1. ledna 2009 - Den sčítání hrušek s jablky
Tak. Letos mi bude 35, to se podívejme... Taková hodina mezi psem a vlkem, jak kdysi říkal básník Jan Skácel, i když o něčem jiném, takový věk už ne na mládí, ale ještě ne na stáří, jakkoli tato slova nabývají různých významů. Nakonec, vždyť je to jedno :-). Nelze chytit do dlaně vítr, nelze sčítat jablka s hruškami - ale právě to bůhvíproč pořád dělám.
Teď jsem si četl jakýsi blog a bylo v něm úvodní heslo: "Tolik vám toho chci říct, jenže kde začít?" A kde a kdy skončit?, napadlo mě. A proč něco říkat - a komu? Promlouvat potichu, nebo nahlas? Mluvit, nebo mlčet? Nejhorší (nebo nejlepší?) na tom všem je, že to vyjde nastejno. Stejně nikdo neposlouchá. A mluví všichni...
Už od včera přemýšlím nad tím, že čím je svět hlučnější, tím tišší jsem já. Svou hudbou, slovy, psaním, fotografiemi... životem, vším. Už vím, že žádným křikem (v pravém, ale zejména v přeneseném slova smyslu) nikdy ničeho dobrého nelze dosáhnout, je rozhodně jaksi lepší napřed myslet a pak teprve mluvit či jednat (a někdy třeba i zůstat jen u myšlení). A tak bych rád, kdyby mě ten velký hlučný svět nechal někde na svém okraji "jen" žít (nejen existovat) a být (s těmi, kteří chtějí být se mnou), nechal mě malovat si obrazy a aby mě nenutil říkat a dělat, co nechci nebo co nemůžu. Jiné než toto - vlastně až neslušně a nebetyčně neskromné - přání nemám, nic jiného opravdu nechci. Už.
3. ledna 2009 - Den klínového písma
Čtu - knížky a také slohové práce svých studentů. V poslední době mám šťastnou ruku ve výběru knih, nebo mi sem tam dokonce i někdo dobře poradí a knihu zapůjčí - jako třeba Milostný dopis klínovým písmem... Děkuji, vrátím v pořádku.
Slohovky jsou někdy hrozná nuda (a výklad je otrava vždycky, ovšem osnovy pro třeťák jsou holt osnovy pro třeťák...), někdy také příjemné čtivo, třeba v případě čtvrťáků, kteří krom toho, že se naučili zacházet s češtinou (někteří), začali i myslet a prezentovat své názory, ne už bláboly z druhé, třetí a další ruky (opět jen někteří, ale i to je dobře - taky by to nemusel být nikdo...). Budiž jim to k užitku! Pamatuji si jejich práce z prváku... a to tedy nebyla zrovna literatůra, abych tak řekl. Kdybych se chtěl vytahovat, mohl bych třeba říct, že je to také moje zásluha a výsledek práce skoro 4 let, ovoce nesené projekty s MFD, do kterých jsme se společně pouštěli, diskusí a otevřenosti, která mezi námi panuje - to byste se totiž divili, co někdo napíše do obyčejné úvahy, když ví, že nic z toho, co řekne, nebude proti němu použito. Ale ono to bude spíš tím procesem dospívání; kdyby mi to ovšem chtěl někdo aspoň malinko vymlouvat, zas tak moc se bránit nebudu, ona se i ta skromnost přejí, víte? ;-) Prostě mám radost.
Myslím, píšu, poslouchám, vidím - vše funguje, jak se zdá. Zatím. I to je dobré. Všechno na světě je zatím.
10. ledna 2009 - Zaheslovaný den po týdnu mlčení
V posledních dnech jsem toho do deníku napsal hodně - ale pak vždycky vše označil a stiskl delete. Nicotnosti, hlouposti, nic zajímavého - ráno je moudřejší večera a já většinou psal večer, tudíž to v souladu s uvedeným úslovím muselo být blbé, až se hory zelenaly, jak se říká... Jenže hory jsou bílé - dnes jsem to byl ověřit... do jara daleko, jaro v nedohlednu. Pak cestou domů padla mlha a v nedohlednu bylo docela všechno.
Tuhle jsem říkal, že nikam nechodím. Nechodím, to je pravda, ale jsou i výjimky. Někdy - a je jich málo. Třeba na pivo se Sašou jsem šel a dobře jsem udělal. Žádné společenské kecy, ale naopak řeči obsahu hutného a zajímavého, pivo vynikající - tedy vše tak, jak se moc často nevidí. Chtělo by se říct jen houšť a větší kapky, ale ono mrzne, takže by z toho bylo náledí... A dost už bylo hesel!
Abyste věděli, jsem zlej a nikoho nemám rád. Za 2 týdny bude maturitní ples a čtvrťáci - jako každý rok - chtějí mít vlastní hudbu na šerpování, jenže mám čím dál silnější pocit, že mají dojem, že se to udělá samo. Přitom tahle věc má vlastně jen 2 dost jednoduché podmínky: v Lucerně berou hudbu jen na minidisku (ne, to opravdu není malé cédéčko, jak si pořád někdo myslí!) a já jsem chtěl písničky na zvukovém CD do Vánoc, abych mohl hudbu nahrát na MD a měl na to dost času. Nic jiného. Jenže, vážení maturanti, vy jste přišli až včera a navíc s hudbou na flashdisku... a já opravdu nebudu ze dne na den a jen proto, že jste si vzpomněli zrovna teď a pomalu měsíc po termínu, převádět nějaké pofidérní mp3 na zvukové CD (víceméně je to stejně zoufalost), vyrovnávat úrovně, resamplovat a podobné nutné věci, bez kterých pak MD v Lucerně hraje jak kazeťák z tržnice. Zkrátka a dobře, když jste měli tolik času (termín jste věděli už od října), mějte si ho, ale já už ho nemám, tudíž MD neudělám.
I když jsem tak zlej, mám se vlastně docela dobře...
11. ledna 2009 - 10. narozeniny
Dnes uplynulo 10 let od 11. 1. 1999, na čemž není nic divného. Potěšující na vztahu tohoto a dnešního data je fakt, že je to právě 10 let ode dne, kdy vyšel na Paladixu první článek. První pokus o Paladix se datuje ještě o rok dříve... Na internetu běží čas jinak než v normálním životě, a tak se zdá, že po deseti letech dítě dospělo. Někdy ještě zlobí, někdy neposlouchá a dělá si, co chce. Někdy ho mám plné zuby, ale pořád jsem s ním...
Pokusil jsem se při této příležitosti napsat dopis čtenářům - a vyšel mi z toho takový divný početní příklad: já + Paladix = 200 článků / 10 let. Divná matematika. A ještě divnější je to, že jsem "výroční" článek nijak nekalkuloval dopředu, prostě to tak samo vyšlo. Asi je to osud či co... Tak tedy na zdraví :-)!
A aby těch článků při dnešku náhodou nebylo málo, sepsal jsem ještě jeden další, tentokrát mírně poučný: Zkratky podruhé aneb Označování objektivů Sigma.
17. ledna 2009 - Den zkaženého filmu
Stala si mi zvláštní věc: mám mnoho fotoaparátů a v jednom z nich jsem na několik měsíců zapomněl založený a částečně exponovaný film, shodou podivných náhod zrovna Fuji Neopan 400CN, který je opravdu háklivý jak na teplo, tak na expiraci... Cosi se stalo, možná také film špatně vyvolali (negativ je divně zelený), a tak jsem byl zvědav, co z něj vyleze. Nakonec - film jsem mohl vyhodit vždycky, tak co. Nestačil jsem se ovšem divit - fotografie se mi opravdu líbí a vypadají jak po bůhvíjakých úpravách, ještě navíc někoho, kdo je skutečně umí, ne jako já... Mají vinětované kraje a velmi zajímavou tonalitu, které bych (možná!) docílil nějakými úpravami, ale takhle vše vzniklo sama od sebe... Ostatně - můžete se sami přesvědčit...
Den byl kvalitně završen také krásným dárkem - lahví Aberlour Single Malt Whisky 10 Years, kterou jsem dostal od Pavla jako dárek k 10. narozeninám Paladixu. Tak tímhle alkem rozhodně nepohrdnu, ačkoli v poslední době piju víceméně jen nealko. Děkuji - i za letošní novinářský průkaz.
Jinak jsem zjistil, že někoho možná i mrzí, že nepůjdu na ples (aspoň to tak vypadalo ve čtvrťáku), ale letos mám prostě volno, i kdyby šlo třeba o předávání Oscarů. Sorry, řekli by lingvisté - amatéři. Rozhodl jsem se už loni, kdy bylo v Lucerně obzvlášť nedýchatelno. Filip napsal pěkný projev, ale nic neřeknu, zatím je tajný.
Dalším zjištěním je fakt, že naše nadějná mladá generace suverénně ovládající výpočetní techniku (jak jsem přečetl, tak prodávám) zahrnuje také jedince, kteří nejsou ani nadějní, ani neovládají techniku... - jinak by asi nemohli místo souboru, který je třeba k vystoupení na plese, vypálit na CD jen zástupce, ani by zhruba třímegovou mp3 nedávali na DVD+R. Byť je to nebetyčně blbé, musím se spíš smát, než zlobit. A může mi to být jedno, nakonec moje vystoupení to není, že ;-)
Včera jsem si cestou do školy pustil MiniDisc (MD walkman Sony MZ-R70 + sluchátka Koss Porta Pro) a byl tak unešen výborným zvukem, že jsem tramvají omylem přejel o stanici dál. Jezdím včas, takže se nic nestalo a pozdě jsem nepřišel, ostatně pozdě nechodím nikdy. Je smutné, že MD se jako audio platforma nikdy moc nerozšířil (a už to na nějaké šíření bohužel ani nevypadá); místo MD všichni poslouchají mp3 nebo dokonce wma (fuj!) a kazí si představu o tom, co je vlastně dobrý zvuk. Inu, nevítězí kvalita, nýbrž marketing... a zdaleka ne jen v hudbě. Že si kdekdo myslí, že MD je malé cédéčko, fakt není můj problém.
S heslem fuck off mp3 se pro dnešek loučím a přeji pěkný večer...
21. ledna 2009 - Den na pováženou
Pod mým rozhodnutím nejít letos na ples se povážlivě houpe půda - dennodenně mi někdo říká, ať jdu, že prý přece musím (to tedy nemusím!), že beze mě to nebude ono (to už se poslouchá líp, uznávám, nicméně nechápu, jaký já mám vliv na zdar či nezdar plesu, když netančím ani v sebeobraně) a že by mě tam rádi viděli (asi jsou slepí - vždyť co je na mně ke koukání?). Tož nevím. Rád bych slyšel Filipa s Terezou, projev je letos totiž opravdu povedený. Ovšem to vedro, lidi, oblek (!) atd., to tedy vážně nevím...
Dnes byla pololetní porada. V duchu jsem počítal, že je to už moje řádově čtyřicátá až padesátá a že jsem vůči jejich délce už víceméně imunní. Zhoršila se mi třída a dostane vynadáno - ale jen trochu, pro mě nestudují. A také se přiznávám, že jsem se na radě nezodpovědně věnoval něčemu, čemu jsem se věnovat neměl - opravil jsem asi 70 testů, a tak doma nemusím dělat nic.
Včera mě bez varování přepadly Taxi Memories a bylo to příjemné vzpomínání. Dnes jsem ovšem vyhlásil válku všem nepoctivým studentům (to zas tak příjemné už není) - v míru se s nimi žít opravdu nedá. Vyhrauju!
25. ledna 2009 - Den poté
Tak jsem včera přece jen šel na ples. Nebyl to nejlepší nápad z těch, které jsem kdy měl. Včera vlastně ani nebyl nejlepší den, které jsem kdy zažil - tak to asi bylo tím... Chyba nebyla v plesu jako takovém (aby si to někdo náhodou nebral vosobně, jak se říká... ostatně ten, koho nemám rád, to asi pozná), ale ve mně, to je jasná věc. V Lucerně bylo vedro jako obvykle, jako obvykle měli hnusný a předražený gambrihnus a navíc přišlo o dost více lidí než obvykle, takže tlačenice byla vskutku mimořádná... Vlastně pořád jsem jen na něco čekal - napřed na Filipa s Terezou, abychom naposledy vyzkoušeli projev, poté na zahájení, na nástup čtvrťáků, kde jsem něco málo vyfotil, na ty, s kterými bych chtěl mluvit (nepřišli), na okamžik, až odjedou ti, s nimiž mluvit nechci (moc se k odchodu neměli), a nakonec už jen na to, až se ke mně přihlásí třetí opilec (netrvalo to dlouho). To je takový můj soukromý limit, kdy je jasné, že je třeba neprodleně zmizet. Udělal jsem to po anglicku - rovněž jako obvykle... Projev se Tereze a Filipovi hodně povedl. Mně se včera nepovedlo vůbec nic, ale to nakonec nevadí (vadí, ale to se prostě tak říká).
Dnešní výlet na Litoměřicko se velmi vydařil, přestože chlapcům nějak nevyšla předpověď počasí. Mám i nějaké ty fotografie a minimálně jeden tip, kam se vydat... K večeru jsem byl koupit novou velkou televizi - ne že by v ní něco extra dávali, ale dívám se na DVD a chtěl jsem k velkému zvuku, který leze z domácího kina, také velký obraz. K velké TV se váže i malá příhoda: můj Thomson se přestěhoval z přízemí k našim do prvního patra, jejich Panasonic do podkroví k bráchovi a jeho Samsung se brzo odporoučí do sběrného dvora... Recyklační koloběh. Blbé, já vím. Nakonec, není každý den svátek. Ale mohl by být... aspoň častěji, než je. Aspoň někdy.
29. ledna 2009 - Den pozitivních zpráv
Nastal konec prvního pololetí a rozdal jsem své třídě vysvědčení... tedy těm, kteří zatím odolávají chřipkové epidemii. Dnes byl (a je) vůbec dobrý den... tři vyučovací hodiny jsme svorně protlachali, protože jsem nechtěl jít hlavou proti zdi, tedy proti jakési relaxační náladě, která ve škole panovala. Proč taky... Jediné, co by šlo nazvat prací, byl test ve čtvrťáku, ale byl ohlášený a uměli to jako vždycky, a tak i tam panoval mír a klid. A dostal jsem písemku s obrázkem, abyste věděli... Děkuji :-).
Poslední (a dokonce dvě!) překvapení jsem zažil v jídelně - jednak jsem zase po dlouhé době obědval se studenty (ne že bych se vnucoval, ale byl jsem pozván ke stolu), což je - co si budeme povídat - po delší době izolace v učitelském sektoru jídelny - příjemné osvěžení (asi budu chodit na oběd v jiných časech), jednak jsem poté při četbě jídelního lístku zjistil, že v pondělí bude k obědu klokaní kýta. A zítra je co? Ano, zítra jsou prázdniny...
