává pravidelně. Dnes dopoledne jsme také s Filipem nazkoušeli 3 nové písničky (vida, znovu těžké umění!), z nichž jednu napsal on sám. Chválím sebe i jeho, protože to nikdo jiný neudělá, svět je prostě nespravedliv a zel (to není překlep, nýbrž jmenný tvar přídavných jmen, víme?). Kulturu nejen konzumuji, ale snad také aktivně vytvářím; a jestli je to nekultura, je mi to jedno - pořád lepší než nedělat nic nebo dokonce nějaké eurohovadiny (což je v podstatě jedno a to samé, i když možná nic je o něco lepší, neb nikomu neškodí a nikoho neotravuje).
Letošní podzim je nějaký mírumilovný (obzvláště ve srovnání s tím loňským) - nevedu s nikým žádné zásadní spory (asi že si myslím svoje, ale nechávám si to často jen pro sebe, koho to koneckonců zajímá), nehádám se (není důvod) a nebojuji (není o co). Ale ono to zas přijde, protože stále nesnáším stejné věci a stejné lidi jako dřív, jako vždycky. Jedna moje kamarádka mi včera do mailu napsala, že "člověk je jinej v sedmnácti a ve třiceti. A pak si myslí, že už to bude stejný, a stejně není. Kde skončíme? Jako moudří kmeti, nebo jako naprostí cynici? Ted už aspoň připouštím, že možný je naprosto, ale naprosto všechno. Nesoudím, pozoruju." Ano - to je ono! Nesoudím, pozoruji...
Nedávno jsem přemýšlel nad ideálním vyjadřovacím prostředkem, který by řekl všechno, co chci a potřebuji, a zároveň vyloučil neustále hrozící možnost, že obsah někdo špatně pochopí. Také jsem se zamýšlel nad svým individuálním stylem (ha - pan ligvista...!) - a dospěl k poznání, že používám složité věty (přestože jsem v podstatě jednoduchá bytost) s odbočkami, závorkami, pomlčkami (a pomlkami) ... abych řekl všechno, ačkoli sám často úplně přesně nevím ani co, ani jak. Bez interpunkce ovšem ani ránu (či snad ani ráno?). Ideálním vyjadřovacím prostředkem se mi momentálně zdají být tři tečky - protože nejlépe splňují požadavek univerzálnosti, srozumitelnosti, jednoduchosti a stručnosti, vyhovují individuálním požadavkům čtenáře... Chudák čtenář...! Nikdo mě ovšem nemůže obvinit, že jsem to nebo ono řekl nebo snad neřekl; jeho chyba, že nevidí ;-)
Tedy: ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... atd.
8. října 2009 - ???
Stávají se podivné věci... Když mi zavolá někdo, kdo se mnou nejméně půl roku nemluvil, můžu se vsadit, že něco chce. "U vás ve škole je syn našeho rodinného dětského lékaře..." No a, co já s tím - každý má nějaké rodiče a svět je malý... "No... ehm... on ho někdo chytil, jak kouří na hajzlu, a prej mu hrozí dvojka z chování..." Ne, ta mu nehrozí, tu dostane, když je trouba, musí kouřit ve škole a navíc se nechá chytit. "Já jsem četl školní řád a je fakt, že to tam je..." No jasně, že to tam je, když jsem to tam napsal... "Dá se s tím něco dělat...?" Jasně, že dá - dostane 2 z chování, protože si ji zaslouží... Jak by k tomu přišli ostatní chycení kuřáci? Jak k tomu přijdu já, že po mně někdo chce takové věci??? Nic takového nedělám, nedělal jsem a dělat nehodlám. Amen ;-)
11. října 2009 - Čas prostých radostí (a nejen jich)
Jako by ten rodinný dětský lékař byl snad nějaké znamení...! V pátek bylo Kačence (moje neteř, kdyby někdo nevěděl) špatně, až jsme večer skončili na dětské pohotovosti v Motole a posléze na infekčním oddělení nemocnice na Bulovce. K těžkým zažívacím problémům a jimi způsobené celkové dehydrataci se přidala i horečka, a tak přišly na řadu léky, infuze a pobyt v nemocnici. Viróza, ale dost brutální. Bude to dobré, ovšem zatím není. Držím palce...!
I přes výše uvedené (aniž bych jakkoli snižoval vážnost situace) nastal (a trvá) čas prostých radostí - to když vím, s kým být, kam jít či jet a co dělat, když prostě vím. Stejně tak dobré je vědět, s kým nebýt, kam nejít či nejet a co nedělat. Je hezké, když hraje dobrá hudba, když čtu dobrou knihu, když vidím dobrý film či dobré místo, když mám nějaký nápad, když mi to píše a myslí...
17. října 2009 - Kyberšikana, newspeak a relativismus
Čtvrtek a pátek jsem strávil na Živohošti, neb se konalo tradiční výjezdní zasedání pracovní skupiny školních metodiků prevence. Tentokrát jsme měli opravdu kvalitní program a jsme takříkajíc in, protože určitě není moc lidí, kteří se vyznají ve věcech jako kyberšikana a netolismus, ale my už ano... dokonce na tom mám papír s razítkem, tedy osvědčení. Dobré to bylo, jen počasí mohlo být lepší a topení v objektu (resp. v mém pokoji) výkonnější. Pár obrázků z večerního posezení je zde... Jen tak pro informaci: kyberšikana je psychická šikana prostřednictvím počítače nebo mobilu, v současnosti poměrně rozšířený jev; netolismus je závislost na virtuálních drogách (TV, počítač, internet, mobil atd.), jíž propadá čím dál víc lidí, aniž to někdo sleduje (a vůbec může sledovat).
Hrozně mi leze na nervy jakýkoli newspeak - nemám rád, když mi někdo určuje, co a jak smím a nesmím říkat. Ovšem učinil jsem jistý pokrok - našel jsem lingvistický důkaz, že je správnější říkat Cikán než Rom. Jsa lingvistou, budu se toho držet... :-)
Ve škole nám budou měnit všechna okna - a jak už to tak chodí, neděje se to v létě, nýbrž od října do března, asi aby se dělníci při práci moc nepotili... Takhle to prostě funguje (musím zde konstatovat, že to není vina školy, aby nedošlo takříkajíc k mejlce nebo dokonce k tragickýmu vomylu), v téhle zemi máloco odpovídá zdravému rozumu... Jistou výhodou je, že podzimní prázdniny nebudou jen 2 dny, ale budeme mít volno celý týden, protože místo oken ve sborovně budou jen díry do zdi, a tak bude škola neobyvatelná... A jistě to není volno poslední. Na všem špatném nebo divném je něco dobrého a zajímavého - všechno je relativní.
