8. ledna 2007
Nový rok se vyvíjí poměrně zdařile - zatím mě nepotkala žádná nepříjemnost, snad kromě poruchy clonového simulátoru na CZJ Prakticaru 35mm f/2.4, ale objektiv je v servisu FotoŠkoda a bude zdarma a už zítra opraven.
Za posledních cca 10 dnů jsem byl fotografovat na různých místech - v Ostravě, na Větrově, v Karlíně, v Ďáblicích u hvězdárny, v lomu na Kobyle nebo na petřínské rozhledně... Prakticky každou volnou chvíli beru některý z přístrojů na procházku; líbí se to mně i jim.
Škola? Blíží se maturitní ples a pololetí. Ples je vcelku bez problémů. Maturuje mi třída a jsem na ně na plese zvědavý - v té Lucerně vždycky všichni čtvrtáci a čtvrťačky vypadají slavnostně, i když trochu nervózně a celkově nějak lépe než jinde. Nevím, jestli to dělají světla, nezvyklé ošacení nebo genius loci Lucerny - ale asi všechno dohromady. Taky začínáme zkoušet projev studentů a tradičně budu kromě řečníků jediný člověk, který bude projev znát - to už je taková tradice, že příprava projevu je na mně (tedy trochu, hlavně to spočívá na autorech a řečnících, což bývají a i letos jsou tytéž osoby). Dnes jsem také viděl svou unikátní super-šerpu, kterou budu mít jen já; a líbí se mi. S šerpováním nebývá problém, ten nastává, když mám prváky a musím je dekorovat malými stužkami se spínacím špendlíkem - vždycky pár dní před plesem mívám děsivé sny, jak se trefuji špendlíkem do titěrných ramínek šatů některých slečen, které to snad dělají schválně... Není úniku: buď jim ublížím, nebo jim třeba spadnou šaty a tatínek mě udá za nějaké obtěžování. Ale tyto úvahy mě budou pronásledovat až napřesrok, teď je to v klidu. Jak jsem říkal, s šerpováním problém nebývá.
Pololetí také nevidím nijak dramaticky, což je hlavně proto, že razím zcela jasná pravidla už několik let a každý student je zná už od začátku každého školního roku; třeba pravidlo, že kdo má aritmetický průměr známek přes 4.00 (ústní zkoušení se pořítá 2×, jinak vše 1×), dostane za 5 (a pár takových již tradičně mezi studenty je, díkybohu nikdo z mé vlastní třídy, i když tam bych to udělal také). Proto u mého kabinetu nestávají před ukončením každého klasifikačního období zástupy ukecávačů - moc dobře vědí, že bych je všechny vyhodil :-).

10. ledna 2007
Dnes jsme konečně dokončili fyzickou inventuru školní knihovny a studovny. Ode dneška můžu tvrdit, že opravdu každou knihu z těch všech, které tam jsou, jsem měl v ruce. Jsou tam různé poklady, třeba jsem našel knížku "Didaktické využití diapozitivu ve školní praxi"... Snažil jsem se vyřadit všechno to, co nebylo, není a nebude třeba. Některé knihy tam byly několik desítek let, aniž si je někdo půjčil.
Z brožované mluvnice němčiny z roku 1942 (také byla vyřazena) na mě vypadly 2 zažloutlé listy popsané perem. Na obou je totéž, jen v různých verzích... Když jsem to tak četl, napadlo mě, jak málo stačilo lidem v minulosti k tomu, aby byli aspoň chvíli šťastni - třeba jen hodinky... Ale přečtěte si to sami, stačí kliknout na náhled vedle. Datum tam není, ani jméno - působí to na mě jako z nějaké foglarovky...