A už mi zbývajjí jen tři novinky, dvě velmi dobré a jedna, o které nevím, co si mám myslet. Napřed ty dobré: sám od sebe se dostavil výjimečně dobrý foto-nápad (existuje smajlík pro lusknutí prstů?), jen jestli ho budu umět zrealizovat; a také jsem dostal mail, který mi mluví z duše (jestli nějakou mám - jestli ne, pak mluví něco jiného, ale mluví to dobře). A pak - mea culpa! - jsem bůhvíproč podlehl nátlaku v podobě několika pozvánek a zaregistroval se na serveru Facebook... Kupodivu se tam ke mně sami od sebe hlásí různí lidé, které znám, takže z tohoto pohledu je to novinka rovněž dobrá... Poslouchám Elán, což sice není novinka, ale dobré to je určitě. Třeba taková Hodina nehy...
Mesto spí a tvoje telo tiež
Dnes nikto nevie snívať - len ty to ešte vieš
V krajinách kde blúdiš je všetko čo mám rád
Tak prines aspoň niečo čo nemôžu mi vziať
Mesto bdie a tvoje telo spí
V tom meste ľudia blúdia - sú dobrí a sú zlí
No ty sa nechceš pýtať, ty všetkým odpustíš
Veď ty si predsa láska - chápeš, aj keď spíš
Na závěr ještě soukromá kulturní revue a nashledanou v únoru... nebo někdy (a někde) jinde.
Tak. Letos mi bude 35, to se podívejme... Taková hodina mezi psem a vlkem, jak kdysi říkal básník Jan Skácel, i když o něčem jiném, takový věk už ne na mládí, ale ještě ne na stáří, jakkoli tato slova nabývají různých významů. Nakonec, vždyť je to jedno :-). Nelze chytit do dlaně vítr, nelze sčítat jablka s hruškami - ale právě to bůhvíproč pořád dělám.
Teď jsem si četl jakýsi blog a bylo v něm úvodní heslo: "Tolik vám toho chci říct, jenže kde začít?" A kde a kdy skončit?, napadlo mě. A proč něco říkat - a komu? Promlouvat potichu, nebo nahlas? Mluvit, nebo mlčet? Nejhorší (nebo nejlepší?) na tom všem je, že to vyjde nastejno. Stejně nikdo neposlouchá. A mluví všichni...
Už od včera přemýšlím nad tím, že čím je svět hlučnější, tím tišší jsem já. Svou hudbou, slovy, psaním, fotografiemi... životem, vším. Už vím, že žádným křikem (v pravém, ale zejména v přeneseném slova smyslu) nikdy ničeho dobrého nelze dosáhnout, je rozhodně jaksi lepší napřed myslet a pak teprve mluvit či jednat (a někdy třeba i zůstat jen u myšlení). A tak bych rád, kdyby mě ten velký hlučný svět nechal někde na svém okraji "jen" žít (nejen existovat) a být (s těmi, kteří chtějí být se mnou), nechal mě malovat si obrazy a aby mě nenutil říkat a dělat, co nechci nebo co nemůžu. Jiné než toto - vlastně až neslušně a nebetyčně neskromné - přání nemám, nic jiného opravdu nechci. Už.
3. ledna 2009 - Den klínového písma
Čtu - knížky a také slohové práce svých studentů. V poslední době mám šťastnou ruku ve výběru knih, nebo mi sem tam dokonce i někdo dobře poradí a knihu zapůjčí - jako třeba Milostný dopis klínovým písmem... Děkuji, vrátím v pořádku.
Slohovky jsou někdy hrozná nuda (a výklad je otrava vždycky, ovšem osnovy pro třeťák jsou holt osnovy pro třeťák...), někdy také příjemné čtivo, třeba v případě čtvrťáků, kteří krom toho, že se naučili zacházet s češtinou (někteří), začali i myslet a prezentovat své názory, ne už bláboly z druhé, třetí a další ruky (opět jen někteří, ale i to je dobře - taky by to nemusel být nikdo...). Budiž jim to k užitku! Pamatuji si jejich práce z prváku... a to tedy nebyla zrovna literatůra, abych tak řekl. Kdybych se chtěl vytahovat, mohl bych třeba říct, že je to také moje zásluha a výsledek práce skoro 4 let, ovoce nesené projekty s MFD, do kterých jsme se společně pouštěli, diskusí a otevřenosti, která mezi námi panuje - to byste se totiž divili, co někdo napíše do obyčejné úvahy, když ví, že nic z toho, co řekne, nebude proti němu použito. Ale ono to bude spíš tím procesem dospívání; kdyby mi to ovšem chtěl někdo aspoň malinko vymlouvat, zas tak moc se bránit nebudu, ona se i ta skromnost přejí, víte? ;-) Prostě mám radost.
Myslím, píšu, poslouchám, vidím - vše funguje, jak se zdá. Zatím. I to je dobré. Všechno na světě je zatím.
10. ledna 2009 - Zaheslovaný den po týdnu mlčení
V posledních dnech jsem toho do deníku napsal hodně - ale pak vždycky vše označil a stiskl delete. Nicotnosti, hlouposti, nic zajímavého - ráno je moudřejší večera a já většinou psal večer, tudíž to v souladu s uvedeným úslovím muselo být blbé, až se hory zelenaly, jak se říká... Jenže hory jsou bílé - dnes jsem to byl ověřit... do jara daleko, jaro v nedohlednu. Pak cestou domů padla mlha a v nedohlednu bylo docela všechno.
Tuhle jsem říkal, že nikam nechodím. Nechodím, to je pravda, ale jsou i výjimky. Někdy - a je jich málo. Třeba na pivo se Sašou jsem šel a dobře jsem udělal. Žádné společenské kecy, ale naopak řeči obsahu hutného a zajímavého, pivo vynikající - tedy vše tak, jak se moc často nevidí. Chtělo by se říct jen houšť a větší kapky, ale ono mrzne, takže by z toho bylo náledí... A dost už bylo hesel!
Abyste věděli, jsem zlej a nikoho nemám rád. Za 2 týdny bude maturitní ples a čtvrťáci - jako každý rok - chtějí mít vlastní hudbu na šerpování, jenže mám čím dál silnější pocit, že mají dojem, že se to udělá samo. Přitom tahle věc má vlastně jen 2 dost jednoduché podmínky: v Lucerně berou hudbu jen na minidisku (ne, to opravdu není malé cédéčko, jak si pořád někdo myslí!) a já jsem chtěl písničky na zvukovém CD do Vánoc, abych mohl hudbu nahrát na MD a měl na to dost času. Nic jiného. Jenže, vážení maturanti, vy jste přišli až včera a navíc s hudbou na flashdisku... a já opravdu nebudu ze dne na den a jen proto, že jste si vzpomněli zrovna teď a pomalu měsíc po termínu, převádět nějaké pofidérní mp3 na zvukové CD (víceméně je to stejně zoufalost), vyrovnávat úrovně, resamplovat a podobné nutné věci, bez kterých pak MD v Lucerně hraje jak kazeťák z tržnice. Zkrátka a dobře, když jste měli tolik času (termín jste věděli už od října), mějte si ho, ale já už ho nemám, tudíž MD neudělám.
I když jsem tak zlej, mám se vlastně docela dobře...
11. ledna 2009 - 10. narozeniny
Dnes uplynulo 10 let od 11. 1. 1999, na čemž není nic divného. Potěšující na vztahu tohoto a dnešního data je fakt, že je to právě 10 let ode dne, kdy vyšel na Paladixu první článek. První pokus o Paladix se datuje ještě o rok dříve... Na internetu běží čas jinak než v normálním životě, a tak se zdá, že po deseti letech dítě dospělo. Někdy ještě zlobí, někdy neposlouchá a dělá si, co chce. Někdy ho mám plné zuby, ale pořád jsem s ním...
Pokusil jsem se při této příležitosti napsat dopis čtenářům - a vyšel mi z toho takový divný početní příklad: já + Paladix = 200 článků / 10 let. Divná matematika. A ještě divnější je to, že jsem "výroční" článek nijak nekalkuloval dopředu, prostě to tak samo vyšlo. Asi je to osud či co... Tak tedy na zdraví :-)!
A aby těch článků při dnešku náhodou nebylo málo, sepsal jsem ještě jeden další, tentokrát mírně poučný: Zkratky podruhé aneb Označování objektivů Sigma.
17. ledna 2009 - Den zkaženého filmu
Stala si mi zvláštní věc: mám mnoho fotoaparátů a v jednom z nich jsem na několik měsíců zapomněl založený a částečně exponovaný film, shodou podivných náhod zrovna Fuji Neopan 400CN, který je opravdu háklivý jak na teplo, tak na expiraci... Cosi se stalo, možná také film špatně vyvolali (negativ je divně zelený), a tak jsem byl zvědav, co z něj vyleze. Nakonec - film jsem mohl vyhodit vždycky, tak co. Nestačil jsem se ovšem divit - fotografie se mi opravdu líbí a vypadají jak po bůhvíjakých úpravách, ještě navíc někoho, kdo je skutečně umí, ne jako já... Mají vinětované kraje a velmi zajímavou tonalitu, které bych (možná!) docílil nějakými úpravami, ale takhle vše vzniklo sama od sebe... Ostatně - můžete se sami přesvědčit...
Den byl kvalitně završen také krásným dárkem - lahví Aberlour Single Malt Whisky 10 Years, kterou jsem dostal od Pavla jako dárek k 10. narozeninám Paladixu. Tak tímhle alkem rozhodně nepohrdnu, ačkoli v poslední době piju víceméně jen nealko. Děkuji - i za letošní novinářský průkaz.
Jinak jsem zjistil, že někoho možná i mrzí, že nepůjdu na ples (aspoň to tak vypadalo ve čtvrťáku), ale letos mám prostě volno, i kdyby šlo třeba o předávání Oscarů. Sorry, řekli by lingvisté - amatéři. Rozhodl jsem se už loni, kdy bylo v Lucerně obzvlášť nedýchatelno. Filip napsal pěkný projev, ale nic neřeknu, zatím je tajný.
Dalším zjištěním je fakt, že naše nadějná mladá generace suverénně ovládající výpočetní techniku (jak jsem přečetl, tak prodávám) zahrnuje také jedince, kteří nejsou ani nadějní, ani neovládají techniku... - jinak by asi nemohli místo souboru, který je třeba k vystoupení na plese, vypálit na CD jen zástupce, ani by zhruba třímegovou mp3 nedávali na DVD+R. Byť je to nebetyčně blbé, musím se spíš smát, než zlobit. A může mi to být jedno, nakonec moje vystoupení to není, že ;-)
Včera jsem si cestou do školy pustil MiniDisc (MD walkman Sony MZ-R70 + sluchátka Koss Porta Pro) a byl tak unešen výborným zvukem, že jsem tramvají omylem přejel o stanici dál. Jezdím včas, takže se nic nestalo a pozdě jsem nepřišel, ostatně pozdě nechodím nikdy. Je smutné, že MD se jako audio platforma nikdy moc nerozšířil (a už to na nějaké šíření bohužel ani nevypadá); místo MD všichni poslouchají mp3 nebo dokonce wma (fuj!) a kazí si představu o tom, co je vlastně dobrý zvuk. Inu, nevítězí kvalita, nýbrž marketing... a zdaleka ne jen v hudbě. Že si kdekdo myslí, že MD je malé cédéčko, fakt není můj problém.
S heslem fuck off mp3 se pro dnešek loučím a přeji pěkný večer...
21. ledna 2009 - Den na pováženou
Pod mým rozhodnutím nejít letos na ples se povážlivě houpe půda - dennodenně mi někdo říká, ať jdu, že prý přece musím (to tedy nemusím!), že beze mě to nebude ono (to už se poslouchá líp, uznávám, nicméně nechápu, jaký já mám vliv na zdar či nezdar plesu, když netančím ani v sebeobraně) a že by mě tam rádi viděli (asi jsou slepí - vždyť co je na mně ke koukání?). Tož nevím. Rád bych slyšel Filipa s Terezou, projev je letos totiž opravdu povedený. Ovšem to vedro, lidi, oblek (!) atd., to tedy vážně nevím...
Dnes byla pololetní porada. V duchu jsem počítal, že je to už moje řádově čtyřicátá až padesátá a že jsem vůči jejich délce už víceméně imunní. Zhoršila se mi třída a dostane vynadáno - ale jen trochu, pro mě nestudují. A také se přiznávám, že jsem se na radě nezodpovědně věnoval něčemu, čemu jsem se věnovat neměl - opravil jsem asi 70 testů, a tak doma nemusím dělat nic.
Včera mě bez varování přepadly Taxi Memories a bylo to příjemné vzpomínání. Dnes jsem ovšem vyhlásil válku všem nepoctivým studentům (to zas tak příjemné už není) - v míru se s nimi žít opravdu nedá. Vyhrauju!
25. ledna 2009 - Den poté
Tak jsem včera přece jen šel na ples. Nebyl to nejlepší nápad z těch, které jsem kdy měl. Včera vlastně ani nebyl nejlepší den, které jsem kdy zažil - tak to asi bylo tím... Chyba nebyla v plesu jako takovém (aby si to někdo náhodou nebral vosobně, jak se říká... ostatně ten, koho nemám rád, to asi pozná), ale ve mně, to je jasná věc. V Lucerně bylo vedro jako obvykle, jako obvykle měli hnusný a předražený gambrihnus a navíc přišlo o dost více lidí než obvykle, takže tlačenice byla vskutku mimořádná... Vlastně pořád jsem jen na něco čekal - napřed na Filipa s Terezou, abychom naposledy vyzkoušeli projev, poté na zahájení, na nástup čtvrťáků, kde jsem něco málo vyfotil, na ty, s kterými bych chtěl mluvit (nepřišli), na okamžik, až odjedou ti, s nimiž mluvit nechci (moc se k odchodu neměli), a nakonec už jen na to, až se ke mně přihlásí třetí opilec (netrvalo to dlouho). To je takový můj soukromý limit, kdy je jasné, že je třeba neprodleně zmizet. Udělal jsem to po anglicku - rovněž jako obvykle... Projev se Tereze a Filipovi hodně povedl. Mně se včera nepovedlo vůbec nic, ale to nakonec nevadí (vadí, ale to se prostě tak říká).
Dnešní výlet na Litoměřicko se velmi vydařil, přestože chlapcům nějak nevyšla předpověď počasí. Mám i nějaké ty fotografie a minimálně jeden tip, kam se vydat... K večeru jsem byl koupit novou velkou televizi - ne že by v ní něco extra dávali, ale dívám se na DVD a chtěl jsem k velkému zvuku, který leze z domácího kina, také velký obraz. K velké TV se váže i malá příhoda: můj Thomson se přestěhoval z přízemí k našim do prvního patra, jejich Panasonic do podkroví k bráchovi a jeho Samsung se brzo odporoučí do sběrného dvora... Recyklační koloběh. Blbé, já vím. Nakonec, není každý den svátek. Ale mohl by být... aspoň častěji, než je. Aspoň někdy.
29. ledna 2009 - Den pozitivních zpráv
Nastal konec prvního pololetí a rozdal jsem své třídě vysvědčení... tedy těm, kteří zatím odolávají chřipkové epidemii. Dnes byl (a je) vůbec dobrý den... tři vyučovací hodiny jsme svorně protlachali, protože jsem nechtěl jít hlavou proti zdi, tedy proti jakési relaxační náladě, která ve škole panovala. Proč taky... Jediné, co by šlo nazvat prací, byl test ve čtvrťáku, ale byl ohlášený a uměli to jako vždycky, a tak i tam panoval mír a klid. A dostal jsem písemku s obrázkem, abyste věděli... Děkuji :-).