27. října 2009 - Zimní obutí a dobré volno
Po dva dny jsem se pohyboval na Terasách Barrandov - nějak mi ta zničená restaurace s přilehlým okolím nedávala spát. Už to asi nikdy nebude dobré... jestli bude kdy vůbec započata rekonstrukce (měla mimochodem skončit v roce 2006), pak stejně vznikne nějaký developerský hnus a místo ztratí duši. Fotografoval jsem tam, podívejte se na Terasy i na bazén, ať víte, o čem vlastně mluvím.
Mám volno a je to dobré volno. Vím, co dělat, s kým být... a navíc nemusím dělat nic, co dělat nechci. I přezout 106 do zimních bot jsem chtěl, stejně jako chci zimní pneumatiky, resp. celá kola, i na 206, ale Peugeot se jaksi nemá k tomu, aby mi dal vědět, jestli mi dá nebo nedá nějakou pořádnou slevu na kola; jinak bych si je už objednal jinde. No co, když bude padat to bílé svinstvo a ještě nebudu mít kola, prostě nikam nepojedu, ono se to nezblázní (a já taky ne). Nikam nemusím (což ale nezamená, že bych nikam nechtěl).
Nejsem schopen žádných velkých (možná ani malých) myšlenek... tak ahoj v listopadu a přeji pěkný podzim ;-).
Je začátek nového měsíce, a tak jsem si opět napsal další díl kulturní revue... Jak jsem předpokládal v létě, lehkou zábavu z větší části nahradilo těžké umění, což se s příchodem podzimu stává pravidelně. Dnes dopoledne jsme také s Filipem nazkoušeli 3 nové písničky (vida, znovu těžké umění!), z nichž jednu napsal on sám. Chválím sebe i jeho, protože to nikdo jiný neudělá, svět je prostě nespravedliv a zel (to není překlep, nýbrž jmenný tvar přídavných jmen, víme?). Kulturu nejen konzumuji, ale snad také aktivně vytvářím; a jestli je to nekultura, je mi to jedno - pořád lepší než nedělat nic nebo dokonce nějaké eurohovadiny (což je v podstatě jedno a to samé, i když možná nic je o něco lepší, neb nikomu neškodí a nikoho neotravuje).
Letošní podzim je nějaký mírumilovný (obzvláště ve srovnání s tím loňským) - nevedu s nikým žádné zásadní spory (asi že si myslím svoje, ale nechávám si to často jen pro sebe, koho to koneckonců zajímá), nehádám se (není důvod) a nebojuji (není o co). Ale ono to zas přijde, protože stále nesnáším stejné věci a stejné lidi jako dřív, jako vždycky. Jedna moje kamarádka mi včera do mailu napsala, že "člověk je jinej v sedmnácti a ve třiceti. A pak si myslí, že už to bude stejný, a stejně není. Kde skončíme? Jako moudří kmeti, nebo jako naprostí cynici? Ted už aspoň připouštím, že možný je naprosto, ale naprosto všechno. Nesoudím, pozoruju." Ano - to je ono! Nesoudím, pozoruji...
Nedávno jsem přemýšlel nad ideálním vyjadřovacím prostředkem, který by řekl všechno, co chci a potřebuji, a zároveň vyloučil neustále hrozící možnost, že obsah někdo špatně pochopí. Také jsem se zamýšlel nad svým individuálním stylem (ha - pan ligvista...!) - a dospěl k poznání, že používám složité věty (přestože jsem v podstatě jednoduchá bytost) s odbočkami, závorkami, pomlčkami (a pomlkami) ... abych řekl všechno, ačkoli sám často úplně přesně nevím ani co, ani jak. Bez interpunkce ovšem ani ránu (či snad ani ráno?). Ideálním vyjadřovacím prostředkem se mi momentálně zdají být tři tečky - protože nejlépe splňují požadavek univerzálnosti, srozumitelnosti, jednoduchosti a stručnosti, vyhovují individuálním požadavkům čtenáře... Chudák čtenář...! Nikdo mě ovšem nemůže obvinit, že jsem to nebo ono řekl nebo snad neřekl; jeho chyba, že nevidí ;-)
Tedy: ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... atd.
8. října 2009 - ???
Stávají se podivné věci... Když mi zavolá někdo, kdo se mnou nejméně půl roku nemluvil, můžu se vsadit, že něco chce. "U vás ve škole je syn našeho rodinného dětského lékaře..." No a, co já s tím - každý má nějaké rodiče a svět je malý... "No... ehm... on ho někdo chytil, jak kouří na hajzlu, a prej mu hrozí dvojka z chování..." Ne, ta mu nehrozí, tu dostane, když je trouba, musí kouřit ve škole a navíc se nechá chytit. "Já jsem četl školní řád a je fakt, že to tam je..." No jasně, že to tam je, když jsem to tam napsal... "Dá se s tím něco dělat...?" Jasně, že dá - dostane 2 z chování, protože si ji zaslouží... Jak by k tomu přišli ostatní chycení kuřáci? Jak k tomu přijdu já, že po mně někdo chce takové věci??? Nic takového nedělám, nedělal jsem a dělat nehodlám. Amen ;-)
11. října 2009 - Čas prostých radostí (a nejen jich)
Jako by ten rodinný dětský lékař byl snad nějaké znamení...! V pátek bylo Kačence (moje neteř, kdyby někdo nevěděl) špatně, až jsme večer skončili na dětské pohotovosti v Motole a posléze na infekčním oddělení nemocnice na Bulovce. K těžkým zažívacím problémům a jimi způsobené celkové dehydrataci se přidala i horečka, a tak přišly na řadu léky, infuze a pobyt v nemocnici. Viróza, ale dost brutální. Bude to dobré, ovšem zatím není. Držím palce...!
I přes výše uvedené (aniž bych jakkoli snižoval vážnost situace) nastal (a trvá) čas prostých radostí - to když vím, s kým být, kam jít či jet a co dělat, když prostě vím. Stejně tak dobré je vědět, s kým nebýt, kam nejít či nejet a co nedělat. Je hezké, když hraje dobrá hudba, když čtu dobrou knihu, když vidím dobrý film či dobré místo, když mám nějaký nápad, když mi to píše a myslí...