18. ledna 2007
Včera jsem pořídil Nikon F80 - prostě jsem neodolal: tělo bylo nepoužité, je do července 2008 v záruce a chtěl jsem ještě nějakého filmového Nikona, který bude podporovat objektivy Nikkor VR (Vibration Reduction, tedy stabilizátor). Původně jsem chtěl F100 (není však všem dnům konec, abych tak řekl), ale všechna nabízená těla byla dost jetá a už na první pohled toho měla za sebou dost a dost, kromě toho ani jedno jediné nebylo v záruce... F100 je taky o dost dražší. Už ale končím s nákupy techniky (to už jsem ovšem říkal několikrát, že) - mám totiž takříkajíc plnou garáž, neboli komodu, kde přístroje a objektivy bydlí...
Včera jsem byl také na prvním zasedání nové komise Zdravá Šestka (ten název fakt sedí - hlavně vloni by se hodil!) zřízené radnicí Prahy 6. Jsou tam napůl politici ze zastupitelstva a napůl odborníci na sociálně-patologické jevy; jsem ten druhý (jakýsi mluvčí či šéf pracovní skupiny školních metodiků prevence) - s politikou nemám a nebudu mít nic společného, ať už jde o jakoukoli stranu. Zasedání budou jednou za 2 měsíce, jen za týden je mimořádná schůze - ovšem do té doby, resp. do pondělka, má každý člen komise úplně vražedný úkol: přečíst asi 200 stran žádostí o granty v oblasti prevence sociálně-patologických jevů, ke každému napsat doporučuji nebo nedoporučuji a přidat návrh částky, kterou by měl žadatel dostat. Mezitím musím zvládnout uzavřít pololetí, definitivně dozkoušet kluky, kteří budou mít projev na plese (tentokrát ženy mluvit nechtěly), absolvovat maturitní ples, jít někam po plese se svou třídou (to sice nemusím, ale prý jsem zván - otázka je, jestli nepůjdu radši spát - bez urážky, ale probdít celou noc, to už mě nějak extra neláká a pít nemusím) ... a to jsem si ještě chtěl vyzkoušet F80. Nějak to zvládnu, ovšem jedno je jisté - rozhodně se nehodlám přepracovat.
Dnes jsem na MiniDisc zkompiloval hudbu na ples - pro různá taneční vystoupení studentů a také pro šerpování čtvrťáků. MD chtějí v Lucerně zvukaři asi proto, že na rozdíl od CD-R hraje pokaždé a v každé mechanice a že to nekoliduje s autorskými právy; veřejné provozování přepáleného CD evidentně ano (ovšem na autorský zákon opravdu odborník nejsem a celá OSA mi může být ukradená). Vždycky mě překvapí vkus těch, kteří si vybírají písničky na šerpování - letos je to přímo vražedný mix od U2 až po Pepíčka Melena ("Ne, pětku ne, já jsem v tom nevinně..."), od Joan Osborne přes Sto zvířat ("Ty vole, na základní škole mám průsery a koule...") až po Šmouly. Ještě že to je jen jednou za rok; připomíná to recept na dort pejska a kočičky - po něm vám taky může být jedině špatně...

23. ledna 2007
Ples se vydařil. A to přesto, že v Lucerně bylo katastrofální vedro, hlavně dole na parketu a v jeho okolí. Nástup i šerpování jsme kolektivně zvládli, klukům se vydařil projev (hlavně díky Davidovi, který Marka zachránil, když na něj přišla chvíle otevřených oken a zapomněl, co má říkat dál). Dostal jsem skvělé dary - velký klip-rám s hromadou fotek lidí ze třídy, živý cykas (to je kytka, kdyby někdo nevěděl) a hlavně certifikát a katalog, z něhož si můžu vybrat nějaký zážitek, třeba vyhlídkový let, jízdu veteránem a asi 100 dalších věcí. Protože mě lákají hlavně věci odehrávající se venku, nechám to na jaro - ostatně certifikát platí celý rok. Děkuji, mám radost. After-party začínající ve 2 hodiny v noci byla docela dobrá, ale protože nemám moc v oblibě podniky typu tunel, asi ve 3 jsem jel domů. Vytrvalci vydrželi až do rána, ale to už pro mě asi není...
Jinak vcelku nic nového. Dnes ve škole jsem byl na půdě a fotil střechu poničenou větrem, takže se dá říct, že asi neexistuje ve škole prostor, kam bych nevkročil. Protože jsem fotil kompaktem paní ředitelky a měla plnou kartu, zítra jdu na půdu (a možná i na střechu) znova, už ale se svým aparátem (resp. s půjčeným Canonem od Lenky).
Zítra je další zasedání komise - během víkendu a včerejška jsem prošel všechny granty a poslal obvodní protidrogové koordinátorce Martině své návrhy, kolik komu dát či nedat; snad jsem nikoho moc nepoškodil - požadavků je hodně a peněz mnohem míň. Stejně tak je zítra i pololetní pedagogická rada, tak doufám, že mi z té přemíry zasedání (já vím, jsou jen 2, ale někdy i 1 "bohatě" stačí) nezačne strašit ve věži. Nejsem zrovna kancelářsko-poradní typ...