Poslední (a dokonce dvě!) překvapení jsem zažil v jídelně - jednak jsem zase po dlouhé době obědval se studenty (ne že bych se vnucoval, ale byl jsem pozván ke stolu), což je - co si budeme povídat - po delší době izolace v učitelském sektoru jídelny - příjemné osvěžení (asi budu chodit na oběd v jiných časech), jednak jsem poté při četbě jídelního lístku zjistil, že v pondělí bude k obědu klokaní kýta. A zítra je co? Ano, zítra jsou prázdniny...
A už mi zbývajjí jen tři novinky, dvě velmi dobré a jedna, o které nevím, co si mám myslet. Napřed ty dobré: sám od sebe se dostavil výjimečně dobrý foto-nápad (existuje smajlík pro lusknutí prstů?), jen jestli ho budu umět zrealizovat; a také jsem dostal mail, který mi mluví z duše (jestli nějakou mám - jestli ne, pak mluví něco jiného, ale mluví to dobře). A pak - mea culpa! - jsem bůhvíproč podlehl nátlaku v podobě několika pozvánek a zaregistroval se na serveru Facebook... Kupodivu se tam ke mně sami od sebe hlásí různí lidé, které znám, takže z tohoto pohledu je to novinka rovněž dobrá... Poslouchám Elán, což sice není novinka, ale dobré to je určitě. Třeba taková Hodina nehy...
Mesto spí a tvoje telo tiež
Dnes nikto nevie snívať - len ty to ešte vieš
V krajinách kde blúdiš je všetko čo mám rád
Tak prines aspoň niečo čo nemôžu mi vziať
Mesto bdie a tvoje telo spí
V tom meste ľudia blúdia - sú dobrí a sú zlí
No ty sa nechceš pýtať, ty všetkým odpustíš
Veď ty si predsa láska - chápeš, aj keď spíš
Na závěr ještě soukromá kulturní revue a nashledanou v únoru... nebo někdy (a někde) jinde.
2. února 2009 - Den intenzivních zážitků
Nespal jsem skoro vůbec... asi mám rozbité spátko. Ale to v zásadě nevadí, protože jsem napřed psal a pak četl... nebo že by to bylo obráceně...? To je nakonec fuk, že. Cesta do školy se mírně zkomplikovala, jelikož přes Hradčanskou nejezdí tramvaje; za ten půlrok si holt zvyknu... a taky sem tam pojedu autem. Dalším výrazným zážitkem byla káva ráno z automatu ve škole - kafe totiž nepiju (a nad tím kelímkem jsem si znovu uvědomil důvod: je to hnus). Vyučování probíhalo standardně, přestávky dobré, oběd (klokaní kýta!) vynikající.
V jídelně jsem také objevil zajímavou černobílou vizitku s nápisem "Běž do prdele"; byla to sice silná výzva, ale nešel jsem nikam. Až posléze jsem zjistil, že je to nějaký klub kdesi v Žitné, stejně tam ale nejdu ani omylem!
Mám nový mobil, konkrétně smartphone Samsung SGH-i600... na hraní a na internet, nějak jsem začal potřebovat (když chci, musím - a tak dále) EDGE a wi-fi... je to docela drsný stroj s Windows Mobile a vychytávkami, které zatím neumím ani vyjmenovat. Chová se slušně, je nepoužitý a je mi jedno, že to není nejnovější typ... dal jsem za něj totiž to, co za trochu lepší hloupý telefon. Sony Ericsson W880i přešel s novým číslem do ilegality ;-). Mít dva mobily je sice pitomost, ale když on je hrozně pěkný a bez SIM nejde zapnout...
Cestou domů jsem v MHD prožil nějaký paměťový flashback a na imaginární obrazovce mi zablikovalo heslo Sur un prelude du Bach a bylo vymalováno. Nějak jsem to musel zapsat, abych už vždycky věděl... a během takových myšlenek jsem strávil intenzivíní odpoledne na různých komunikačních platformách. Vážení: ICQ nebo třeba takový Facebook je hrozný mor... a jsem nakažen vskutku masivně a rád. Léčbu odmítám.
A děkuji (!) - oni už budou vědět ti, kterých se to týká - i kdyby byli jen jeden ;-)
3. února 2009 - DDD aneb Den dokolečka dokola
Napsal jsem letos už pár dopisů, ale nikomu je - klasicky - neposlal. Jednou je po mně někdo najde, vydá a bude něco jako škandál, jak se říká... Mohlo by se to jmenovat třeba "Naštěstí skryté světy" a půjde o humoristicko-tragickou literaturu, kterou nikdo nebude chtít číst... a proto ji budou mít studenti (nejlépe v celé EU) za trest jako povinnou četbu, aby se to všechno nakonec přece jen prodalo ;-). Nicméně je ještě velká naděje, že ty věci nikdo nenajde, tak zatím klid...
Od rána jsem měl jednání skupiny metodiků prevence - a šel jsem na ni pěšky, protože vál takový zvláštní vítr, bylo v něm jaro. Po schůzce jsem jel na Smíchov, nechat si potvrdit záručák od Samsungu; a tam byla ve vzduchu i vůně spilky ze Staropramenu (někdo říká smrad, ale já ne). A ve škole jsem nebyl.
Celou tu dobu mi hrál francouzsko - anglicko - český mix ve složení Maurane (Sur un prelude du Bach), Pretenders (I'll Stand By You) a František Nedvěd (Můj zvon a celá alba Čtvrtý pokus a Pátá). Něco si pouštím furt dokola, nemůžu se nabažit. Hudby se nedá přejíst, dokonce poslední dobou ani nějak nejím normální jídlo (leda ty klokany, že)... a nevadí mi to. To bude vzduchem, hudbou, knížkami... a vším. Jdu si dát Carlsberg a další muziku.
7. února 2009 - Den nových tónů
Včera jsem vyzvedl ze servisu Peugeota, stálo to sice přímo krvavé peníze, ale zase mám komplet nové brzdy, což je věc, která se občas může hodit... Vsadím se, že by nikdo neměl dobrou náladu, kdyby zamýšlená banální výměna brzdové kapaliny přerostla prakticky v generálku brzd s cenou zcela v jiných řádech... Byl jsem otrávený jak malajský šíp. Budu muset hodně jezdit, abych si to užil...
Náladu jsem si včera spravoval (a spravil) rozsáhlou diskusí o budoucím fotografování (nápady by byly, to teda zase jo, jak se říká), kecáním a tlacháním o všem možném vážném i nevážném a samozřejmě hudbou, to už ani jinak nejde - sjel jsem asi 10 CD. Pak už mi byly nějaké peníze ukradené (stejně žádné nemám ;-)). Den za všechny prachy se nakonec - a vzhledem k výše napsanému - překvapivě vybarvil pozitivně (když se chce, všechno jde, ne?).
Ráno přišla odměna - nevím tedy, jestli zasloužená, ale dostavila se a to je hlavní. Z této šťastné náhody povstala poměrně průlomová myšlenka - půjdu do hospody a zahrajeme si tam s Filipem. Ještě snad přijdou i další lidi... Za tento týden jsem napsal 2 nové písničky a třetí mám rozpracovanou. Nelze z toho nemít dobrý pocit. A kdyby nás snad s hraním chtěli vyhodit, dáme si aspoň pivo... leda že by nás vyhodili bez piva. Tak teda půjdeme jinam a je to :-)! Tož asi tak. A víte co? Zbytek je mi fuk ;-).
8. února 2009 - The Hallelujah Day
Včera jsme tedy byli hrát a bylo to hrozně fajn... nakonec se místní štamgasti dokonce odebrali na jakýsi hokej domů, protože TV byla obsluhou doslova zahlušena, za což jsem děkoval tam a děkuji i zde. Jednou z posledních písniček, co jsme si zahráli, byla Hallelujah od Leonarda Cohena... tedy spíš Filip hrál a já s ním zpíval... Byl to jeden z těch okamžiků, kdy si člověk říká, že se skoro dotýká nečeho, snad měkké srsti pomyslného nekonečna, o jehož existenci sice víme, ale jsme si také vědomi, že honelze chytit, jen se někdy konečky prsty dotknout (...no, ta romanticko-mystická poetika mi vážně asi nejde...). Nedá se to moc popsat (tedy spíš neumím to popsat), ale to něco tam bylo s námi a možná že mu tam bylo i dobře. A tak si dneska od rána pouštím Bon Jovi MTV Unplugged, kde tahle písnička je... a zase se nemůžu nabažit. Byl to zkrátka luxusní večer... a dokonce se v Sašině foťáku objevilo několik fotek, kde se směju, což je v mém případě skutečně na pováženou ;-).
Poslední písničku už jsem hrál sám... jen 1 den "starou", hrál jsem ji v čekárně na zastávce, nezábly mě ruce a zněla hrozně dobře, musím si ji prostě pochválit, nedá se nic dělat. Už 10 let jsem nehrál v čekárně MHD, ale včera jsem musel... - na počest večera, na počest bláznů, a nad Ladronkou jsem někde v dálce cítil jaro... Dobré to bylo, děti. A zas bude, to je jasné. Příště. Někdy. Brzo. Každopádně děkuji všem a dokonce i všemu...
11. února 2009 - Den, který ani "eurokecy" nezkazí
Počasí ať se jde vycpat, zase ta zima... ale mně je to vlastně jedno. Mám jiné věci, kterých si všímat a kterými se zabývat. Tak třeba jsem se odhodlal "své" 4. LA poslat dopis, který mě stál hodně přemáhání. Nechtěl jsem se shodit... Mám - nemám? Rozhodl jsem se správně - a reakce na něj jsou takové, že mi jsou momentálně všechny zápory českého školství (a že jich je!) naprosto ukradené. Ty jejich dopisy a dopísky nikomu neukážu - jsou jen moje. Jen za ně i tady musím poděkovat, těžko někdo může vědět, co to pro mě znamená.
A tak jsem v této euforii zvládl i pořádnou porci eurožvástů do školního vzdělávacího programu... a ani mi to nevadilo. Velkoprodukce keců k ničemu, na vlastní učení tyhle stohy papíru stejně nikdy nemůžou mít skutečný vliv. To je pořád samé žák se orientuje, žák rozumí, žák dokáže... ovšem slovo umí se používat nesmí, těžko říct proč. No jo... prostě EU. Dopsat a zapomenout, to je jediný lék...
Krom toho všeho jsem ještě stihl v pondělí udělat několik fotografií a dát je na web. Bohužel jsem neměl s sebou fotoaparát včera ráno, protože po naší konečné tramvaje poletoval dost velký počet červených balónků - a všechno to vypadalo hrozně pěkně... Musím si to pamatovat, tohle asi nikdy nevyfotím; nepředpokládám, že se tahle situace vůbec může někdy opakovat. Nevadí.
13. února 2009 - Pátek třináctého
... a nic špatného se nestalo. Leda že jsem měl neodbytný dojem, že jsem starý, že mám půlku života za sebou a že je pozdě na hlasitou hudbu... aspoň podle toho, co kolem sebe slyším. Jenže to nesouvisí zrovna s dneškem, to je déletrvající stav... a tak jsem šel do kadeřnictví (!!!), nechat si trochu upravit hlavu zvenku, když už to nejde zevnitř. Zdá se, že se věc zdařila. Třeba se mi nepatrně prodlouží rozum, když prý "dlouhé vlasy = krátký rozum". O žádnou radikální změnu nejde - už si krátké vlasy nedovedu ani představit (obzvláště když občas vídám své plešaté ex-spolužáky, kteří vytrvale a při každé příležitosti říkají, že prý tu bleskovku mají schválně... no to teda určitě ;-)). Dlouhý vedení mi bezpochyby zůstane :-). Proto si **just** pustím hlasitou hudbu a nebudu starej, i když - tak trochu - jsem; jde vždycky o to, s kým nebo s čím se člověk srovnává... A neostříhám se nakrátko, just ne!!!
18. února 2009 - Den zbraní a růží
Dnes mi Adam přinesl kompletní diskografii Guns N'Roses... Dlouho už jsem neviděl tolik originálních CD - a tak pálím, poslouchám, mám radost a také mě jímá mírná nostalgie. Pamatuji si jejich koncert na Strahově, i když je to tak dávno. Pamatuji si, jak to znělo, jak jsem měl pocit, že velký svět přišel k nám, a ne že my dolejzáme za ním...
Nějak jsem přestal jíst - nejde mi to. Nemám chuť, nemám hlad - a pokud se jedno z toho objeví, zpravidla je mi špatně. Divné. Ještě divnější na tom je, že mi jde psaní písniček jako málokdy. Sednu, vezmu kytaru a... najednou něco je.
Že ne oči – srdce vidí
už Exupéry snil
Milují a nenávidí
I z posledních sil
… a já mínus a ty plus
Tančíš valčík na mý blues
Čtu si poezii Jiřího Ortena, který umřel ve dvaadvaceti a který jen proto, že byl Žid, přišel o všechno - o lidi, o svobodu, o tvorbu a nakonec i o život. Čtu a mám dojem, že rozumím.
21. února 2009 - Skoro odpojený den
Už mě ta nekonečná zima fakt štve (a to se vyjadřuji dost eufemisticky). V jednom kuse sněží... a opravdu už je toho bílýho svinstva snad dost! Kdo to má pořád uklízet?!
Bráchovi bylo včera 30 - ale moc dobré zážitky ze včerejška zrovna nemá, alespoň ne z cesty autem. Totiž taková narozeninová zvěřina nechutná vždycky úplně dobře. Ale je to jen plech, čert ho vem. Mohlo to dopadnout o dost hůř. Tak teda všechno nejlepší... a samozřejmě taky Lence, která má dneska svátek!
V noci se mi stala ještě jedná příhoda - ve 23:45 mi kdosi psal "Dobry vecer, nechcete s nama zajit na pivko?", ovšem číslo jsem neznal... Nicméně i tak mě potěšilo, že někdo si na mě vzpomene, i když nic nechce a nepotřebuje. Příště půjdu ;-)
Dnes je skoro odpojený den: už počtvrté si pouštím CD "Almost Unplugged" od Europe, album nahrané v lednu 2008 a vydané v září. Nádhera - a nejen jejich vlastní písničky (The Final Countown je v aktustickém provedení přímo ultimativní!), ale i třeba cover verze Wish You Were Here od Pink Floyd... A tak si místo nadávání na tu odpornou zimu pouštím Europe, přemýšlím, jak stárnout a nezblbnout, a mám se... hm... dobře ;-).
28. února 2009 - Prázdninová sobota
Začínají jarní prázdniny... a pevně doufám, že budou opravdu jarní, když už bude březen. Sice moc nevím, co si s tím volnem počnu, ale něco už vymyslím. Nic povinného nemusím, veškeré práce jsem se úspěšně zbavil v pracovních dnech (což je v podstatě úspěch).
Mám novou kytaru, která hraje tak, jak jsem si představoval, resp. možná ještě o něco lépe... akusticky i elektricky. Dlouho jsem takovou chtěl, moje dosavadní dvanáctka se s touto novou nemůže vůbec srovnávat.