17. října 2009 - Kyberšikana, newspeak a relativismus
Čtvrtek a pátek jsem strávil na Živohošti, neb se konalo tradiční výjezdní zasedání pracovní skupiny školních metodiků prevence. Tentokrát jsme měli opravdu kvalitní program a jsme takříkajíc in, protože určitě není moc lidí, kteří se vyznají ve věcech jako kyberšikana a netolismus, ale my už ano... dokonce na tom mám papír s razítkem, tedy osvědčení. Dobré to bylo, jen počasí mohlo být lepší a topení v objektu (resp. v mém pokoji) výkonnější. Pár obrázků z večerního posezení je zde... Jen tak pro informaci: kyberšikana je psychická šikana prostřednictvím počítače nebo mobilu, v současnosti poměrně rozšířený jev; netolismus je závislost na virtuálních drogách (TV, počítač, internet, mobil atd.), jíž propadá čím dál víc lidí, aniž to někdo sleduje (a vůbec může sledovat).
Hrozně mi leze na nervy jakýkoli newspeak - nemám rád, když mi někdo určuje, co a jak smím a nesmím říkat. Ovšem učinil jsem jistý pokrok - našel jsem lingvistický důkaz, že je správnější říkat Cikán než Rom. Jsa lingvistou, budu se toho držet... :-)
Ve škole nám budou měnit všechna okna - a jak už to tak chodí, neděje se to v létě, nýbrž od října do března, asi aby se dělníci při práci moc nepotili... Takhle to prostě funguje (musím zde konstatovat, že to není vina školy, aby nedošlo takříkajíc k mejlce nebo dokonce k tragickýmu vomylu), v téhle zemi máloco odpovídá zdravému rozumu... Jistou výhodou je, že podzimní prázdniny nebudou jen 2 dny, ale budeme mít volno celý týden, protože místo oken ve sborovně budou jen díry do zdi, a tak bude škola neobyvatelná... A jistě to není volno poslední. Na všem špatném nebo divném je něco dobrého a zajímavého - všechno je relativní.
27. října 2009 - Zimní obutí a dobré volno
Po dva dny jsem se pohyboval na Terasách Barrandov - nějak mi ta zničená restaurace s přilehlým okolím nedávala spát. Už to asi nikdy nebude dobré... jestli bude kdy vůbec započata rekonstrukce (měla mimochodem skončit v roce 2006), pak stejně vznikne nějaký developerský hnus a místo ztratí duši. Fotografoval jsem tam, podívejte se na Terasy i na bazén, ať víte, o čem vlastně mluvím.
Mám volno a je to dobré volno. Vím, co dělat, s kým být... a navíc nemusím dělat nic, co dělat nechci. I přezout 106 do zimních bot jsem chtěl, stejně jako chci zimní pneumatiky, resp. celá kola, i na 206, ale Peugeot se jaksi nemá k tomu, aby mi dal vědět, jestli mi dá nebo nedá nějakou pořádnou slevu na kola; jinak bych si je už objednal jinde. No co, když bude padat to bílé svinstvo a ještě nebudu mít kola, prostě nikam nepojedu, ono se to nezblázní (a já taky ne). Nikam nemusím (což ale nezamená, že bych nikam nechtěl).
Nejsem schopen žádných velkých (možná ani malých) myšlenek... tak ahoj v listopadu a přeji pěkný podzim ;-).
1. listopadu 2009 - Padá listí...
Tak je tady listopad... a listí padá opravdu mohutně. Včera jsem byl na sudetské expedici a našel toho hodně... ovšem nechte se překvapit, fotografie budou. Dnes si objednám zimní kola a budu se těšit na jaro, protože jakmile nasadím zimní obutí, začnou z nebe padat ohavné věci, hlavně tu bílou nemám rád ani trochu. Ideální by bylo, aby sníh byl jen na horách; já ho všem těm lyžařům a snowboardistům přeju, ale co s tím svinstvem tady dole...? Jediným - a nežádoucím - efektem je, že se musí pořád uklízet. Zajímalo by mě, kdy bude konečně zrušen protektorátní nápad, že každý musí uklízet "svůj" chodník. Kdyby byl aspoň jeho, ale patří zpravidla obci, tak ať si ho taky uklízí! Já si přece taky nevolám na radnici, aby mi přišli vyluxovat byt...
Tak jsem si preventivně zanadával na sníh a je mi mnohem lépe :-). Příjemnou informací je, že jsem dnes dostal od Kačenky obrázek - je na něm Edudant a je to dárek za půjčení DVD s Bobem a Bobkem. Ovšem ukázal jsem se jako pitomec... Napřed jsem se zeptal, kdo to je (jen pro jistotu, nerad bych to byl já!), načež se mi dostalo odpovědi, že je to takovej hloupej kluk. Následoval můj "logický" dotaz, proč jsou hloupí kluci zelení, jenže takhle dítě neuvažuje - prostě JSOU - a já byl za hlupáka, že to nechápu. Vysloužil jsem si nevěřícný pohled - jak je možný, že se ptáš na tak jasný věci?!. Až cestou po schodech jsem se dozvěděl, že je to Edudant, ale to je nakonec fuk - jednoduše nechápu, proč by nemohl být kluk zelený... Strejda je zkrátka blbeček :-)))
... a abych nezapomněl - samozřejmě je už na světě i říjnová kulturní revue...
8. listopadu 2009 - Mám / nemám... má / nemá...
Někdy nemůžu skoro celou noc spát. Když už nemůžu číst (nebo nemám co), dívám se do tmy a čekám na ráno, aniž bych ale věděl, co přinese. Občas z toho čekání usnu, ale někdy se to nezdaří. Znáte to - čím víc si člověk říká, jak musí spát, tím víc je vzhůru. Zajímavé je, že ani po noci (téměř) beze spánku nebývám moc unavený... V jedné takové bezesné noci (dnes) jsem přemýšlel, koho mám a nemám rád a kdo má a nemá rád mě. Žádná statistika, jen se mi vybavovaly tváře a něco mi říkaly. Vzpomněl jsem si i na několik lidí, které nemám vůbec rád... které taky třeba už nemám rád - a ráno jsem jim napsal otevřený dopis. Naopak jsem si vybavil ty, které mám rád moc a nejvíc... ale pro ty jsou docela jiné dopisy. A vůbec - neberte to zas tak vážně, v podstatě jsem nevěděl, co s tou fotografií udělat ;-).
Provozní novinkou (a to doslova, dokonce silničně-provozní novinkou) jsou zimní kola pro 206; objednal jsem si kompletní kola s pneumatikami Barum Polaris 2 (175/65 R14) a jsem spokojený, i když na sněhu jsem se ještě neprojel - díkybohu zatím žádný není.
A co jinak? Jinak NIC...