5. února 2007
Nového toho moc není, což se mi momentálně jeví jako příznivý fakt... Ale přece něco:
Včera jeřáb poškodil naši školu a také vedle stojící faru. Na pozemku za školou totiž stavějí nový dům (mimochodem dost ohavný; a aťsi je jak chce drahý, stejně se mi nelíbí). Veškeré náklady tahají nad střechou naší školy obrovským jeřábem. Už několikrát mě napadlo, že se může něco stát, protože jednak jsou to náklady opravdu dost velké a jednak podle mého mínění s jeřábem stavbaři leckdy manipulují dost neopatrně. Včera odpoledne nějak a něčím (pravděpodobně břemeno nebo samotný hák, což je tak dost velký kus železa, nezvedli dostatečně vysoko) vrazili do střechy a do komínů, 2 komíny zbořili, poškodili krovy a vysílač T-mobile. Jak a čím zcela zničili střechu fary, která je mnohem nižší než škola, to nevím. Jeřábník prý pil. A i kdyby ne, doufám, že bude mít pořádný průser. Kdybychom byli ve škole nebo kdyby na někoho z jeřábu cosi spadlo, mohlo jít i o život. Dnes jsem vzniklé škody fotografoval, takže jsem se znovu podíval na půdu školy.
Asi před dvěma týdny - jak řádil orkán Kirill - jsme měli poškozenou střechu taky. Prý vítr. Ale zároveň přišli nějací lidé ze stavby, že jim vítr zamotal lano od jeřábu do našeho hromosvodu... Věřil jsem tomu, teď už ale ne - asi byl důvod stejný jako tentokrát, prostě do střechy jeřábem vrazili; a ať říkají co chtějí, už mi to nevymluví: je to totiž pokaždé stejné místo střechy...
Pomáhat lidem se nevyplácí. Dřív jsem si říkal, že jsou to jen kecy a výmluvy, ale je to tak. Onehdy jsme při foto-výpravě kamsi na druhý konec Prahy potkali jistého člověka. Evidentně mu byla zima. Ptal se, jestli umíme česky, jestli nejsme z Blesku a podobně. Výřečný byl tedy neuvěřitelně. Vykládal, že mu na Černém Mostě ukradli auto a v něm i všechny doklady, že mu zbyly jen originály vtipů, protože ty měl s sebou, když si kreslil kdesi v baru - je vlastně profesionálním kreslířem. Potřebuje se dostat na nádraží Holešovice a poté do Hradce. Pořád nám říkal přátelé a nakonec se vymáčkl, že by potřeboval 100 korun. Bylo mi ho líto, a tak jsem mu dal 200 (ostatně za stovku by do Hradce stejně nedojel) - on mi dal na oplátku vybrat jeden originál kresby. Chtěl telefonní číslo (mobil mu taky ukradli, a tak si to napsal na papír), že mi peníze určitě hned vrátí. Nestalo se, samozřejmě. A pak mě teprve trkly další věci, kterých jsem si měl všimnout hned: jak mohl pít v baru (táhlo z něj jak ze sudu), když byl v Praze autem?; jak mohl sedět v baru a nemít s sebou peníze?; proč mi nedal jméno, ale chlubil se novým pseudonymem?; proč mi nedal taky on na sebe kontakt (ovšem moje blbost byla, že jsem si o něj neřekl - v podstatě nás ale nepustil ke slovu)?; z Holešovic přece vlaky do Hradce nejezdí! Atd. Prostě jsem naletěl, ale vzhledem k jeho výřečnosti a celkové důvěryhodnosti jeho příběhu (jen na první pohled, jistě) jsem určitě nebyl jediný. Ostatně i tam jsme byli 3 a pochybovat jsem začal první já až někdy doma, kdy už se stejně nedalo nic dělat. Normálně nás svými kecy převálcoval.
Kresba je bezpochyby originál, přesněji řečeno je kreslená ručně, ale těžko zjistím, jestli je to původní kresba nebo třeba padělek obkreslený někde z novin. Každopádně je to stejně jedno. Ale říkal jsem si, že sem ten vtip dám - šiřte ho a hlavně si dejte na chudáka s balíčkem kreseb pod paží pozor - kdybyste ho potkali a on zase náhodou přišel o auto a potřeboval do Hradce. Měl jsem ho poslat do prdele! A vy udělejte totéž.
Tak jsem zas jednou pomohl bližnímu v nesnázích... a už to asi nikdy neudělám. Nejde vůbec o ty 2 stovky, ale o princip. Pak se říká, že lidé jeden druhému nepomohou, ale po takové zkušenosti a zklamání si to každý rozmyslí. A třeba nepomůže ani těm, kteří nelžou, ovšem to není nevšímavost, ale reakce na zkušenosti a zklamání z podvodníků.
Ale všeho jen do času, i na tyhle lumpy jednou dojde. Jak říká basista Lukáš: "Na každou svini se někde vaří voda...!"