Escort je po střetu se srnčím sebevrahem už zase opravený. Peugeot má nějaký problém s brzdami, resp. s úbytkem brzdové kapaliny, která logicky někam musí téct... a moc příjemně jsem se necítil, když mi svítila varovná červená kontrolka brzd. V pondělí jde do servisu - s brzdami není radno přiliš experimentovat. Pomalu (ale jistě) začínám uvažovat o novém autě, přičemž o značce není sporu - bude Peugeot ;-). Ale to má čas, žádný spěch, no stress...
Nespal jsem skoro vůbec... asi mám rozbité spátko. Ale to v zásadě nevadí, protože jsem napřed psal a pak četl... nebo že by to bylo obráceně...? To je nakonec fuk, že. Cesta do školy se mírně zkomplikovala, jelikož přes Hradčanskou nejezdí tramvaje; za ten půlrok si holt zvyknu... a taky sem tam pojedu autem. Dalším výrazným zážitkem byla káva ráno z automatu ve škole - kafe totiž nepiju (a nad tím kelímkem jsem si znovu uvědomil důvod: je to hnus). Vyučování probíhalo standardně, přestávky dobré, oběd (klokaní kýta!) vynikající.
V jídelně jsem také objevil zajímavou černobílou vizitku s nápisem "Běž do prdele"; byla to sice silná výzva, ale nešel jsem nikam. Až posléze jsem zjistil, že je to nějaký klub kdesi v Žitné, stejně tam ale nejdu ani omylem!
Mám nový mobil, konkrétně smartphone Samsung SGH-i600... na hraní a na internet, nějak jsem začal potřebovat (když chci, musím - a tak dále) EDGE a wi-fi... je to docela drsný stroj s Windows Mobile a vychytávkami, které zatím neumím ani vyjmenovat. Chová se slušně, je nepoužitý a je mi jedno, že to není nejnovější typ... dal jsem za něj totiž to, co za trochu lepší hloupý telefon. Sony Ericsson W880i přešel s novým číslem do ilegality ;-). Mít dva mobily je sice pitomost, ale když on je hrozně pěkný a bez SIM nejde zapnout...
Cestou domů jsem v MHD prožil nějaký paměťový flashback a na imaginární obrazovce mi zablikovalo heslo Sur un prelude du Bach a bylo vymalováno. Nějak jsem to musel zapsat, abych už vždycky věděl... a během takových myšlenek jsem strávil intenzivíní odpoledne na různých komunikačních platformách. Vážení: ICQ nebo třeba takový Facebook je hrozný mor... a jsem nakažen vskutku masivně a rád. Léčbu odmítám.
A děkuji (!) - oni už budou vědět ti, kterých se to týká - i kdyby byli jen jeden ;-)
3. února 2009 - DDD aneb Den dokolečka dokola
Napsal jsem letos už pár dopisů, ale nikomu je - klasicky - neposlal. Jednou je po mně někdo najde, vydá a bude něco jako škandál, jak se říká... Mohlo by se to jmenovat třeba "Naštěstí skryté světy" a půjde o humoristicko-tragickou literaturu, kterou nikdo nebude chtít číst... a proto ji budou mít studenti (nejlépe v celé EU) za trest jako povinnou četbu, aby se to všechno nakonec přece jen prodalo ;-). Nicméně je ještě velká naděje, že ty věci nikdo nenajde, tak zatím klid...
Od rána jsem měl jednání skupiny metodiků prevence - a šel jsem na ni pěšky, protože vál takový zvláštní vítr, bylo v něm jaro. Po schůzce jsem jel na Smíchov, nechat si potvrdit záručák od Samsungu; a tam byla ve vzduchu i vůně spilky ze Staropramenu (někdo říká smrad, ale já ne). A ve škole jsem nebyl.
Celou tu dobu mi hrál francouzsko - anglicko - český mix ve složení Maurane (Sur un prelude du Bach), Pretenders (I'll Stand By You) a František Nedvěd (Můj zvon a celá alba Čtvrtý pokus a Pátá). Něco si pouštím furt dokola, nemůžu se nabažit. Hudby se nedá přejíst, dokonce poslední dobou ani nějak nejím normální jídlo (leda ty klokany, že)... a nevadí mi to. To bude vzduchem, hudbou, knížkami... a vším. Jdu si dát Carlsberg a další muziku.
7. února 2009 - Den nových tónů
Včera jsem vyzvedl ze servisu Peugeota, stálo to sice přímo krvavé peníze, ale zase mám komplet nové brzdy, což je věc, která se občas může hodit... Vsadím se, že by nikdo neměl dobrou náladu, kdyby zamýšlená banální výměna brzdové kapaliny přerostla prakticky v generálku brzd s cenou zcela v jiných řádech... Byl jsem otrávený jak malajský šíp. Budu muset hodně jezdit, abych si to užil...
Náladu jsem si včera spravoval (a spravil) rozsáhlou diskusí o budoucím fotografování (nápady by byly, to teda zase jo, jak se říká), kecáním a tlacháním o všem možném vážném i nevážném a samozřejmě hudbou, to už ani jinak nejde - sjel jsem asi 10 CD. Pak už mi byly nějaké peníze ukradené (stejně žádné nemám ;-)). Den za všechny prachy se nakonec - a vzhledem k výše napsanému - překvapivě vybarvil pozitivně (když se chce, všechno jde, ne?).
Ráno přišla odměna - nevím tedy, jestli zasloužená, ale dostavila se a to je hlavní. Z této šťastné náhody povstala poměrně průlomová myšlenka - půjdu do hospody a zahrajeme si tam s Filipem. Ještě snad přijdou i další lidi... Za tento týden jsem napsal 2 nové písničky a třetí mám rozpracovanou. Nelze z toho nemít dobrý pocit. A kdyby nás snad s hraním chtěli vyhodit, dáme si aspoň pivo... leda že by nás vyhodili bez piva. Tak teda půjdeme jinam a je to :-)! Tož asi tak. A víte co? Zbytek je mi fuk ;-).
8. února 2009 - The Hallelujah Day
Včera jsme tedy byli hrát a bylo to hrozně fajn... nakonec se místní štamgasti dokonce odebrali na jakýsi hokej domů, protože TV byla obsluhou doslova zahlušena, za což jsem děkoval tam a děkuji i zde. Jednou z posledních písniček, co jsme si zahráli, byla Hallelujah od Leonarda Cohena... tedy spíš Filip hrál a já s ním zpíval... Byl to jeden z těch okamžiků, kdy si člověk říká, že se skoro dotýká nečeho, snad měkké srsti pomyslného nekonečna, o jehož existenci sice víme, ale jsme si také vědomi, že honelze chytit, jen se někdy konečky prsty dotknout (...no, ta romanticko-mystická poetika mi vážně asi nejde...). Nedá se to moc popsat (tedy spíš neumím to popsat), ale to něco tam bylo s námi a možná že mu tam bylo i dobře. A tak si dneska od rána pouštím Bon Jovi MTV Unplugged, kde tahle písnička je... a zase se nemůžu nabažit. Byl to zkrátka luxusní večer... a dokonce se v Sašině foťáku objevilo několik fotek, kde se směju, což je v mém případě skutečně na pováženou ;-).
Poslední písničku už jsem hrál sám... jen 1 den "starou", hrál jsem ji v čekárně na zastávce, nezábly mě ruce a zněla hrozně dobře, musím si ji prostě pochválit, nedá se nic dělat. Už 10 let jsem nehrál v čekárně MHD, ale včera jsem musel... - na počest večera, na počest bláznů, a nad Ladronkou jsem někde v dálce cítil jaro... Dobré to bylo, děti. A zas bude, to je jasné. Příště. Někdy. Brzo. Každopádně děkuji všem a dokonce i všemu...
11. února 2009 - Den, který ani "eurokecy" nezkazí
Počasí ať se jde vycpat, zase ta zima... ale mně je to vlastně jedno. Mám jiné věci, kterých si všímat a kterými se zabývat. Tak třeba jsem se odhodlal "své" 4. LA poslat dopis, který mě stál hodně přemáhání. Nechtěl jsem se shodit... Mám - nemám? Rozhodl jsem se správně - a reakce na něj jsou takové, že mi jsou momentálně všechny zápory českého školství (a že jich je!) naprosto ukradené. Ty jejich dopisy a dopísky nikomu neukážu - jsou jen moje. Jen za ně i tady musím poděkovat, těžko někdo může vědět, co to pro mě znamená.
A tak jsem v této euforii zvládl i pořádnou porci eurožvástů do školního vzdělávacího programu... a ani mi to nevadilo. Velkoprodukce keců k ničemu, na vlastní učení tyhle stohy papíru stejně nikdy nemůžou mít skutečný vliv. To je pořád samé žák se orientuje, žák rozumí, žák dokáže... ovšem slovo umí se používat nesmí, těžko říct proč. No jo... prostě EU. Dopsat a zapomenout, to je jediný lék...
Krom toho všeho jsem ještě stihl v pondělí udělat několik fotografií a dát je na web. Bohužel jsem neměl s sebou fotoaparát včera ráno, protože po naší konečné tramvaje poletoval dost velký počet červených balónků - a všechno to vypadalo hrozně pěkně... Musím si to pamatovat, tohle asi nikdy nevyfotím; nepředpokládám, že se tahle situace vůbec může někdy opakovat. Nevadí.
13. února 2009 - Pátek třináctého
... a nic špatného se nestalo. Leda že jsem měl neodbytný dojem, že jsem starý, že mám půlku života za sebou a že je pozdě na hlasitou hudbu... aspoň podle toho, co kolem sebe slyším. Jenže to nesouvisí zrovna s dneškem, to je déletrvající stav... a tak jsem šel do kadeřnictví (!!!), nechat si trochu upravit hlavu zvenku, když už to nejde zevnitř. Zdá se, že se věc zdařila. Třeba se mi nepatrně prodlouží rozum, když prý "dlouhé vlasy = krátký rozum". O žádnou radikální změnu nejde - už si krátké vlasy nedovedu ani představit (obzvláště když občas vídám své plešaté ex-spolužáky, kteří vytrvale a při každé příležitosti říkají, že prý tu bleskovku mají schválně... no to teda určitě ;-)). Dlouhý vedení mi bezpochyby zůstane :-). Proto si **just** pustím hlasitou hudbu a nebudu starej, i když - tak trochu - jsem; jde vždycky o to, s kým nebo s čím se člověk srovnává... A neostříhám se nakrátko, just ne!!!
18. února 2009 - Den zbraní a růží
Dnes mi Adam přinesl kompletní diskografii Guns N'Roses... Dlouho už jsem neviděl tolik originálních CD - a tak pálím, poslouchám, mám radost a také mě jímá mírná nostalgie. Pamatuji si jejich koncert na Strahově, i když je to tak dávno. Pamatuji si, jak to znělo, jak jsem měl pocit, že velký svět přišel k nám, a ne že my dolejzáme za ním...
Nějak jsem přestal jíst - nejde mi to. Nemám chuť, nemám hlad - a pokud se jedno z toho objeví, zpravidla je mi špatně. Divné. Ještě divnější na tom je, že mi jde psaní písniček jako málokdy. Sednu, vezmu kytaru a... najednou něco je.
Že ne oči – srdce vidí
už Exupéry snil
Milují a nenávidí
I z posledních sil
… a já mínus a ty plus
Tančíš valčík na mý blues
Čtu si poezii Jiřího Ortena, který umřel ve dvaadvaceti a který jen proto, že byl Žid, přišel o všechno - o lidi, o svobodu, o tvorbu a nakonec i o život. Čtu a mám dojem, že rozumím.
21. února 2009 - Skoro odpojený den
Už mě ta nekonečná zima fakt štve (a to se vyjadřuji dost eufemisticky). V jednom kuse sněží... a opravdu už je toho bílýho svinstva snad dost! Kdo to má pořád uklízet?!
Bráchovi bylo včera 30 - ale moc dobré zážitky ze včerejška zrovna nemá, alespoň ne z cesty autem. Totiž taková narozeninová zvěřina nechutná vždycky úplně dobře. Ale je to jen plech, čert ho vem. Mohlo to dopadnout o dost hůř. Tak teda všechno nejlepší... a samozřejmě taky Lence, která má dneska svátek!
V noci se mi stala ještě jedná příhoda - ve 23:45 mi kdosi psal "Dobry vecer, nechcete s nama zajit na pivko?", ovšem číslo jsem neznal... Nicméně i tak mě potěšilo, že někdo si na mě vzpomene, i když nic nechce a nepotřebuje. Příště půjdu ;-)
Dnes je skoro odpojený den: už počtvrté si pouštím CD "Almost Unplugged" od Europe, album nahrané v lednu 2008 a vydané v září. Nádhera - a nejen jejich vlastní písničky (The Final Countown je v aktustickém provedení přímo ultimativní!), ale i třeba cover verze Wish You Were Here od Pink Floyd... A tak si místo nadávání na tu odpornou zimu pouštím Europe, přemýšlím, jak stárnout a nezblbnout, a mám se... hm... dobře ;-).
28. února 2009 - Prázdninová sobota
Začínají jarní prázdniny... a pevně doufám, že budou opravdu jarní, když už bude březen. Sice moc nevím, co si s tím volnem počnu, ale něco už vymyslím. Nic povinného nemusím, veškeré práce jsem se úspěšně zbavil v pracovních dnech (což je v podstatě úspěch).
Mám novou kytaru, která hraje tak, jak jsem si představoval, resp. možná ještě o něco lépe... akusticky i elektricky. Dlouho jsem takovou chtěl, moje dosavadní dvanáctka se s touto novou nemůže vůbec srovnávat.
Escort je po střetu se srnčím sebevrahem už zase opravený. Peugeot má nějaký problém s brzdami, resp. s úbytkem brzdové kapaliny, která logicky někam musí téct... a moc příjemně jsem se necítil, když mi svítila varovná červená kontrolka brzd. V pondělí jde do servisu - s brzdami není radno přiliš experimentovat. Pomalu (ale jistě) začínám uvažovat o novém autě, přičemž o značce není sporu - bude Peugeot ;-). Ale to má čas, žádný spěch, no stress...
4. března 2009 - Den návratu dobrého
Březen - za kamna vlezem... a budu si tam číst, psát, hrát, poslouchat, myslet a povídat... Občas půjdu ven a něco někde nějak uvidím a třeba i vyfotografuji, protože obrázky jsou potřeba. Na všechno mám čas, jelikož jsou prázdniny - a i když počasí se tváří poměrně nepřátelsky, je mi to vcelku jedno. Ať mi třeba vleze na záda, nechce se mi trávit čas tím, čím tolik lidí - totiž nadáváním na počasí, byť je to poměrně vděčné a bezpečné téma: ať už o něm říkáme cokoli, nikdy nehrozí, že se urazí nebo že pomlouvač dostane po hubě, jako je tomu v případě lidí.
Když musíš, tak musíš: to je únorové motto, z něhož povstal jednak nákup nové kytary, jednak článek Únorová kulturní revue na Live. Jak říkám, na všechno mám čas. Dívám se a poslouchám. Občas mi někdo napíše nebo já napíšu někomu - když už máme ty mobily, maily, ICQ a Facebook... a smajlíky, bez nich to asi (už?) nejde.