19. listopadu 2009 - Pamětihodnosti, odpočítávání a tak různě
Zase mi to jednou nedalo a nějak jsem si musel zavzpomínat; tentokrát na 17. listopad před 20 lety - ale nejen na něj - a tak vzniklo Listopadové odpočítávání. Je to víceméně spontánní text a je dost dobře možné, že bych ho o pár dní dříve nebo později napsal docela jinak, vzpomínkám se poroučet nedá (a nemá) a každý den jsou jiné (pokud tedy vůbec jsou).
Také jsem učinil nebývalý objev - hledal jsem knížku (kterou jsem nakonec i našel), ale objevil také několik CD s fotografiemi, na něž jsem dávno zapomněl. Zdá se, že můj archiv ještě neřekl poslední slovo; a jsem rád. Mimo jiné se na světlo boží dostaly snímky z Vánoc 2003 nebo maturitního plesu v roce 2004 a další pamětihodnosti.
Když už jsme u těch knih - dostal jsem mailem velice obsáhlý seznam titulů s vysvětlením: likvidujeme byt po babičce, jestli chceš nějakou z uvedených knih, dej vědět. Dal jsem vědět (kdybych měl dostatek místa a také dostatek drzosti, říct si o celou tu knihovnu, udělal bych to!) - a mám tedy asi 10 knížek, na které se opravdu těším; ale nechám si je do nějaké kulturní revue.
Mé kladenské babičce bylo 87 a je zdravá a neuvěřitelně vitální. Chtěl bych v 87 číst bez brýlí, chodit bez hole a myslet zcela jasným rozumem! Všechno nejlepší a nebo aspoň dobré, babi...!
Také jsem byl tak různě fotit a můžete se těšit (hnusná troufalost, když si myslím, že byste se mohli na něco mého těšit, že?) na takové různé fotografie, určitě se tady na webu nějaké objeví. Poslední - sice ryze materiální, ale o nic méně příjemnou - novinkou je, že mám nová hliníková kola na 206, originální Peugeot Ouragan 14"... a už se moc těším na jaro, až sundám zimáky a budu se vozit na elektronech se lvem. Spolupráce s Peugeotem se vyplácí, ne že ne ... a jestli jsem někdy měl o kolečko víc, těď mám více o čtyři.
26. listopadu 2009 - Podivný týden
Je takový podivný týden - nějak se mi pletou dny a pořád mám dojem, že jsem málo spal, i když to vlastně není pravda. Ale nemocný nejsem, aspoň zatím. Mám nějak často suplování, aspoň víc, než bych chtěl (nechci žádné); nicméně chápu, že pokud někdo z kolegů chybí, musí do třídy někdo jít (a dnes budou suplovat za mě, jelikož jdu se svou třídou do památníku na Vítkově, který byl konečně po dlouhé rekonstrukci otevřen).
Udělal jsem si radost novým kompaktem Samsung WB500, který má konečně opravdu širokoúhlý objektiv. Lehce jsem ho otestoval a poměrně hodně (a příjemně!) mě překvapil. Je dobré mít nějakou kapesní hračku, protože ne všude se hodí zrcadlovka, obzvláště pokud jde o opravdu velkou mašinu jako D300. Dosavadní Sony W120 jsem nevyhodil, ani někam nevystavil - na svou další aktivní službu se jen přesunul k jinému majiteli, resp. majitelce. Je to dobrý strojek, tak ať slouží...
V sobotu přijede babička a oslavíme 60. narozeniny mojí mámy. Docela se na to těším a taky něco snad vyfotím, protože přece mám tu novou korejskou věc... Možná taky někam půjdu nebo pojedu, ještě nevím jistě. Dvě věci ale jistě vím - že neexistuje žádný moravský národ (zúčastnění pochopí, ostatním je tato informace na nic) a že jsem udělal dobře, když jsem s některými lidmi přestal mluvit (nebylo a hlavně už není ani o čem, ani proč).
Mám se dobře a někdy i nejlépe - to kdyby se náhodou někdo chtěl zeptat (jasně, že nikdo nechce, k čemu by to taky komu bylo). Ale říct jsem to musel (protože chtěl).
.....
Předchozí zápis jsem napsal dnes brzo ráno... ale už brzo se všechno změnilo. Ten hezký den nakonec nebyl hezký ani trochu - protože každé loučení je smutné...
30. listopadu 2009 - Tak nějak... :-\
Za týden je babiččin pohřeb. Rozloučíme se - přestože nějaké proslovy jakýchsi řečníků jsou jen divadlo, je dobré to udělat. Je dobré se rozloučit...
Život jde dál - musí jít. A tak jsem splnil domácí úkol a ještě kdesi na externím disku objevil zapomenuté Lumix files, tedy fotografie, které až na výjimky nikdy nikdo neviděl; jsou to snímky z fotoaparátu, který jsem měl krátce a moc jsme si (vlastně vůbec) do oka nepadli. Na některé snímky se snad ale přece jen dívat dá...
Včera jsem byl v památníku na Vítkově a večer fotit noční Prahau - z obojího bude nějaké fotografie i zde, ale ještě mám v pořadí cosi jiného. A to je prozatím všechno...
Tak je tady listopad... a listí padá opravdu mohutně. Včera jsem byl na sudetské expedici a našel toho hodně... ovšem nechte se překvapit, fotografie budou. Dnes si objednám zimní kola a budu se těšit na jaro, protože jakmile nasadím zimní obutí, začnou z nebe padat ohavné věci, hlavně tu bílou nemám rád ani trochu. Ideální by bylo, aby sníh byl jen na horách; já ho všem těm lyžařům a snowboardistům přeju, ale co s tím svinstvem tady dole...? Jediným - a nežádoucím - efektem je, že se musí pořád uklízet. Zajímalo by mě, kdy bude konečně zrušen protektorátní nápad, že každý musí uklízet "svůj" chodník. Kdyby byl aspoň jeho, ale patří zpravidla obci, tak ať si ho taky uklízí! Já si přece taky nevolám na radnici, aby mi přišli vyluxovat byt...
Tak jsem si preventivně zanadával na sníh a je mi mnohem lépe :-). Příjemnou informací je, že jsem dnes dostal od Kačenky obrázek - je na něm Edudant a je to dárek za půjčení DVD s Bobem a Bobkem. Ovšem ukázal jsem se jako pitomec... Napřed jsem se zeptal, kdo to je (jen pro jistotu, nerad bych to byl já!), načež se mi dostalo odpovědi, že je to takovej hloupej kluk. Následoval můj "logický" dotaz, proč jsou hloupí kluci zelení, jenže takhle dítě neuvažuje - prostě JSOU - a já byl za hlupáka, že to nechápu. Vysloužil jsem si nevěřícný pohled - jak je možný, že se ptáš na tak jasný věci?!. Až cestou po schodech jsem se dozvěděl, že je to Edudant, ale to je nakonec fuk - jednoduše nechápu, proč by nemohl být kluk zelený... Strejda je zkrátka blbeček :-)))... a abych nezapomněl - samozřejmě je už na světě i říjnová kulturní revue...