15. února 2007
Nového skoro nic - sice se pořád něco děje, ale máloco stojí za řeč...
Za zmínku jistě stojí, že se mi konečně podařilo dát dohromady všechny základní typy těl systému Praktica B - poslední přibyla B200, která vlastně kdysi dávno celou řadu zahájila (poslal mi ji na inzerát chlapík z Prostějova; B200 koupil v Anglii, takže je docela zcestovalá). Ale nejde o nějaké hromadění věcí, spíš o pocit, že někde zůstanou zachovány krásné výrobky, které si to jistě zaslouží. A za pár let už na tyhle východoněmecké holky nebude tak snadné narazit. Fotím s nimi taky rád, ostatně objektivy Carl Zeiss jsou prostě skvělé.
Ve škole nic moc nového, vše plyne svým zavedeným tempem. Už jsem tam asi skoro všechno viděl a zažil; ostatně pracuji tam už devátý rok. Čtvrťáci - zejména ti, které neučím a nikdy jsem neučil - začínají halasně a uctivě zdravit, i když titíž lidé kolem mě předchozí 4 roky kolem mě chodili bez povšimnutí. Ale jeden nikdy neví, koho potká u maturity, že :-)? Moje třída je jiná, ti mě snad rádi vidí takříkajíc zdarma a bez nároku na odměnu - aspoň tak soudím podle toho, že se se mnou zastaví na kus řeči, že spolu prostě vycházíme velice dobře. Tak mě napadá, že bych asi nesnesl stav, kdy bych vešel do třídy a cítil, jak mě všichni nesnášejí... Je mi jasné, že některé kolegyně tento stav musejí zažívat dennodenně (ostatně já si se studenty i povídám, a to se dost často dozvím i to, co vědět vlastně vůbec nemám - a lhal bych, kdybych tvrdil, že mě ta důvěra netěší!). Takže prostě škola v normálu.
Jen mě čím dál víc a častěji pronásledují myšlenky na to, že 4 roky s mou současnou třídou už brzo budou patřit minulosti - a to mě štve, protože čas utíká opravdu hrozně rychle, mnohem rychleji, než bych chtěl. Je vlastně směšné, jak prožíváme skoro to samé: oni se čím dál víc bojí maturity (ať hodí kamenem, kdo se nebál!), já zase myslím na to, jak ve škole osiřím, dostanu novou třídu a začne to zase znovu... Ale někde v hlavě se mi ukládají všechna ta jména, všechny zážitky, lidi ... je to vlastně docela smutné (jenže mně máloco připadá veselé). Ale nebojte, já nezapomínám. Málokdy něco nebo někoho zapomenu. Fakt.