Včera jsem si vzpomněl na to, co mi říkala babička - že všechno dobré, co člověk udělá, se mu jednou vrátí. A včera bylo právě to jednou - koukněte na obrázek a uvidíte. Kdybyste chětli nebo potřebovali vědět víc, zkuste si přečíst toto (21. 5. 2008 a dále). Beru to jako důkaz, že není zbytečné a snad ani marné, co dělám. A děkuji, že mi to někdo dá najevo...
7. března 2009 - Archivní den
Konec jarních prázdnin vypadá poměrně společensky, až se divím... Ve středu jsem vedl dlouhý rozhovor s paní Blankou S. a během něj jsme došli ze Smíchova pěšky až na hranici Karlína, přičemž neustále bylo o čem a proč mluvit. Krom jiného jsem našel i zvláštní věc, již jsem musel zaznamenat. Dostal jsem také knížku s vlepeným ex libris; mnohokrát jsem uvažoval o podobném označení svých knih, ale nikdy k tomu nedošlo. A teď to udělat nemůžu, protože bych se opičil... tak až jindy (jestli vůbec někdy).
Čtvrteční večer jsem strávil v restauraci neméně kvalitním rozhovorem, byl to takový dobrý, lepší a nejlepší večer - díky za něj a doufám, že nebyl poslední. V pátek se konala akce U Presidentů, což je útulná hospoda, kde je vždycky dobře. Rozhovory a projevy byly spíše praštěné, což ale nic nemění na jejich kvalitě - nejen vážnými tématy živ je člověk, že. Jaké to tam bylo, se můžete podívat tady. Tamtéž proběhlo i testování na lidech, jelikož jsem zahrál své nové písničky, které zatím nikdo neslyšel - a zdá se, že všichni zúčastnění nejen že test přežili bez úhony, ale ještě jim snad i prospěl...
Dnes se věnuji prohlížení svého fotoarchivu... výsledkem je taková vzpomínka na promoci v roce 1998 a také dohledání a zařazení všech třídních fotografií, které vůbec mám (je jich hodně). Protože to všechno je dobré, ani zas tak nevadí, že jaro si pořád dává načas a fláká se kdesi na jihu... ale ať chce nebo ne, stejně jednou musí přijít i sem :-)
9. března 2009 - "Jeté" pondělí
Ráno jsem se po asi pětihodinovém spánku vzbudil asi do 10% svých duševních i fyzických sil (jasně, tu větu jsem ukradl u Vladimíra Párala, ale já ji jednou vrátím!); bylo mi fakt divně. Přesto byla škola dobrá, a to i přesto, že byl první den po prázdninách a v ústavu byla tradiční zima, jaká je vždy, když se nějakou dobu netopí.
V minulých dnech jsem zase trochu psal - nové písničky a také nové články, protože občas je třeba něco říct (třeba i sám sobě). Napřed jsem lehce zavzpomínal, kdo byl Václav Hrabě (a dneska jsme nahrávku jeho básní poslouchali se čtvrťáky v hodině literatury), poté jsem trochu poslouchal Bon Jovi (tedy, nic nového - to je jasné, já je poslouchám takříkajíc furt) a nakonec byl v kině na filmu Vicki Cristina Barcelona, kterým mě ovšem Woody Allen dost silně znechutil (a možná proto dnes ráno těch 10% sil). A to je asi tak všechno.
Ne, není! Ještě vlastně potřebuji na jednu už celou a jednu zatím nedopsanou písničku zpěvačku; a o jedné vím. A také mám předběžně dohodnuto, že v létě natočíme CD - tak třeba zkuste držet palce, pokud vám to nebude moc překážet v práci nebo tom, co zrovna děláte...
17. března 2009 - Den výměny mečů
Už aby bylo jaro... říkám to sice pořád, ale to jedině proto, že pořád není.
V sobotu jsme byli na výletě v okolí Horního Slavkova a Mariánských Lázní. Dobré to bylo - našli jsme továrnu na vosk, opuštěnou trať a na ní tunel a 2 viadukty, chvíli jsem si zanadával na poli, kde bylo ještě hodně toho bílýho svinstva (tedy sněhu, kdyby snad někdo nevěděl) a nakonec jsme učinili objev v podobě opuštěného a přímo strašidelného penzionu... Dobré to bylo, jak už jsem řekl...
Prý mám víc fotit lidi - a vypadá to, že asi i budu. Uvidím. Uvidíte. Uvidíme :-)
Dnes nastala výměna mečů, jak říkal jistý Petr, když jsme si kdysi dávno se spoluhráčem Pavlem měnili kytary. Ovšem dnes nastala výměna trvalá - Filip si odnesl mou dosavadní dvanáctistrunnou kytaru Cort a na oplátku mi přinesl příspěvek na kufr, který potřebuji na Ibanez (alias Chlibanez), protože momentálně nemám žádný, do kterého by se tato maxikytara vešla bez zničení kufru nebo nástroje, případně obojího. Byla to výměna výhodná pro oba zúčastněné. Jinak jsme zkoušeli jako obyčejně, resp. neobyčejně, protože poslední dobou to jednak hodně dobře jde, jednak pořád mám nové a nové písničky. Bude (je) z čeho vybírat.
18. až 21. března 2009 - Francouzské dny
Jedno znamení za druhým... Ve středu jsem si pořídil avizovaný kufr na novou kytaru... a je na něm psáno Made in France. Zcela nečekaně se tak dostavilo znamení první, jenže to jsem ještě nevěděl, že to je nějaké znamení. Večer jsem si psal se Slávkou, která teď žije v Lyonu a cosi tam studuje. Nevím jak a proč, ale napadlo mě se jí zeptat, jestli by mi nepřeložila jednu sloku mé písničky, kde se praví:
Chtěl bych ti psát
po skle mrazem bílým
Francouzsky snad
Jenže smůla - neumím
Nech si mě zdát
A přeji mi tuhle chvíli
co voní mi jménem tvým
Jen jsem chtěl vidět, jak text vypadá, francouzsky opravdu neumím (ale čím dál víc umět chci). Skoro okamžitě mi přišlo:
Je voudrais t´ecrire
sur la verre blanche de gel
En francais peut-etre
Mais malchance - je ne sais pas
Laisse songer de moi
Et souhaite moi ce moment
qui parfume de ton nom
Znamení druhé... a když jsem se nazítří o volné hodině ve škole přihlásil na Facebook, čekalo mě překvapení v podobě překladu celého textu písničky Do snů s časem 00:35, kdy už jsem spal, tedy to opravdu do snů bylo... Shodou okolností jsem měl ve škole kytaru a zjistil, že text je přeložen tak, že ho lze i zpívat... a tak jsem s díky přijal znamení třetí a učím se výslovnost, protože Dans reves zní opravdu dobře a já chci mít nějakou raritu...
Ve čtvrtek odpoledne jsem jel na nákup proviantu a svijanského piva; mimo jiné jsem si také zcela bezmyšlenkovitě koupil pařížský salát, což bylo bezpochyby znamení čtvrté a už mi to mělo dojít, jenže někdy jsem holt tupý. Vyzvedl jsem Lenku a cestou z hypermarketu jsme se zastavili v prodejně Peugeot, abych se tak nějak podíval... jenže to dopadlo docela jinak a na jsme místě sepsali objednávku na nové auto... a příští týden budu mít zcela nový Peugeot 206 Géneration 1.4 s nejvyšší možnou výbavou. Včera jsem byl podepsat a zaplatit zálohu - a příští týden snad bude utíkat rychle, abych se dočkal... Těším se velmi - nikdy jsem neměl zcela nové auto! Nikdy mi samo nerozsvěcelo světla, nestíralo mokré okno, nikdy jsem neměl ovládání audia na volantu... a konečně nikdy jsem neměl metalický lak Grey Thorium, tedy antracitovou metalízu. Termín dodání je do 27. 3. 2009.
26. března 2009 - Den 206
Tak DNES nastal den D, tedy přesnějsi řečeno den 206... šel jsem pěšky do Veleslavína a domů přijel novým autíčkem... Krásný zážitek, když jsem jel a na tachometru svítilo 000007 km. Je to ještě miminko, když se narodilo v únoru 2009. Ale k světu se má tedy velmi... a ještě si k tomu zpívá svým CD a rádiem Clarion. Každou chvíli musím jít na zahradu, abych se podíval, jak se má a jestli se tam nebojí. Řekl jsem mu, že tady teď bude bydlet a že na něj budu hodný. Pak jsem ještě zašel za Karkulkou, abych jí sdělil, že si ji necháme a že se vlastně nic nemění, tak ať nežárlí. Zdá se, že to pochopila.
27. března 2009 - Den dlouhého dopoledne
Dnes jsem to nemohl ve škole vydržet - měl jsem vyučování od 7:45 do 14:00 a před školou stála 206 a já se mohl jen dívat z okna, což byla nuda :-)... ale pak jsem konečně mohl jet domů. Udělal nějaké fotky, jen tak kompaktem a žádné umění, o to ani nešlo a jít nemělo. A také jsem si vzpomněl na jeden obrázek, který mi poslal můj brácha - a nějak mi to nedalo, musel jsem ho doplnit malým článečkem...
30. března 2009 - Den dobrých slov
Březen je v čudu. Trochu jsem fotografoval, trochu psal, trochu se flákal, docela dost pracoval... takže jako (skoro) vždycky. Neuvěřitelně se těším na jaro - a nejen to kalendářní. Za několik dní se píší maturitní slohovky z češtiny - a jsem na ně zvědavý, protože podle toho, co píše moje 4. LA do cvičných slohů (víceméně nepovinných), které poctivě opravuji, se mám opravdu na co těšit.
Mám tak nějak předběžně domluvené další lidské fotografování a jsem na něj zvědavý. A až začne pořádné jaro, bude se mi zase víc chtít opustit město a někam vyrazit.
Naplánovanou mám také návštěvu Osvětimi, protože by to děsné místo studenti měli vidět - a čím víc jich bude, tím lépe. V dubnu se tam podíváme (já už potřetí a zase mě čeká několikahodinový simultánní překlad z polštiny, ale to mi ani v nejmenším nevadí). Na konci června pojedu do Španělska na školní zájezd. Jsem vedoucí zájezdu, to se podívejme :-). Mohlo by to být dobré - jak sestavou studentskou, tak tou učitelskou.
Březen - za kamna vlezem... a budu si tam číst, psát, hrát, poslouchat, myslet a povídat... Občas půjdu ven a něco někde nějak uvidím a třeba i vyfotografuji, protože obrázky jsou potřeba. Na všechno mám čas, jelikož jsou prázdniny - a i když počasí se tváří poměrně nepřátelsky, je mi to vcelku jedno. Ať mi třeba vleze na záda, nechce se mi trávit čas tím, čím tolik lidí - totiž nadáváním na počasí, byť je to poměrně vděčné a bezpečné téma: ať už o něm říkáme cokoli, nikdy nehrozí, že se urazí nebo že pomlouvač dostane po hubě, jako je tomu v případě lidí.Když musíš, tak musíš: to je únorové motto, z něhož povstal jednak nákup nové kytary, jednak článek Únorová kulturní revue na Live. Jak říkám, na všechno mám čas. Dívám se a poslouchám. Občas mi někdo napíše nebo já napíšu někomu - když už máme ty mobily, maily, ICQ a Facebook... a smajlíky, bez nich to asi (už?) nejde.
Včera jsem si vzpomněl na to, co mi říkala babička - že všechno dobré, co člověk udělá, se mu jednou vrátí. A včera bylo právě to jednou - koukněte na obrázek a uvidíte. Kdybyste chětli nebo potřebovali vědět víc, zkuste si přečíst toto (21. 5. 2008 a dále). Beru to jako důkaz, že není zbytečné a snad ani marné, co dělám. A děkuji, že mi to někdo dá najevo...
7. března 2009 - Archivní den
Konec jarních prázdnin vypadá poměrně společensky, až se divím... Ve středu jsem vedl dlouhý rozhovor s paní Blankou S. a během něj jsme došli ze Smíchova pěšky až na hranici Karlína, přičemž neustále bylo o čem a proč mluvit. Krom jiného jsem našel i zvláštní věc, již jsem musel zaznamenat. Dostal jsem také knížku s vlepeným ex libris; mnohokrát jsem uvažoval o podobném označení svých knih, ale nikdy k tomu nedošlo. A teď to udělat nemůžu, protože bych se opičil... tak až jindy (jestli vůbec někdy).
Čtvrteční večer jsem strávil v restauraci neméně kvalitním rozhovorem, byl to takový dobrý, lepší a nejlepší večer - díky za něj a doufám, že nebyl poslední. V pátek se konala akce U Presidentů, což je útulná hospoda, kde je vždycky dobře. Rozhovory a projevy byly spíše praštěné, což ale nic nemění na jejich kvalitě - nejen vážnými tématy živ je člověk, že. Jaké to tam bylo, se můžete podívat tady. Tamtéž proběhlo i testování na lidech, jelikož jsem zahrál své nové písničky, které zatím nikdo neslyšel - a zdá se, že všichni zúčastnění nejen že test přežili bez úhony, ale ještě jim snad i prospěl...
Dnes se věnuji prohlížení svého fotoarchivu... výsledkem je taková vzpomínka na promoci v roce 1998 a také dohledání a zařazení všech třídních fotografií, které vůbec mám (je jich hodně). Protože to všechno je dobré, ani zas tak nevadí, že jaro si pořád dává načas a fláká se kdesi na jihu... ale ať chce nebo ne, stejně jednou musí přijít i sem :-)
9. března 2009 - "Jeté" pondělí
Ráno jsem se po asi pětihodinovém spánku vzbudil asi do 10% svých duševních i fyzických sil (jasně, tu větu jsem ukradl u Vladimíra Párala, ale já ji jednou vrátím!); bylo mi fakt divně. Přesto byla škola dobrá, a to i přesto, že byl první den po prázdninách a v ústavu byla tradiční zima, jaká je vždy, když se nějakou dobu netopí.
V minulých dnech jsem zase trochu psal - nové písničky a také nové články, protože občas je třeba něco říct (třeba i sám sobě). Napřed jsem lehce zavzpomínal, kdo byl Václav Hrabě (a dneska jsme nahrávku jeho básní poslouchali se čtvrťáky v hodině literatury), poté jsem trochu poslouchal Bon Jovi (tedy, nic nového - to je jasné, já je poslouchám takříkajíc furt) a nakonec byl v kině na filmu Vicki Cristina Barcelona, kterým mě ovšem Woody Allen dost silně znechutil (a možná proto dnes ráno těch 10% sil). A to je asi tak všechno.
Ne, není! Ještě vlastně potřebuji na jednu už celou a jednu zatím nedopsanou písničku zpěvačku; a o jedné vím. A také mám předběžně dohodnuto, že v létě natočíme CD - tak třeba zkuste držet palce, pokud vám to nebude moc překážet v práci nebo tom, co zrovna děláte...
17. března 2009 - Den výměny mečů
Už aby bylo jaro... říkám to sice pořád, ale to jedině proto, že pořád není.
V sobotu jsme byli na výletě v okolí Horního Slavkova a Mariánských Lázní. Dobré to bylo - našli jsme továrnu na vosk, opuštěnou trať a na ní tunel a 2 viadukty, chvíli jsem si zanadával na poli, kde bylo ještě hodně toho bílýho svinstva (tedy sněhu, kdyby snad někdo nevěděl) a nakonec jsme učinili objev v podobě opuštěného a přímo strašidelného penzionu... Dobré to bylo, jak už jsem řekl...