8. listopadu 2009 - Mám / nemám... má / nemá...
Někdy nemůžu skoro celou noc spát. Když už nemůžu číst (nebo nemám co), dívám se do tmy a čekám na ráno, aniž bych ale věděl, co přinese. Občas z toho čekání usnu, ale někdy se to nezdaří. Znáte to - čím víc si člověk říká, jak musí spát, tím víc je vzhůru. Zajímavé je, že ani po noci (téměř) beze spánku nebývám moc unavený... V jedné takové bezesné noci (dnes) jsem přemýšlel, koho mám a nemám rád a kdo má a nemá rád mě. Žádná statistika, jen se mi vybavovaly tváře a něco mi říkaly. Vzpomněl jsem si i na několik lidí, které nemám vůbec rád... které taky třeba už nemám rád - a ráno jsem jim napsal otevřený dopis. Naopak jsem si vybavil ty, které mám rád moc a nejvíc... ale pro ty jsou docela jiné dopisy. A vůbec - neberte to zas tak vážně, v podstatě jsem nevěděl, co s tou fotografií udělat ;-).
Provozní novinkou (a to doslova, dokonce silničně-provozní novinkou) jsou zimní kola pro 206; objednal jsem si kompletní kola s pneumatikami Barum Polaris 2 (175/65 R14) a jsem spokojený, i když na sněhu jsem se ještě neprojel - díkybohu zatím žádný není.
A co jinak? Jinak NIC...
19. listopadu 2009 - Pamětihodnosti, odpočítávání a tak různě
Zase mi to jednou nedalo a nějak jsem si musel zavzpomínat; tentokrát na 17. listopad před 20 lety - ale nejen na něj - a tak vzniklo Listopadové odpočítávání. Je to víceméně spontánní text a je dost dobře možné, že bych ho o pár dní dříve nebo později napsal docela jinak, vzpomínkám se poroučet nedá (a nemá) a každý den jsou jiné (pokud tedy vůbec jsou).
Také jsem učinil nebývalý objev - hledal jsem knížku (kterou jsem nakonec i našel), ale objevil také několik CD s fotografiemi, na něž jsem dávno zapomněl. Zdá se, že můj archiv ještě neřekl poslední slovo; a jsem rád. Mimo jiné se na světlo boží dostaly snímky z Vánoc 2003 nebo maturitního plesu v roce 2004 a další pamětihodnosti.
Když už jsme u těch knih - dostal jsem mailem velice obsáhlý seznam titulů s vysvětlením: likvidujeme byt po babičce, jestli chceš nějakou z uvedených knih, dej vědět. Dal jsem vědět (kdybych měl dostatek místa a také dostatek drzosti, říct si o celou tu knihovnu, udělal bych to!) - a mám tedy asi 10 knížek, na které se opravdu těším; ale nechám si je do nějaké kulturní revue.
Mé kladenské babičce bylo 87 a je zdravá a neuvěřitelně vitální. Chtěl bych v 87 číst bez brýlí, chodit bez hole a myslet zcela jasným rozumem! Všechno nejlepší a nebo aspoň dobré, babi...!
Také jsem byl tak různě fotit a můžete se těšit (hnusná troufalost, když si myslím, že byste se mohli na něco mého těšit, že?) na takové různé fotografie, určitě se tady na webu nějaké objeví. Poslední - sice ryze materiální, ale o nic méně příjemnou - novinkou je, že mám nová hliníková kola na 206, originální Peugeot Ouragan 14"... a už se moc těším na jaro, až sundám zimáky a budu se vozit na elektronech se lvem. Spolupráce s Peugeotem se vyplácí, ne že ne ... a jestli jsem někdy měl o kolečko víc, těď mám více o čtyři.
26. listopadu 2009 - Podivný týden
Je takový podivný týden - nějak se mi pletou dny a pořád mám dojem, že jsem málo spal, i když to vlastně není pravda. Ale nemocný nejsem, aspoň zatím. Mám nějak často suplování, aspoň víc, než bych chtěl (nechci žádné); nicméně chápu, že pokud někdo z kolegů chybí, musí do třídy někdo jít (a dnes budou suplovat za mě, jelikož jdu se svou třídou do památníku na Vítkově, který byl konečně po dlouhé rekonstrukci otevřen).
Udělal jsem si radost novým kompaktem Samsung WB500, který má konečně opravdu širokoúhlý objektiv. Lehce jsem ho otestoval a poměrně hodně (a příjemně!) mě překvapil. Je dobré mít nějakou kapesní hračku, protože ne všude se hodí zrcadlovka, obzvláště pokud jde o opravdu velkou mašinu jako D300. Dosavadní Sony W120 jsem nevyhodil, ani někam nevystavil - na svou další aktivní službu se jen přesunul k jinému majiteli, resp. majitelce. Je to dobrý strojek, tak ať slouží...
V sobotu přijede babička a oslavíme 60. narozeniny mojí mámy. Docela se na to těším a taky něco snad vyfotím, protože přece mám tu novou korejskou věc... Možná taky někam půjdu nebo pojedu, ještě nevím jistě. Dvě věci ale jistě vím - že neexistuje žádný moravský národ (zúčastnění pochopí, ostatním je tato informace na nic) a že jsem udělal dobře, když jsem s některými lidmi přestal mluvit (nebylo a hlavně už není ani o čem, ani proč).
Mám se dobře a někdy i nejlépe - to kdyby se náhodou někdo chtěl zeptat (jasně, že nikdo nechce, k čemu by to taky komu bylo). Ale říct jsem to musel (protože chtěl).
.....
Předchozí zápis jsem napsal dnes brzo ráno... ale už brzo se všechno změnilo. Ten hezký den nakonec nebyl hezký ani trochu - protože každé loučení je smutné...
30. listopadu 2009 - Tak nějak... :-\
Za týden je babiččin pohřeb. Rozloučíme se - přestože nějaké proslovy jakýchsi řečníků jsou jen divadlo, je dobré to udělat. Je dobré se rozloučit...
Život jde dál - musí jít. A tak jsem splnil domácí úkol a ještě kdesi na externím disku objevil zapomenuté Lumix files, tedy fotografie, které až na výjimky nikdy nikdo neviděl; jsou to snímky z fotoaparátu, který jsem měl krátce a moc jsme si (vlastně vůbec) do oka nepadli. Na některé snímky se snad ale přece jen dívat dá...