20. února 2007
Mám volno! Teď jsou jarní prázdniny a pak mám ještě týden dovolené - zbyla mi z loňského léta, kdy jsem chodil týden do práce a inventarizoval knihovnu. Vybrat ji musím a od dubna do června mi ji stejně nedají, kvůli maturitám a klasifikaci. Takže teď. Jsem pevně rozhodnutý dělat jen to, co se mi chce (tedy až na výjimky, samozřejmě) - hrát, fotit, psát atd. Hlavně žádná škola, ať je nějaká změna!
Dnes má můj brácha narozeniny a zítra Lenka svátek.

28. února 2007
Dnes jsme byli s Viktorem a Tomášem na industriálně-fotografické výpravě v severních Čechách. Důl Centrum byl zajímavý, protože vidět těžbu přímo v provozu (a nikoli v nějakém muzeu), to je prostě mimořádná věc. Zabrousili jsme i do Horního Jiřetína (dobrý oběd za vynikající cenu!) a pod zámek Jezeří; všechna tato místa mají společné to, že jim hrozí zánik. Důl Centrum už to má i s termínem - letos je poslední těžební rok.
Cestou zpět jsme se stavili na sídlišti Chanov u Mostu... Kdo ví a viděl, nepotřebuje další komentář. Je to prostě ohavné ghetto, navíc vlastně ve slepé ulici, takže pocit zmaru je podtržen i dopravní značkou. Vybydlené a skrz naskrz průhledné paneláky bez oken, ohořelé zdi, všude odpadky... Slyšel jsem o jakési petici obyvatel Chanova, že domy jsou zničené a ať je město Most opraví - přitom tam dluhy na nájemném přesahují 90 milionů korun a ty domy zničili tamější cikáni, nezničily se samy. Pevně doufám, že se autorům petice dostane jediné správné odpovědi - "Nasrat!"; když si to zničili, ať si v tom bydlí. Otázkou ale je, jestli si to někdo v případě Chanova dovolí - okamžitě totiž bude obviněn z rasismu a asociálního chování. Mě aťsi obviní kdo chce z čeho chce; každopádně si nepřeji, aby se z mých daní (a vůbec z daní všech, kteří je poctivě platí a pracují) platily takovéhle věci, rasismus nerasismus. I kdyby byli lidi z Chanova fialoví a pocházeli z Marsu, myslel bych si totéž.
A to vlastně ještě není všechno - cestou tam jsem klukům říkal, že na onom místě nedoporučuji zastavovat, natož vystupovat (už jsem tam jednou byl a stačilo). Viktor si myslel, že přeháním - ale jen do okamžiku, než jsme dorazili na místo. Projížděli jsme sídlištěm, v oknech nebo v dírách po nich se odtahovaly záclony, ti venku se po nás nepřítelsky dívali a něco pokřikovali a Tomáš to pootevřeným okýnkem fotil. Byli jsme vetřelci na cizím území, navíc s pražskou SPZ. Pár kilometrů za Mostem jsme zastavili a fotili výhled na krajinu. Vtom se přiřítila zelená Corsa (měla 2U9 a dál nevím), vylezl dost agesivní chlápek a křičel něco o tom, že nesmíme fotit, ať si to zkoušíme ve svejch buzerantskejch komediích (to mimochodem vůbec nechápu), že si pamatuje naši značku a že si o dalších nařízeních povíme jinde... Pak jsme ho potkali ještě celkem třikrát a pořád hrozil... Evidentně cvok. Ale jedno je jisté - Chanov má poměrně výkonnou ochranku a já už tam nejedu. S nevystupováním jsem měl pravdu.
Poprvé jsme s Lukášem hráli s Filipem - bylo to dobré, vypadá docela učenlivě (to ostatně vím, je to můj žák); odvažuji se tvrdit, že možná máme nového kytaristu.