Prý mám víc fotit lidi - a vypadá to, že asi i budu. Uvidím. Uvidíte. Uvidíme :-)
Dnes nastala výměna mečů, jak říkal jistý Petr, když jsme si kdysi dávno se spoluhráčem Pavlem měnili kytary. Ovšem dnes nastala výměna trvalá - Filip si odnesl mou dosavadní dvanáctistrunnou kytaru Cort a na oplátku mi přinesl příspěvek na kufr, který potřebuji na Ibanez (alias Chlibanez), protože momentálně nemám žádný, do kterého by se tato maxikytara vešla bez zničení kufru nebo nástroje, případně obojího. Byla to výměna výhodná pro oba zúčastněné. Jinak jsme zkoušeli jako obyčejně, resp. neobyčejně, protože poslední dobou to jednak hodně dobře jde, jednak pořád mám nové a nové písničky. Bude (je) z čeho vybírat.
18. až 21. března 2009 - Francouzské dny
Jedno znamení za druhým... Ve středu jsem si pořídil avizovaný kufr na novou kytaru... a je na něm psáno Made in France. Zcela nečekaně se tak dostavilo znamení první, jenže to jsem ještě nevěděl, že to je nějaké znamení. Večer jsem si psal se Slávkou, která teď žije v Lyonu a cosi tam studuje. Nevím jak a proč, ale napadlo mě se jí zeptat, jestli by mi nepřeložila jednu sloku mé písničky, kde se praví:
Chtěl bych ti psát
po skle mrazem bílým
Francouzsky snad
Jenže smůla - neumím
Nech si mě zdát
A přeji mi tuhle chvíli
co voní mi jménem tvým
Jen jsem chtěl vidět, jak text vypadá, francouzsky opravdu neumím (ale čím dál víc umět chci). Skoro okamžitě mi přišlo:
Je voudrais t´ecrire
sur la verre blanche de gel
En francais peut-etre
Mais malchance - je ne sais pas
Laisse songer de moi
Et souhaite moi ce moment
qui parfume de ton nom
Znamení druhé... a když jsem se nazítří o volné hodině ve škole přihlásil na Facebook, čekalo mě překvapení v podobě překladu celého textu písničky Do snů s časem 00:35, kdy už jsem spal, tedy to opravdu do snů bylo... Shodou okolností jsem měl ve škole kytaru a zjistil, že text je přeložen tak, že ho lze i zpívat... a tak jsem s díky přijal znamení třetí a učím se výslovnost, protože Dans reves zní opravdu dobře a já chci mít nějakou raritu...
Ve čtvrtek odpoledne jsem jel na nákup proviantu a svijanského piva; mimo jiné jsem si také zcela bezmyšlenkovitě koupil pařížský salát, což bylo bezpochyby znamení čtvrté a už mi to mělo dojít, jenže někdy jsem holt tupý. Vyzvedl jsem Lenku a cestou z hypermarketu jsme se zastavili v prodejně Peugeot, abych se tak nějak podíval... jenže to dopadlo docela jinak a na jsme místě sepsali objednávku na nové auto... a příští týden budu mít zcela nový Peugeot 206 Géneration 1.4 s nejvyšší možnou výbavou. Včera jsem byl podepsat a zaplatit zálohu - a příští týden snad bude utíkat rychle, abych se dočkal... Těším se velmi - nikdy jsem neměl zcela nové auto! Nikdy mi samo nerozsvěcelo světla, nestíralo mokré okno, nikdy jsem neměl ovládání audia na volantu... a konečně nikdy jsem neměl metalický lak Grey Thorium, tedy antracitovou metalízu. Termín dodání je do 27. 3. 2009.
26. března 2009 - Den 206
Tak DNES nastal den D, tedy přesnějsi řečeno den 206... šel jsem pěšky do Veleslavína a domů přijel novým autíčkem... Krásný zážitek, když jsem jel a na tachometru svítilo 000007 km. Je to ještě miminko, když se narodilo v únoru 2009. Ale k světu se má tedy velmi... a ještě si k tomu zpívá svým CD a rádiem Clarion. Každou chvíli musím jít na zahradu, abych se podíval, jak se má a jestli se tam nebojí. Řekl jsem mu, že tady teď bude bydlet a že na něj budu hodný. Pak jsem ještě zašel za Karkulkou, abych jí sdělil, že si ji necháme a že se vlastně nic nemění, tak ať nežárlí. Zdá se, že to pochopila.
27. března 2009 - Den dlouhého dopoledne
Dnes jsem to nemohl ve škole vydržet - měl jsem vyučování od 7:45 do 14:00 a před školou stála 206 a já se mohl jen dívat z okna, což byla nuda :-)... ale pak jsem konečně mohl jet domů. Udělal nějaké fotky, jen tak kompaktem a žádné umění, o to ani nešlo a jít nemělo. A také jsem si vzpomněl na jeden obrázek, který mi poslal můj brácha - a nějak mi to nedalo, musel jsem ho doplnit malým článečkem...
30. března 2009 - Den dobrých slov
Březen je v čudu. Trochu jsem fotografoval, trochu psal, trochu se flákal, docela dost pracoval... takže jako (skoro) vždycky. Neuvěřitelně se těším na jaro - a nejen to kalendářní. Za několik dní se píší maturitní slohovky z češtiny - a jsem na ně zvědavý, protože podle toho, co píše moje 4. LA do cvičných slohů (víceméně nepovinných), které poctivě opravuji, se mám opravdu na co těšit.
Mám tak nějak předběžně domluvené další lidské fotografování a jsem na něj zvědavý. A až začne pořádné jaro, bude se mi zase víc chtít opustit město a někam vyrazit.
Naplánovanou mám také návštěvu Osvětimi, protože by to děsné místo studenti měli vidět - a čím víc jich bude, tím lépe. V dubnu se tam podíváme (já už potřetí a zase mě čeká několikahodinový simultánní překlad z polštiny, ale to mi ani v nejmenším nevadí). Na konci června pojedu do Španělska na školní zájezd. Jsem vedoucí zájezdu, to se podívejme :-). Mohlo by to být dobré - jak sestavou studentskou, tak tou učitelskou.
5. dubna 2009 - Omezený den
Snad všichni se můžou pominout, že nás navštívil pantáta všech pantátů, neboli americký prezident, nyní tedy Barack Obama. Přijet může, odjet musí, říkala jedna moje kolegyně - a měla pravdu. Včera stáli lidé ve špalíru kolem Evropské třídy, aby viděli projet prezidentovo auto; maně se mi vybavuje rok 1988 nebo 1989, kdy jsme tamtéž stáli a povinně přihlíželi průjezdu kolony Michaila Gorbačova. Čekali jsme tam přes hodinu, celá akce, tj. průjezd aut prázdnou ulicí kolem našeho sektoru, trval odhadem půl minuty - a mohli jsme zase jít zpátky do školy. Viděli jsme naprostý kulový, jak se říká. Od té doby nemám státní návštěvy rád. Nemám je ani nerad, jsou mi naprosto jedno, ale vadí mi, když mě omezují. Já tu bydlím, ne oni. Obama ostatně nepřijel kvůli nám, ale kvůli tomu, že prostě musí do země, která zrovna předsedá EU, byť je to podnik víceméně řízený autopilotem a je fuk, kdo ho k těm světlým zítřkům takzvaně vede. S nikým se zas tak vidět nechce, chce jít na večeři nebo na oběd do nějaké pražské restaurace (a je to samozřejmě strašně tajné) - ať jde třeba na párek v rohlíku, je mi fakt jedno, co kde bude dělat, ale kvůli tomu snad nemusí být půlka Prahy uzavřená... Nechápu moc ani ty, kteří od časného rána čekali na Hradčanském náměstí na pantátův projev - co asi tak může říct jiného, než že jsme všichni hrozní kamarádi, jak je rád, že je tady (a zítra to samé řekne jinde, stejně jako totéž říkal předevčírem na jiném místě), hurá svobodě a hurá Americe a EU, hurá nám všem, protože jsme prostě všichni nejlepší...
Jaro se konečně dostavilo a mám z něj radost. Včera jsme byli v Německu, projet se takovou lesní tramvají v Bad Schandau. Bylo to moc dobré a fotografie také budou. Peugeot 206 alias Koček se chová velmi slušně a rád s ním jezdím. Také jsem trochu psal - přišel čas březnové kulturní revue a také jsem si shodou šťastných a nevysvětlitelných náhod vzpomněl, že jsem měl a mám rád skupinu Bangles. Je dobře, že holkám to pořád hraje...
13. dubna 2009 - Velikonoční pondělí
Je pondělí a mám volno... Velikonoce neslavím ani nábožensky (což je možná škoda, jenže komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí), ani somrácky či dokonce opilecky (zkrátka - nechodím na koledu). Připadá mi naprosto uhozené někde otravovat s pomlázkou a inkasovat panáky, po kterých mi bude leda tak zle...
V středu před velikonočními prázdninami psali čtvrťáci maturitní sloh - a tentokrát jsem přišel do školy vybaven nejen oblekem (fuj!), ale i fotoaparátem (jen kompaktem Sony, abych tam nepobíhal s nějakou velkou mašinou a nerušil). Témata se mi líbila, tedy až na to třetí... kdybych něco takového musel psát, asi by to vyznělo hodně negativně, neboť můj vztah k EU je opravdu nepříliš kladný, jak si jistě někteří už všimli. Udělalo mi radost, že si studenti nejvíce vybírali téma č. 1 - a to jsem dodal já, což potěší - a ne že ne :-). A tak kromě slohových prací vznikla i taková maturitní reportáž z "mé" 4. LA, kde jsem v jedné polovině zadával a ve druhé byl chvíli jako dozor. Fotografie jsou víceméně unikát, protože přímo u maturity se zpravidla nefotí (ale já budu, a to i u ústní). Bylo to dobré... a ty práce, které jsem si jen tak letmo zatím přečetl (už je mám doma), jsou povedené.
Od čtvrtka do soboty jsem byl na takových miniprázdninách - na severu Čech a také v Německu... a bylo to dobré, byť někdy zbytečně a hloupě remcám, když mám třeba jít do kopce. Nevím, proč to dělám, když na ten kopec stejně chci vylézt - někdy jsem prostě blb. Jinak pochopitelně Koček alias Peugeot 206 jede skvěle a už je víceméně dospělý, jelikož má na tachometru přes 1300 km. Proběhl se i po německé dálnici, kde stále ještě není rychlostní limit; a doufám, že také nikdy nebude. Fotografie budu postupně přidávat, až se jimi proberu a proběhne autocenzura toho, co se nepovedlo tak, jak mělo.
Absolvoval jsem také další lidské fotografování a mám dojem, že to byla velmi zdařilá akce. Dočkejte času, však uvidíte ;-). Při té příležitosti jsem objevil jeden velmi zajímavý objekt, do kterého se nutně musím vrátit, ale tentokrát si nezapomenu stativ a kabelovou spoušť, přímo si to tam o ně říká. Ještě jsou zajímavé ruiny, ještě stále nemáme jen eurohaly a eurodomky. A to je pochopitelně dobře!
Na archivní zlaté DVD disky jsem zazálohoval fotografie od začátku roku 2009... a je jich asi 9 GB. Jednou po mně zbudou jen data (možná dokonce nečitelná)... ale i nečitelné něco je každopádně lepší než čitelné nic.
17. dubna 2009 - Den poté
Včera jsem byl se školou v Osvětimi. Je dobré to vidět a je dobré, když tam jedou lidé, kteří mají zájem. Byli to studenti z různých tříd a chovali se naprosto výborně - nikdo nepřišel pozdě, nikdo nedělal žádné problémy... prostě krása (tedy pokud takové slovo vůbec lze použít ve spojení s návštěvou takového místa jako Auschwitz - Birkenau). Zatímco my jsme byli v Polsku, čtvrťáci psali praktickou maturitní zkoušku z odborných předmětů - doufám, že se jim vše podařilo tak, jak chtěli a potřebovali. Držel jsem palce...
Celkově vzato to byl opravdu náročný zájezd - odjezd z Prahy v 00:30, příjezd do Osvětimi asi v 8, od 9 prohlídka s polským výkladem, který jsem musel simultánně překládat, takže jsem neudělal ani jedinou fotku - ale nevadí mi to až tak moc: fotografie mám, nic se tam vlastně nic nemění a koneckonců byl jsem tam pracovně, ne kvůli svému fotografování... Asi v 1 odpoledne jsme vyrazili k domovu a na Dejvické jsme byli po osmé. Opravdu náročná akce, ale stojí za to. Pojedeme zas, aby to hrozné místo vidělo co nejvíc lidí...
Prší - a líbí se mi to. Jarní déšť voní.
26. dubna 2009 - Větrná neděle
Vane opravdu silný vítr... v kombinaci s doslova nánosy pylu je to opravdu zážitek. A tak jsem ani mnoho neměl z návštěvy Klokočských skal a Rotštejna, kde už jsem před lety byl a napsal o tom článek. Tento článek mimochodem v roce 2000 vydaly i Lidové noviny a ještě mám onen výtisk někde schovaný.
Je zvláštní mít dvě auta... střídám je, aby ani jeden Peugeot nežárlil. I když jsou jedna rodina, třeba by je to štvalo. Dnes se ovšem vyznamenal Koček (tj. 206), protože po dotankování plné nádrže jsem zjistil fakt nad jiné příjemný - spotřeba činila 5.5 litru. Sice mi prodejce říkal, že až se zajede, bude žrát méně než na začátku, ale že by spotřeba klesla o více než litr, to jsem tedy nečekal. Už jsem poučený - neberu nejlevnější beznin, netankuji kdesi v JZD na dvoře, protože to žádnou úsporu nepřinese - naopak. Ušetřím korunu na litru, ale spotřeba je větší třeba i o více než litr, takže nic moc (a to spíš nic než moc). Hnusný beznin holt autíčkům nechutná - a ani se jim nedivím, taky nemám rád potraviny z tržnice a podobných pochybných míst.
V úterý - pokud mě přejde ta ohavná alergická rýma - budeme nejen hrát s Filipem (to není žádná novinka ani výjimka), ale měla by se dostavit i prozatímně hostující zpěvačka, takže možná bude moje Trijo zase tříčlenné :-). Zpěvačku nutně potřebujeme - napsal jsem totiž duet Mořská sůl...