Včera jsem byl v památníku na Vítkově a večer fotit noční Prahau - z obojího bude nějaké fotografie i zde, ale ještě mám v pořadí cosi jiného. A to je prozatím všechno...
5. prosince 2009 - Žádost vědecké obci
Vážené dámy, vážení pánové!
Inspirován dojmy z dnešní tzv. večeře si dovoluji požádat váženou vědeckou obec a všechny její kompetentní složky o urychlené vynalezení stravy v tabletách a promptní uvedení tohoto vynálezu do praxe. Žádám tímto o stravu, která bude bez vůně (i zápachu) a chuti a převevším nebude nutno připravovat ji vařením, nýbrž pouze a jedině otevřením tuby. Nitrožilní podávání výživy bohužel nelze praktikovat v domácích podmínkách (a bez lékařského diplomu, jímž stejně jako většina obyvatel nedisponuji), nelze ho také provozovat dlouhodobě kvůli následnému poškození žilního systému. Již zmíněnou stravu ve formě tablet požaduji rovněž proto, že se většina europotravin nedá jíst bez újmy na psychickém či fyzickém zdraví.
Dovoluji si rovněž konstatovat, že vařit sice umím dobře (což mi bylo sděleno větším počtem různých a na sobě nezávislých strávníků, tudíž pravděpodobně nejde jen o můj vlastní klamný dojem), ale už mě to opravdu nebaví. Klasický postup přípravy stravy s sebou nese samé nevýhody (jak jsem si rovněž dnes při tzv. večeři uvědomil): je třeba opatřovat nejrůznější ingredience, jež je třeba poté, co je složitým postupem dosaženo rozhodnutí o konkrétním jídle, zdlouhavě zpracovávat, přičemž jako vedlejší produkt vzniká nežádoucí nepořádek, který se také sám neuklidí... Když je strava i přes všechna protivenství připravena, může dotyčný kuchař a strávník v jedné osobě (tzv. 2 v 1, jako např. šampon) zjistit neblahou skutečnost, že na jídlo vlastně vůbec nemá chuť (všimněte si další iracionální složky stravovacího procesu!), je-li doma sám a vaří-li jen pro sebe.
Pokrm po několika soustech skončí v odpadkovém koši (dnešní, ale nejen dnešní případ), načež je třeba umýt použité nádobí a znečištěný sporák či troubu (dle druhu stravy), což je další značně otravná a demotivující činnost. Díky urychlené realizací výše uvedeného návrhu by odpadly veškeré tyto negativní faktory spojené s vařením a jídlem. Prosím tedy váženou vědeckou obec, aby se mou žádostí ve vší vážnosti zabývala a pokusila se mi vyhovět. Mohl bych následně také zrušit kuchyň, špajz i ledničku a odhlásit odvážení odpadu, který ve své většině stejně pochází z potravin...
Dovolte mi můj dopis uzavřít pohříchu nevědecky: vařit a jíst sám je opravdu děsná otrava a byl bych vám vděčný, kdybych díky Vašemu vynálezu nemusel jíst vůbec :-(
Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem,
MS#
10. prosince 2009 - Zrno a plevy
V pondělí babičce na její poslední a definitivní cestu svítlo Slunce, kterému tímto děkuji. Na babičku budu vzpomínat rád a v dobrém - a nezapomenu (zatímco na jiné příbuzné bych pokud možno zapomněl ihned a navždy). Ahoj, babi...
Zjišťuji při kontaktu s mnoha lidmi, že mě nebaví (nejde o zábavu, tudíž je asi správnějším slovem netěší) diskutovat, všechno za každou cenu komentovat a neustále o něčem mluvit. Čím dál míň čtu noviny, na televizi sice padne můj zrak denně, ale zapnu ji málokdy (a když, pak jen jako monitor k DVD), není na co se dívat, tím méně proč. Všechno to spadá do kategorie keců a nic a nikoho to nezmění.
Moc nemluvím, vyjma školy, kde je mluvení (často, přečasto ale taky jen ty kecy) vlastně hlavní náplní mé (často zcela zbytečné) práce. Raději mlčím - je to ale už jiné mlčení než to, které bývalo; byly doby, kdy jsem nevěděl, co říct, teď daleko častěji nic říkat nechci. Poslouchat asi taky ne, obecně vzato. Nikam ani moc nechodím. Jsou však i vzácné výjimky - je jich tak málo, že jich možná míň ani už být nemůže. Těmi nečetnými výjimkami jsou jen ti, s kterými je co i proč - a děkuji jim, že jsou. Plevy odpadly, zrno zůstalo, řečeno obrazně.
Tak já jdu zas mlčet...
23. prosince 2009 - ***
Trochu jsem psal - a trochu taky opisoval, protože jsem našel zajímavé věci. Z roku 1962 pochází Rekreační deník 1962; napsal si ho můj děda do malého linkovaného sešitku a ten lze coby originál veřejně publikovat jen těžko, když je jen na papíře a jen jeden... Stejné je to i s dílkem Häftling Nr. 26851, což je text pro změnu od mé babičky, ale nelze s předchozím srovnávat, protože Vysoké Tatry v roce 1962 a Terezín či Ravensbrück v letech 1943 až 1944 jsou nejen jiná místa, ale i docela jiné světy, ačkoli časově ani místně to tak na první pohled vypadat nemusí...
Dárky mám, jen je zítra zabalím. Je to divné, ale baví mě to - a myslím, že jsou to dobré dárky, protože jsou pro ty dobré. Dávám dárky (a nejen o Vánocích) jen a pouze těm, kterým je dát chci - nic z takzvané slušnosti už dávno nedělám a dělat nebudu (totéž se týká i vánočních a novoročních přání). Aby se udělalo jasno i zabedněncům: komu jsem nepopřál, tomu jsem popřát nechtěl. Ne že bych proti někomu z nich musel hned něco mít (ovšem ne že bych proti některým neměl), ale přání, má-li mít nějakou hodnotu, se nemá rozhazovat mezi všechny, které (navíc třeba jen zběžně) znám. A pro vás, kterým jsem popřát chtěl (a taky jsem to udělal), je toto...
24. prosince 2009 - Vánoce dospělých
Vánoce dospělých
Jan Skácel
Radostí dětí ohřejí si ruce
budou se usmívat a říkat
jsou tady Vánoce
a bílou nití zaobroubí mráz
to roztřepené
co se v nich obnosilo za tak dlouhá léta
A budou trošku veselí
a trošku smutní
a trošku pobavení sami sebou
a ticho roztáhne svých deset prstů před jejich tváře
a zamrzne do opuštěných ulic
A teplá ramena stromečků
vtlačí se do oken až bezdětní
půjdou si po večeři na procházku
a budou se držet za ruce
a budou si dětmi
a každý z těch dvou
bude se snažit být ten dospělejší
pečovat o toho druhého
protože venku je kluzko
a uvnitř Vánoce
... je to holt těžké s těmi Vánoci...
30. prosince 2009 - Konce a začátky
Děkuji všem za dárky a přání (bylo jich nepochybně více, než jsem si zasloužil), děkuji těm dobrým za společnost v tomto i jiném - minulém, přítomném i budoucím - čase. Těším se na vás.
Tak je konec roku - a dobře mu tak. Tento rok byl nejen podle mě poměrně divný. Zdaleka ne všechno bylo (a je) špatné, jsou i dobré věci a dobří lidé. Ještě jsou. Nechci hodnotit, protože nemám (a nemůžu mít) odstup; koneckonců (a naštěstí) žádnou závěrečnou zprávu psát nemusím a ani nebudu. Do dalšího roku a do dalších let jsem některým lidem popřál, někteří popřáli mně. Obrázková PF si schovávám, a tak se můžete podívat i vy. Archiv mých PF existuje také - najdete ho tady.
Konečně jsem se dostal a odhodlal k rodinné fotoarecheologii, probral jsem několik krabic a alb s různými fotografiemi a jinými dokumenty. Zjistil jsem mnoho věcí, které jsem nevěděl, viděl jsem mnoho fotografií, které jsem neznal. Mnohé jsem naskenoval, a tak mám stovky megabytů obrázků a jsem rád. Rozhodnutí ponechat si starší počítač s Windows XP se už několiktár ukázalo jako dobré - nejen kvůli skeneru, který na Vistě nefunguje (nebyl by to asi Canon, aby se dříve či později neobjevil nějaký problém, že...), ale třeba i kvůli kopírování a vypalování hudby, filmů apod., které se tak může dít na stroji, jenž nemusí současně dělat něco dalšího. Ušetřil jsem si tedy buď nákup nového skeneru (zbytečné), nebo nějaké složité půjčování Vista-friendly skeneru (otravné). Hlavní je ovšem výsledek a z něj mám radost: z kladenských zdrojů vzniklo album Ultra Retro, z těch pražských pak Ultra Retro II. U obou alb (stejně jako u všech na Windows Live) si dovolím doporučit kliknutí na tlačítko "Prezentace" (vlevo nad první fotografií) a pak se jen dívat... Byla to velká a zdlouhavá práce - krom digitalizace jsem se snažil vše popsat; vznikl tak snad obraz doby a lidí a o to mi šlo.
Rovněž jsem poslední dobou přemýšlel, jestli nepřestat psát Deník; že je přelom roku jaksi vhodný k ukončení zápisů, navíc že by se to třeba někomu líbilo a jiným zas hodilo . Ale pak jsem si řekl just ne - a budu si psát dál a budu si říkat, co se mi chce; kdo má něco proti, číst to přece nemusí. A až budu mít sklerózu nebo rovnou Alzheimera, bude to zajímavé i pro mě (pokud tedy najdu počítač, jeho prostřednictvím tento web a pokud budu vědět, co si s tím vším počít).
Tak tedy na viděnou (čtenou) napřesrok, což může klidně být už třeba pozítří... ;-)
Vážené dámy, vážení pánové!
Inspirován dojmy z dnešní tzv. večeře si dovoluji požádat váženou vědeckou obec a všechny její kompetentní složky o urychlené vynalezení stravy v tabletách a promptní uvedení tohoto vynálezu do praxe. Žádám tímto o stravu, která bude bez vůně (i zápachu) a chuti a převevším nebude nutno připravovat ji vařením, nýbrž pouze a jedině otevřením tuby. Nitrožilní podávání výživy bohužel nelze praktikovat v domácích podmínkách (a bez lékařského diplomu, jímž stejně jako většina obyvatel nedisponuji), nelze ho také provozovat dlouhodobě kvůli následnému poškození žilního systému. Již zmíněnou stravu ve formě tablet požaduji rovněž proto, že se většina europotravin nedá jíst bez újmy na psychickém či fyzickém zdraví.
Dovoluji si rovněž konstatovat, že vařit sice umím dobře (což mi bylo sděleno větším počtem různých a na sobě nezávislých strávníků, tudíž pravděpodobně nejde jen o můj vlastní klamný dojem), ale už mě to opravdu nebaví. Klasický postup přípravy stravy s sebou nese samé nevýhody (jak jsem si rovněž dnes při tzv. večeři uvědomil): je třeba opatřovat nejrůznější ingredience, jež je třeba poté, co je složitým postupem dosaženo rozhodnutí o konkrétním jídle, zdlouhavě zpracovávat, přičemž jako vedlejší produkt vzniká nežádoucí nepořádek, který se také sám neuklidí... Když je strava i přes všechna protivenství připravena, může dotyčný kuchař a strávník v jedné osobě (tzv. 2 v 1, jako např. šampon) zjistit neblahou skutečnost, že na jídlo vlastně vůbec nemá chuť (všimněte si další iracionální složky stravovacího procesu!), je-li doma sám a vaří-li jen pro sebe.
Pokrm po několika soustech skončí v odpadkovém koši (dnešní, ale nejen dnešní případ), načež je třeba umýt použité nádobí a znečištěný sporák či troubu (dle druhu stravy), což je další značně otravná a demotivující činnost. Díky urychlené realizací výše uvedeného návrhu by odpadly veškeré tyto negativní faktory spojené s vařením a jídlem. Prosím tedy váženou vědeckou obec, aby se mou žádostí ve vší vážnosti zabývala a pokusila se mi vyhovět. Mohl bych následně také zrušit kuchyň, špajz i ledničku a odhlásit odvážení odpadu, který ve své většině stejně pochází z potravin...
Dovolte mi můj dopis uzavřít pohříchu nevědecky: vařit a jíst sám je opravdu děsná otrava a byl bych vám vděčný, kdybych díky Vašemu vynálezu nemusel jíst vůbec :-(
Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem,
MS#
10. prosince 2009 - Zrno a plevy
V pondělí babičce na její poslední a definitivní cestu svítlo Slunce, kterému tímto děkuji. Na babičku budu vzpomínat rád a v dobrém - a nezapomenu (zatímco na jiné příbuzné bych pokud možno zapomněl ihned a navždy). Ahoj, babi...