28. dubna 2009 - Stošestkový den
Dnes byl takový den (o) 106. Nehráli jsme, protože jsem zcela neschopen zpěvu. Zato jsem byl s Karkulkou v myčce a poté se mi tak líbila, že jsem si ji musel vyfotit. A pak, při zpracovávání fotografií, jsem se poohlédl po internetu po nějakých reklamách, které se stošestky týkají. Docela mě pobavily, a tak jsem se rozhodl je vložit na Live a vyrobit takový 106 miničlánek. Ostatně, prý je to miniauto, tak se to vlastně hodí... :-)
Snad všichni se můžou pominout, že nás navštívil pantáta všech pantátů, neboli americký prezident, nyní tedy Barack Obama. Přijet může, odjet musí, říkala jedna moje kolegyně - a měla pravdu. Včera stáli lidé ve špalíru kolem Evropské třídy, aby viděli projet prezidentovo auto; maně se mi vybavuje rok 1988 nebo 1989, kdy jsme tamtéž stáli a povinně přihlíželi průjezdu kolony Michaila Gorbačova. Čekali jsme tam přes hodinu, celá akce, tj. průjezd aut prázdnou ulicí kolem našeho sektoru, trval odhadem půl minuty - a mohli jsme zase jít zpátky do školy. Viděli jsme naprostý kulový, jak se říká. Od té doby nemám státní návštěvy rád. Nemám je ani nerad, jsou mi naprosto jedno, ale vadí mi, když mě omezují. Já tu bydlím, ne oni. Obama ostatně nepřijel kvůli nám, ale kvůli tomu, že prostě musí do země, která zrovna předsedá EU, byť je to podnik víceméně řízený autopilotem a je fuk, kdo ho k těm světlým zítřkům takzvaně vede. S nikým se zas tak vidět nechce, chce jít na večeři nebo na oběd do nějaké pražské restaurace (a je to samozřejmě strašně tajné) - ať jde třeba na párek v rohlíku, je mi fakt jedno, co kde bude dělat, ale kvůli tomu snad nemusí být půlka Prahy uzavřená... Nechápu moc ani ty, kteří od časného rána čekali na Hradčanském náměstí na pantátův projev - co asi tak může říct jiného, než že jsme všichni hrozní kamarádi, jak je rád, že je tady (a zítra to samé řekne jinde, stejně jako totéž říkal předevčírem na jiném místě), hurá svobodě a hurá Americe a EU, hurá nám všem, protože jsme prostě všichni nejlepší...
Jaro se konečně dostavilo a mám z něj radost. Včera jsme byli v Německu, projet se takovou lesní tramvají v Bad Schandau. Bylo to moc dobré a fotografie také budou. Peugeot 206 alias Koček se chová velmi slušně a rád s ním jezdím. Také jsem trochu psal - přišel čas březnové kulturní revue a také jsem si shodou šťastných a nevysvětlitelných náhod vzpomněl, že jsem měl a mám rád skupinu Bangles. Je dobře, že holkám to pořád hraje...
13. dubna 2009 - Velikonoční pondělí
Je pondělí a mám volno... Velikonoce neslavím ani nábožensky (což je možná škoda, jenže komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí), ani somrácky či dokonce opilecky (zkrátka - nechodím na koledu). Připadá mi naprosto uhozené někde otravovat s pomlázkou a inkasovat panáky, po kterých mi bude leda tak zle...
V středu před velikonočními prázdninami psali čtvrťáci maturitní sloh - a tentokrát jsem přišel do školy vybaven nejen oblekem (fuj!), ale i fotoaparátem (jen kompaktem Sony, abych tam nepobíhal s nějakou velkou mašinou a nerušil). Témata se mi líbila, tedy až na to třetí... kdybych něco takového musel psát, asi by to vyznělo hodně negativně, neboť můj vztah k EU je opravdu nepříliš kladný, jak si jistě někteří už všimli. Udělalo mi radost, že si studenti nejvíce vybírali téma č. 1 - a to jsem dodal já, což potěší - a ne že ne :-). A tak kromě slohových prací vznikla i taková maturitní reportáž z "mé" 4. LA, kde jsem v jedné polovině zadával a ve druhé byl chvíli jako dozor. Fotografie jsou víceméně unikát, protože přímo u maturity se zpravidla nefotí (ale já budu, a to i u ústní). Bylo to dobré... a ty práce, které jsem si jen tak letmo zatím přečetl (už je mám doma), jsou povedené.
Od čtvrtka do soboty jsem byl na takových miniprázdninách - na severu Čech a také v Německu... a bylo to dobré, byť někdy zbytečně a hloupě remcám, když mám třeba jít do kopce. Nevím, proč to dělám, když na ten kopec stejně chci vylézt - někdy jsem prostě blb. Jinak pochopitelně Koček alias Peugeot 206 jede skvěle a už je víceméně dospělý, jelikož má na tachometru přes 1300 km. Proběhl se i po německé dálnici, kde stále ještě není rychlostní limit; a doufám, že také nikdy nebude. Fotografie budu postupně přidávat, až se jimi proberu a proběhne autocenzura toho, co se nepovedlo tak, jak mělo.
Absolvoval jsem také další lidské fotografování a mám dojem, že to byla velmi zdařilá akce. Dočkejte času, však uvidíte ;-). Při té příležitosti jsem objevil jeden velmi zajímavý objekt, do kterého se nutně musím vrátit, ale tentokrát si nezapomenu stativ a kabelovou spoušť, přímo si to tam o ně říká. Ještě jsou zajímavé ruiny, ještě stále nemáme jen eurohaly a eurodomky. A to je pochopitelně dobře!
Na archivní zlaté DVD disky jsem zazálohoval fotografie od začátku roku 2009... a je jich asi 9 GB. Jednou po mně zbudou jen data (možná dokonce nečitelná)... ale i nečitelné něco je každopádně lepší než čitelné nic.
17. dubna 2009 - Den poté
Včera jsem byl se školou v Osvětimi. Je dobré to vidět a je dobré, když tam jedou lidé, kteří mají zájem. Byli to studenti z různých tříd a chovali se naprosto výborně - nikdo nepřišel pozdě, nikdo nedělal žádné problémy... prostě krása (tedy pokud takové slovo vůbec lze použít ve spojení s návštěvou takového místa jako Auschwitz - Birkenau). Zatímco my jsme byli v Polsku, čtvrťáci psali praktickou maturitní zkoušku z odborných předmětů - doufám, že se jim vše podařilo tak, jak chtěli a potřebovali. Držel jsem palce...
Celkově vzato to byl opravdu náročný zájezd - odjezd z Prahy v 00:30, příjezd do Osvětimi asi v 8, od 9 prohlídka s polským výkladem, který jsem musel simultánně překládat, takže jsem neudělal ani jedinou fotku - ale nevadí mi to až tak moc: fotografie mám, nic se tam vlastně nic nemění a koneckonců byl jsem tam pracovně, ne kvůli svému fotografování... Asi v 1 odpoledne jsme vyrazili k domovu a na Dejvické jsme byli po osmé. Opravdu náročná akce, ale stojí za to. Pojedeme zas, aby to hrozné místo vidělo co nejvíc lidí...
Prší - a líbí se mi to. Jarní déšť voní.
26. dubna 2009 - Větrná neděle
Vane opravdu silný vítr... v kombinaci s doslova nánosy pylu je to opravdu zážitek. A tak jsem ani mnoho neměl z návštěvy Klokočských skal a Rotštejna, kde už jsem před lety byl a napsal o tom článek. Tento článek mimochodem v roce 2000 vydaly i Lidové noviny a ještě mám onen výtisk někde schovaný.
Je zvláštní mít dvě auta... střídám je, aby ani jeden Peugeot nežárlil. I když jsou jedna rodina, třeba by je to štvalo. Dnes se ovšem vyznamenal Koček (tj. 206), protože po dotankování plné nádrže jsem zjistil fakt nad jiné příjemný - spotřeba činila 5.5 litru. Sice mi prodejce říkal, že až se zajede, bude žrát méně než na začátku, ale že by spotřeba klesla o více než litr, to jsem tedy nečekal. Už jsem poučený - neberu nejlevnější beznin, netankuji kdesi v JZD na dvoře, protože to žádnou úsporu nepřinese - naopak. Ušetřím korunu na litru, ale spotřeba je větší třeba i o více než litr, takže nic moc (a to spíš nic než moc). Hnusný beznin holt autíčkům nechutná - a ani se jim nedivím, taky nemám rád potraviny z tržnice a podobných pochybných míst.
V úterý - pokud mě přejde ta ohavná alergická rýma - budeme nejen hrát s Filipem (to není žádná novinka ani výjimka), ale měla by se dostavit i prozatímně hostující zpěvačka, takže možná bude moje Trijo zase tříčlenné :-). Zpěvačku nutně potřebujeme - napsal jsem totiž duet Mořská sůl...
28. dubna 2009 - Stošestkový den
Dnes byl takový den (o) 106. Nehráli jsme, protože jsem zcela neschopen zpěvu. Zato jsem byl s Karkulkou v myčce a poté se mi tak líbila, že jsem si ji musel vyfotit. A pak, při zpracovávání fotografií, jsem se poohlédl po internetu po nějakých reklamách, které se stošestky týkají. Docela mě pobavily, a tak jsem se rozhodl je vložit na Live a vyrobit takový 106 miničlánek. Ostatně, prý je to miniauto, tak se to vlastně hodí... :-)
4. května 2009 - 86/86 resp. 579/579 :-(
Tak dnes to nastalo - měl jsem poslední hodinu v eláčku... Všechno jsme splnili, k maturitě není nic, o čem bychom nemluvili, co bychom neprobrali. Od září 2005 jsme spolu strávili 579 vyučovacích hodin češtiny a dějepisu (suplované hodiny nepočítám, nemám k tomu žádný spolehlivý podklad). Filip to spočítal ještě na jiné časové jednotky: celkem to bylo 26055 minut, což je 434 a čtvrt hodiny nebo také přes 18 celých dnů. Dnes byla poslední hodina č. 86/86 pro čtvrťák nebo také 579/579 celkově, v níž jsem předal výsledky maturitních slohových prací (průměr je 1.84, což je tedy lepší než velmi dobré)...
Nyní opravdu vidím, že je dobré věnovat se psaní pro MFD, jak je dobré se chovat ne jako namyšlený netolerantní blb (jimiž je školství přímo zamořeno), ale jako normální člověk, protože naše cíle byly (jsou) podobné - něco si předat. Klidně (a rád) bych pokračoval, ale vždycky je někde nějaký konec, který trpělivě čeká, až přijde jeho čas. Dnes se dočkal :-(
Děkuji za ty minuty, hodiny a dny, za 4 školní roky, které jsme strávili prací, diskusemi (i mimoškolními, což je jedině dobře) a často i zábavou. Byly i problémy, to je jisté - ale společně jsme je překonali; už nejsou. Držím palce u maturity. Pamatujte, že nejsem a nebudu soupeř, jsem ten, kdo je s vámi.
Tato novinka je neveselá i pozitivní zároveň, jak už to tak někdy chodí. Poněkud v jejím stínu jsou dnes i mé počiny na Live - tedy Dubnová kulturní revue a malý článek, jehož tématem je Peter Nagy. A víte co? Aj tak sme stále frajeri :-)
8. května 2009 - Pátek svátek
Tak jsme si včera naposledy zazvonili se 4. LA, hrála nám melodie z Nemocnice na kraji města a bylo to smutné i veselé, byl to život, který přináší i loučení a v něm naději na další shledání... Dopadne to dobře, pokud si dobré pokračování zasloužíme (a já tedy myslím, že ano). Dnes mě napadají samá velká slova, raději zkusím malé fotografie - a kdyby to někomu přece jen bylo málo, může zkusit i více...
Je volno, já pátek svátek. Ve škole mě toho příští týden moc nečeká - třeťáci budou už na praxi, čtvrťáci pryč, takže budu mít jen malé děti... a to jen do čtvrtka, protože v pátek s pravděpodobností hraničící s jistotou jedu na valnou hromadu Asociace středoškolských klubů ČR... ovšem považte - do Brna (!!!). Bůh (jakýkoli) mě opatruj, abych návštěvu toho místa, kterému se vyhýbám jako čert kříži, přežil ve zdraví...
13. května 2009 - Flákací středa
Dnes byl tedy velmi zvláštní den... musel jsem být ve škole od ráno do 14:00, ale měl jen dvě vyučovací hodiny, v nichž jsem až tak nevyučoval, protože teď budou 2 týdny maturity a pouštět se před takovou pauzou do nové kapitoly je na nic, to rovnou můžu v červnu začít znova... A tak jsem se vesele flákal, hrál na kytaru a taky trochu fotil a rozšíčil své album School Life... a bylo to zábavné. Zítra je projektový den pro prváky a druháky lycea, tématem bude Latinská Amerika a bude tam dějepis, zeměpis, biologie a ještě mnoho dalšího. Zajímavé... a jediné, co zítra musím s sebou vzít do školy, je fotoaparát a notebook :-)
Včera jsem byl dohodnout v Peugeotu nějakou spolupráci a vypadá to zajímavě a nadějně... ale zatím si to musím nechat pro sebe, ovšem až to spustíme, dozvíte se... A také mám domluveno další lidské fotografování vypadající už předem velmi nadějně (a doufám, že ho tedy beznadějně nezkazím ani technicky, ani ideově).
14. května 2009 - Den před...
Stala se mi skutečně hrozná věc - zítra pojedu do Brna... a dokonce kvůli tomu neuvidím poslední zvonění čtvrťáků, kteří mě požádali, jestli bych jim ho nevyfotil... Kdybych mohl, pak bych fotil rád, to mi tedy věřte. Místo toho musím na valnou hromadu asociace středoškolských klubů, což není to špatné, to je dokonce dobré... ale KAM musím, to už je jiná...
Obrázek je screen z Facebooku - nemohl jsem si pomoct, prostě jsem musel vytvořit vlastní Top 5 :-). A přestože jsem nevěřící pes, musím poznamenat cosi ve smyslu bůh mě opatruj. Těším se na zítra večer - to už totiž budu zpět ;-)
18. května 2009 - M-Start aneb Zahájení maturit
Tak dnes to začalo... a více než dobře. Ve 4LA je ze sedmi maturantů celkem pět (!!!) vyznamenání a z nich ještě dvoje samé "1", což je přímo ultimativní výkon... Těší mě také to, že mezi nimi je Filip, můj spoluhráč... Tož blahopřeji všem ;-)... a my zas budeme pořádně hrát...!
23. května 2009 - After-party Day
První - a pro mě důležitější, protože jsem byl zkoušející - týden maturit byl završen triumfálním úspěchem obou tříd ekonomického lycea... - v LA i LB odmaturovali všichni, a to tak, že velmi dobře. LA má celotřídní průměr 1.9, což je nevídané, a mám radost, protože se nenašel nikdo, kdo by se na přípravu vykašlal nebo nezvládl ten stres, který je jistě obrovský. Blahopřeji všem :-).
Tento týden jsem si poměrně souvisle vyzkoušel reportážní práci - a výsledkem je opravdu obsáhlá fotoreportáž z celého týdne, od zahájení přes kompletní zkoušení a ukončení až po celý maturitní večírek 4. LA... Celek čítá 206 fotografií, což je jistě symbolické číslo (vyšlo to tak náhodou!) a Peugeot má určitě radost...
A příští týden si dám maturitní maraton nanovo, tenktorát "jen" jako přísedící u zkoušení češtiny ve třídách 4. A a 4. C - jen mě mrzí, že nebudu ve 4. B, kterou znám ze zmíněných tříd určitě nejlépe... Držím palce ;-)
Tak dnes to nastalo - měl jsem poslední hodinu v eláčku... Všechno jsme splnili, k maturitě není nic, o čem bychom nemluvili, co bychom neprobrali. Od září 2005 jsme spolu strávili 579 vyučovacích hodin češtiny a dějepisu (suplované hodiny nepočítám, nemám k tomu žádný spolehlivý podklad). Filip to spočítal ještě na jiné časové jednotky: celkem to bylo 26055 minut, což je 434 a čtvrt hodiny nebo také přes 18 celých dnů. Dnes byla poslední hodina č. 86/86 pro čtvrťák nebo také 579/579 celkově, v níž jsem předal výsledky maturitních slohových prací (průměr je 1.84, což je tedy lepší než velmi dobré)...