Zjišťuji při kontaktu s mnoha lidmi, že mě nebaví (nejde o zábavu, tudíž je asi správnějším slovem netěší) diskutovat, všechno za každou cenu komentovat a neustále o něčem mluvit. Čím dál míň čtu noviny, na televizi sice padne můj zrak denně, ale zapnu ji málokdy (a když, pak jen jako monitor k DVD), není na co se dívat, tím méně proč. Všechno to spadá do kategorie keců a nic a nikoho to nezmění.
Moc nemluvím, vyjma školy, kde je mluvení (často, přečasto ale taky jen ty kecy) vlastně hlavní náplní mé (často zcela zbytečné) práce. Raději mlčím - je to ale už jiné mlčení než to, které bývalo; byly doby, kdy jsem nevěděl, co říct, teď daleko častěji nic říkat nechci. Poslouchat asi taky ne, obecně vzato. Nikam ani moc nechodím. Jsou však i vzácné výjimky - je jich tak málo, že jich možná míň ani už být nemůže. Těmi nečetnými výjimkami jsou jen ti, s kterými je co i proč - a děkuji jim, že jsou. Plevy odpadly, zrno zůstalo, řečeno obrazně.
Tak já jdu zas mlčet...
23. prosince 2009 - ***
Trochu jsem psal - a trochu taky opisoval, protože jsem našel zajímavé věci. Z roku 1962 pochází Rekreační deník 1962; napsal si ho můj děda do malého linkovaného sešitku a ten lze coby originál veřejně publikovat jen těžko, když je jen na papíře a jen jeden... Stejné je to i s dílkem Häftling Nr. 26851, což je text pro změnu od mé babičky, ale nelze s předchozím srovnávat, protože Vysoké Tatry v roce 1962 a Terezín či Ravensbrück v letech 1943 až 1944 jsou nejen jiná místa, ale i docela jiné světy, ačkoli časově ani místně to tak na první pohled vypadat nemusí...
Dárky mám, jen je zítra zabalím. Je to divné, ale baví mě to - a myslím, že jsou to dobré dárky, protože jsou pro ty dobré. Dávám dárky (a nejen o Vánocích) jen a pouze těm, kterým je dát chci - nic z takzvané slušnosti už dávno nedělám a dělat nebudu (totéž se týká i vánočních a novoročních přání). Aby se udělalo jasno i zabedněncům: komu jsem nepopřál, tomu jsem popřát nechtěl. Ne že bych proti někomu z nich musel hned něco mít (ovšem ne že bych proti některým neměl), ale přání, má-li mít nějakou hodnotu, se nemá rozhazovat mezi všechny, které (navíc třeba jen zběžně) znám. A pro vás, kterým jsem popřát chtěl (a taky jsem to udělal), je toto...
24. prosince 2009 - Vánoce dospělých
Vánoce dospělých
Jan Skácel
Radostí dětí ohřejí si ruce
budou se usmívat a říkat
jsou tady Vánoce
a bílou nití zaobroubí mráz
to roztřepené
co se v nich obnosilo za tak dlouhá léta
A budou trošku veselí
a trošku smutní
a trošku pobavení sami sebou
a ticho roztáhne svých deset prstů před jejich tváře
a zamrzne do opuštěných ulic
A teplá ramena stromečků
vtlačí se do oken až bezdětní
půjdou si po večeři na procházku
a budou se držet za ruce
a budou si dětmi
a každý z těch dvou
bude se snažit být ten dospělejší
pečovat o toho druhého
protože venku je kluzko
a uvnitř Vánoce
... je to holt těžké s těmi Vánoci...
30. prosince 2009 - Konce a začátky
Děkuji všem za dárky a přání (bylo jich nepochybně více, než jsem si zasloužil), děkuji těm dobrým za společnost v tomto i jiném - minulém, přítomném i budoucím - čase. Těším se na vás.
Tak je konec roku - a dobře mu tak. Tento rok byl nejen podle mě poměrně divný. Zdaleka ne všechno bylo (a je) špatné, jsou i dobré věci a dobří lidé. Ještě jsou. Nechci hodnotit, protože nemám (a nemůžu mít) odstup; koneckonců (a naštěstí) žádnou závěrečnou zprávu psát nemusím a ani nebudu. Do dalšího roku a do dalších let jsem některým lidem popřál, někteří popřáli mně. Obrázková PF si schovávám, a tak se můžete podívat i vy. Archiv mých PF existuje také - najdete ho tady.
Konečně jsem se dostal a odhodlal k rodinné fotoarecheologii, probral jsem několik krabic a alb s různými fotografiemi a jinými dokumenty. Zjistil jsem mnoho věcí, které jsem nevěděl, viděl jsem mnoho fotografií, které jsem neznal. Mnohé jsem naskenoval, a tak mám stovky megabytů obrázků a jsem rád. Rozhodnutí ponechat si starší počítač s Windows XP se už několiktár ukázalo jako dobré - nejen kvůli skeneru, který na Vistě nefunguje (nebyl by to asi Canon, aby se dříve či později neobjevil nějaký problém, že...), ale třeba i kvůli kopírování a vypalování hudby, filmů apod., které se tak může dít na stroji, jenž nemusí současně dělat něco dalšího. Ušetřil jsem si tedy buď nákup nového skeneru (zbytečné), nebo nějaké složité půjčování Vista-friendly skeneru (otravné). Hlavní je ovšem výsledek a z něj mám radost: z kladenských zdrojů vzniklo album Ultra Retro, z těch pražských pak Ultra Retro II. U obou alb (stejně jako u všech na Windows Live) si dovolím doporučit kliknutí na tlačítko "Prezentace" (vlevo nad první fotografií) a pak se jen dívat... Byla to velká a zdlouhavá práce - krom digitalizace jsem se snažil vše popsat; vznikl tak snad obraz doby a lidí a o to mi šlo.
Rovněž jsem poslední dobou přemýšlel, jestli nepřestat psát Deník; že je přelom roku jaksi vhodný k ukončení zápisů, navíc že by se to třeba někomu líbilo a jiným zas hodilo . Ale pak jsem si řekl just ne - a budu si psát dál a budu si říkat, co se mi chce; kdo má něco proti, číst to přece nemusí. A až budu mít sklerózu nebo rovnou Alzheimera, bude to zajímavé i pro mě (pokud tedy najdu počítač, jeho prostřednictvím tento web a pokud budu vědět, co si s tím vším počít).
Tak tedy na viděnou (čtenou) napřesrok, což může klidně být už třeba pozítří... ;-)