Nyní opravdu vidím, že je dobré věnovat se psaní pro MFD, jak je dobré se chovat ne jako namyšlený netolerantní blb (jimiž je školství přímo zamořeno), ale jako normální člověk, protože naše cíle byly (jsou) podobné - něco si předat. Klidně (a rád) bych pokračoval, ale vždycky je někde nějaký konec, který trpělivě čeká, až přijde jeho čas. Dnes se dočkal :-(
Děkuji za ty minuty, hodiny a dny, za 4 školní roky, které jsme strávili prací, diskusemi (i mimoškolními, což je jedině dobře) a často i zábavou. Byly i problémy, to je jisté - ale společně jsme je překonali; už nejsou. Držím palce u maturity. Pamatujte, že nejsem a nebudu soupeř, jsem ten, kdo je s vámi.
Tato novinka je neveselá i pozitivní zároveň, jak už to tak někdy chodí. Poněkud v jejím stínu jsou dnes i mé počiny na Live - tedy Dubnová kulturní revue a malý článek, jehož tématem je Peter Nagy. A víte co? Aj tak sme stále frajeri :-)
8. května 2009 - Pátek svátek
Tak jsme si včera naposledy zazvonili se 4. LA, hrála nám melodie z Nemocnice na kraji města a bylo to smutné i veselé, byl to život, který přináší i loučení a v něm naději na další shledání... Dopadne to dobře, pokud si dobré pokračování zasloužíme (a já tedy myslím, že ano). Dnes mě napadají samá velká slova, raději zkusím malé fotografie - a kdyby to někomu přece jen bylo málo, může zkusit i více...
Je volno, já pátek svátek. Ve škole mě toho příští týden moc nečeká - třeťáci budou už na praxi, čtvrťáci pryč, takže budu mít jen malé děti... a to jen do čtvrtka, protože v pátek s pravděpodobností hraničící s jistotou jedu na valnou hromadu Asociace středoškolských klubů ČR... ovšem považte - do Brna (!!!). Bůh (jakýkoli) mě opatruj, abych návštěvu toho místa, kterému se vyhýbám jako čert kříži, přežil ve zdraví...
13. května 2009 - Flákací středa
Dnes byl tedy velmi zvláštní den... musel jsem být ve škole od ráno do 14:00, ale měl jen dvě vyučovací hodiny, v nichž jsem až tak nevyučoval, protože teď budou 2 týdny maturity a pouštět se před takovou pauzou do nové kapitoly je na nic, to rovnou můžu v červnu začít znova... A tak jsem se vesele flákal, hrál na kytaru a taky trochu fotil a rozšíčil své album School Life... a bylo to zábavné. Zítra je projektový den pro prváky a druháky lycea, tématem bude Latinská Amerika a bude tam dějepis, zeměpis, biologie a ještě mnoho dalšího. Zajímavé... a jediné, co zítra musím s sebou vzít do školy, je fotoaparát a notebook :-)
Včera jsem byl dohodnout v Peugeotu nějakou spolupráci a vypadá to zajímavě a nadějně... ale zatím si to musím nechat pro sebe, ovšem až to spustíme, dozvíte se... A také mám domluveno další lidské fotografování vypadající už předem velmi nadějně (a doufám, že ho tedy beznadějně nezkazím ani technicky, ani ideově).
14. května 2009 - Den před...
Stala se mi skutečně hrozná věc - zítra pojedu do Brna... a dokonce kvůli tomu neuvidím poslední zvonění čtvrťáků, kteří mě požádali, jestli bych jim ho nevyfotil... Kdybych mohl, pak bych fotil rád, to mi tedy věřte. Místo toho musím na valnou hromadu asociace středoškolských klubů, což není to špatné, to je dokonce dobré... ale KAM musím, to už je jiná...Obrázek je screen z Facebooku - nemohl jsem si pomoct, prostě jsem musel vytvořit vlastní Top 5 :-). A přestože jsem nevěřící pes, musím poznamenat cosi ve smyslu bůh mě opatruj. Těším se na zítra večer - to už totiž budu zpět ;-)
18. května 2009 - M-Start aneb Zahájení maturit
Tak dnes to začalo... a více než dobře. Ve 4LA je ze sedmi maturantů celkem pět (!!!) vyznamenání a z nich ještě dvoje samé "1", což je přímo ultimativní výkon... Těší mě také to, že mezi nimi je Filip, můj spoluhráč... Tož blahopřeji všem ;-)... a my zas budeme pořádně hrát...!
23. května 2009 - After-party Day
První - a pro mě důležitější, protože jsem byl zkoušející - týden maturit byl završen triumfálním úspěchem obou tříd ekonomického lycea... - v LA i LB odmaturovali všichni, a to tak, že velmi dobře. LA má celotřídní průměr 1.9, což je nevídané, a mám radost, protože se nenašel nikdo, kdo by se na přípravu vykašlal nebo nezvládl ten stres, který je jistě obrovský. Blahopřeji všem :-).
Tento týden jsem si poměrně souvisle vyzkoušel reportážní práci - a výsledkem je opravdu obsáhlá fotoreportáž z celého týdne, od zahájení přes kompletní zkoušení a ukončení až po celý maturitní večírek 4. LA... Celek čítá 206 fotografií, což je jistě symbolické číslo (vyšlo to tak náhodou!) a Peugeot má určitě radost...
A příští týden si dám maturitní maraton nanovo, tenktorát "jen" jako přísedící u zkoušení češtiny ve třídách 4. A a 4. C - jen mě mrzí, že nebudu ve 4. B, kterou znám ze zmíněných tříd určitě nejlépe... Držím palce ;-)
3. června 2009 - Červený červen je tady...
... a začal poslední měsíc mého 11. školního roku. Květen byl opravdu vydatný školní měsíc, pořád bylo co dělat. A také jsem hodně fotografoval, většinou kapesním kompaktem, protože jsem sám sobě dal úkol zdokumentovat, jak vlastně vypadá maturita... Začalo to už v dubnu, když studenti psali maturitní slohovku a pokračoval jsem přes poslední zvonění 4. LA (tady ovšem pracoval Nikon D300). Následoval už první maturitní týden ukončený večírkem (Nikon i Sony) a po něm (ach, jak překvapivé...!) i druhý týden ústních zkoušek... Bylo (a je) to dobré, mám z toho reportážního souboru radost. S maturitami se rozloučil článkem a červen mohl začít... vlastně ještě chyběla pravidelná kulturní revue... a už je to najednou všechno...
Novinek je teď málo, je takové nějaké nic - škola mi připadá nějaká pustá a nikde nikdo, protože tam najednou nějak moc lidí chybí... a samozřejmě se to nespraví, protože dvakrát nevstoupíš do téže řeky (ani školy). Nějak bylo, nějak bude. A za 2 týdny mám jet do Španělska a nějak se mi nechce - protože prostě nevím (a je k ničemu zrovna tohle řešit, protože tam musím a je to školní zájezd).
Svět je nemocný... spadlo letadlo Air France a zemřelo 228 lidí, jedné studentce zemřel táta na vosí píchnutí, protože byl alergik a záchranná injekce nepřišla včas, jinou mou známou její otec zase (po kolikáté už?) zmlátil a vyhodil z bytu, lidé na volebních shromážděních po sobě házejí vejce a perou se jako naprostí pitomci... Co to s námi je? Kde se to všechno bere? A proč vůbec...? Po takových zprávách mi připadala situace, kdy mi městská policie dala za stěrač papírek s nepochopitelným sdělením děkujeme, že správně parkujete, váš vůz je v pořádku, v 01:10 hodin Váš strážník, přímo mystická... Ten divný lístek si určitě schovám, nikdy jsem něco takového neviděl. A jestli má městská policie čas v 1 v noci psát takové věci, pak jsme fakt asi dobrá čtvrť...
O víkendu jsou eurovolby... poctivě jsem si přečetl volební lístky, ale vypadá to, že u toho taky zůstane a že se projevím jako nezodpovědný občan a místo k volbám půjdu někam fotit, hrát nebo prostě dělat něco opravdu užitečného. Jestli k volbám nepůjdu, určitě mi za to někdo vynadá (a troufám si taky odhadnout, kdo že to bude); jako že jsem hloupý, že se mě politika týká a tak dále, bla bla bla... ale mně je to fuk, já taky nikomu nemluvím do toho, že k volbám jde, je to právo, nikoli povinnost (ještě to tak!). Vždyť je jedno, kdo tam bude - stejně europoslanci spoleřnými eurosilami vyprodukují jen další europapíry a eurokvóty snad i na povolený počet rozkvetlých pampelišek na zahradě - jinak to dopadnout v onom velkém eurokanclu ani nemůže. Nevím - třeba by bylo nejlepší ty poslance losovat, vyšlo by to nastejno a bylo by to asi i levnější... :-). Blbé nápady mohou mít i vylosovaní zástupci, titíž také jistě zvládnou udělat stejnou ostudu jako ti pracně (a draze) zvolení...
9. června 2009 - Tma... :-((((((
Není prostě dobrý čas na nějakou radost... Není dobrý čas na nic.
Dělám všechny ty věci, které jsou potřeba, aby člověk tak nějak existoval - spím (trochu a občas), chodím do práce, myju se a češu, zalévám kytky... ale na život, na něj to není. Nejím, to mi opravdu nejde.
Přišla totální tma... Lenka se ode mě po šesti letech stěhuje pryč... Nečekal jsem to. Zjistil jsem také, že někteří "přátelé" nejsou skutečnými přáteli, jak jsem si myslel - a uvozovky jsou větší než to slovo. Zklamali mě a těžko to zapomenu. Jiní mě zase mile překvapili - je jich málo, ale jsou; to je dobře. Rodiče jsou v Turecku a vrátí se až za týden, a tak jsme v celém domě s bráchou sami. A já být sám nechci... a nemůžu a neumím...
Poslouchám Slávka Janouška... protože:
Nech to tak, říkáš mi Nech to tak
Pojď, dávaj' Menšíka v televizi
Víš, hlavní je něco jiného
Je to tak, hochu, je to tak
Všechno na světě jednou zmizí
ale zas přijde něco dobrého...
Bude dobré, až přijde něco dobrého... A děkuji těm dobrým lidem za podporu... Vážím si jí...
... a začal poslední měsíc mého 11. školního roku. Květen byl opravdu vydatný školní měsíc, pořád bylo co dělat. A také jsem hodně fotografoval, většinou kapesním kompaktem, protože jsem sám sobě dal úkol zdokumentovat, jak vlastně vypadá maturita... Začalo to už v dubnu, když studenti psali maturitní slohovku a pokračoval jsem přes poslední zvonění 4. LA (tady ovšem pracoval Nikon D300). Následoval už první maturitní týden ukončený večírkem (Nikon i Sony) a po něm (ach, jak překvapivé...!) i druhý týden ústních zkoušek... Bylo (a je) to dobré, mám z toho reportážního souboru radost. S maturitami se rozloučil článkem a červen mohl začít... vlastně ještě chyběla pravidelná kulturní revue... a už je to najednou všechno...
Novinek je teď málo, je takové nějaké nic - škola mi připadá nějaká pustá a nikde nikdo, protože tam najednou nějak moc lidí chybí... a samozřejmě se to nespraví, protože dvakrát nevstoupíš do téže řeky (ani školy). Nějak bylo, nějak bude. A za 2 týdny mám jet do Španělska a nějak se mi nechce - protože prostě nevím (a je k ničemu zrovna tohle řešit, protože tam musím a je to školní zájezd).
Svět je nemocný... spadlo letadlo Air France a zemřelo 228 lidí, jedné studentce zemřel táta na vosí píchnutí, protože byl alergik a záchranná injekce nepřišla včas, jinou mou známou její otec zase (po kolikáté už?) zmlátil a vyhodil z bytu, lidé na volebních shromážděních po sobě házejí vejce a perou se jako naprostí pitomci... Co to s námi je? Kde se to všechno bere? A proč vůbec...? Po takových zprávách mi připadala situace, kdy mi městská policie dala za stěrač papírek s nepochopitelným sdělením děkujeme, že správně parkujete, váš vůz je v pořádku, v 01:10 hodin Váš strážník, přímo mystická... Ten divný lístek si určitě schovám, nikdy jsem něco takového neviděl. A jestli má městská policie čas v 1 v noci psát takové věci, pak jsme fakt asi dobrá čtvrť...
O víkendu jsou eurovolby... poctivě jsem si přečetl volební lístky, ale vypadá to, že u toho taky zůstane a že se projevím jako nezodpovědný občan a místo k volbám půjdu někam fotit, hrát nebo prostě dělat něco opravdu užitečného. Jestli k volbám nepůjdu, určitě mi za to někdo vynadá (a troufám si taky odhadnout, kdo že to bude); jako že jsem hloupý, že se mě politika týká a tak dále, bla bla bla... ale mně je to fuk, já taky nikomu nemluvím do toho, že k volbám jde, je to právo, nikoli povinnost (ještě to tak!). Vždyť je jedno, kdo tam bude - stejně europoslanci spoleřnými eurosilami vyprodukují jen další europapíry a eurokvóty snad i na povolený počet rozkvetlých pampelišek na zahradě - jinak to dopadnout v onom velkém eurokanclu ani nemůže. Nevím - třeba by bylo nejlepší ty poslance losovat, vyšlo by to nastejno a bylo by to asi i levnější... :-). Blbé nápady mohou mít i vylosovaní zástupci, titíž také jistě zvládnou udělat stejnou ostudu jako ti pracně (a draze) zvolení...
9. června 2009 - Tma... :-((((((
Není prostě dobrý čas na nějakou radost... Není dobrý čas na nic.
Dělám všechny ty věci, které jsou potřeba, aby člověk tak nějak existoval - spím (trochu a občas), chodím do práce, myju se a češu, zalévám kytky... ale na život, na něj to není. Nejím, to mi opravdu nejde.
Přišla totální tma... Lenka se ode mě po šesti letech stěhuje pryč... Nečekal jsem to. Zjistil jsem také, že někteří "přátelé" nejsou skutečnými přáteli, jak jsem si myslel - a uvozovky jsou větší než to slovo. Zklamali mě a těžko to zapomenu. Jiní mě zase mile překvapili - je jich málo, ale jsou; to je dobře. Rodiče jsou v Turecku a vrátí se až za týden, a tak jsme v celém domě s bráchou sami. A já být sám nechci... a nemůžu a neumím...
Poslouchám Slávka Janouška... protože:
Nech to tak, říkáš mi Nech to tak
Pojď, dávaj' Menšíka v televizi
Víš, hlavní je něco jiného
Je to tak, hochu, je to tak
Všechno na světě jednou zmizí
ale zas přijde něco dobrého...
Bude dobré, až přijde něco dobrého... A děkuji těm dobrým lidem za podporu... Vážím si jí...