8. března 2007
Březen je podivný měsíc - jako by ani sám nevěděl, jestli je zimní nebo už jarní. Březen - měsíc schizofrenik... Děje se toho málo nebo možná vůbec nic. Možná to tak má být.
Škola běží jako dobře promazaný starý stroj - dětské nemoci byly vyléčeny, stáří daleko, a tak běží den za dnem, od září k červnu, od zahájení roku k maturitě a poté nastane postupné červnové umírání. Teď jsme někde mezi. Mezičasí...
Kdysi jsem si vlastně rozepsal takovou knihu, dal jsem ji nazev "Průzkum mezičasu". Je toho docela dost, ale jaksi nemám elán text dokončit - asi by to ani nedalo zas tak moc práce. Možná bych měl. Možná bych chtěl. Ale... proč vlastně psát knihu, kterou nikdo nebude číst...?
Někdy (třeba zrovna teď) mám dojem, že můj život je jaksi podivný. Nikam moc nechodím; tedy vlastně nechodím moc mezi lidi. Často fotím, občas si dám nějaké to hraní a tak, ale třeba normálně v hospodě na pivu s nějakou partou jsem nebyl ani nepamatuji. Jen jakoby z dálky slyším někdy takové hlasy, abych kamsi s kýmsi šel. Ale co tam? Většina těch keců mě už nebaví. Většinu lidí zase na oplátku nebaví moje kecy, takže je to vlastně spravedlivé. Tak to chodí. O tom je (mimo jiné) písnička, kterou jsem teď nedávno dopsal:

Divný hlasy slyšel jsem z dálky
Jak by Cháron na loď mě zval
Světla ulic a obrázky z války
A ten převozník se smál...
... jenom prosím, račte dál...

Tak to chodí Tak se to střídá
Jsi jen malé zoufalé nic
V rubu mincí je schovaná bída
a ta bolí jak průstřel plic
O ní není komu říct...

Celá písnička je tady na webu také k nalezení (Texty -> Poezie & písně); jmenuje se Cháron. Vlastně mě napadla v nemocnici, když jsem tam loni byl a přemýšlel nad tím, jak je možné, že jsem neumřel, když se mi to zdálo úplně jasné a úplně snadné. Cháron byl (je?) zajímavý pán - vozil mrtvé přes řeku Acheron do podsvětí, ale každý mrtvý musel mít minci na zaplacení přívozu... Cháron je určitě velice klidný muž, protože ví, že mu stejně nikdo neunikne a že stejně každého jednou sveze... Každý přece máme nějakou tu minci, ne?

14. března 2007
Vypadá to na jaro a v tomhle ročním období je všechno takové nějaké čerstvé a nové, že se na něj vždycky znova těším, až si připadám trochu jako pitomec - protože jaro samo o sobě samozřejmě nezmění nezměnitelné a nepřinese jen tak něco převratného.
Máme - jak už jsem psal - nového kytaristu Filipa. Naše hraní dostává určitější obrysy a opět to vypadá, že by mohlo někam směřovat. Po nějakém čase budeme snad zas moci vystoupit před lidmi (to sice jde kdykoli, ale myslím tím, že budeme moci vystoupit před lidmi bez ostudy).
Jinak nic nového - maturity a konec školního roku se blíží, což mně víc a víc vadí. I když své třídě samozřejmě víc než kdokoli jiný přeji úspěch u maturity (ale ten se nepochybně dostaví, protože celé studium bylo víceméně - a až neobvykle - bezproblémové, tudíž není důvod se maturity přehnaně obávat), sám sobě nepřeji fakt, že jejich úspěch (a vlastně i neúspěch - čas se zastavit nedá) znamená mé osiření. Jasně, dostanu nějakou novou třídu (chci lyceum, obchodka se všemi těmi marketingy, managementy, statistikami a jinými nepochopitelnými předměty mi coby ex-gymnazistovi nic moc neříká), ale dvakrát nevstoupíš do stejné řeky... A tohle je prostě dost dobrá řeka...

17. března 2007, 00:35
Čas od času zadám do Googlu své jméno, abych se podíval, jestli někde někdo neodkazuje na moje stránky nebo na mé články na Paladixu - to mi většinou udělá radost. Většina lidí je slušných - uvede odkaz nebo, když chce něco mého použít, zeptá se. Nedělám s tím žádné ciráty, jen chci, aby se k mým fotografiím a textům (potažmo tedy i ke mně) lidé chovali slušně, protože stejně tak se chovám já. Občas ovšem objevím i to, že mi někdo článek docela sprostě ukradl, což mě vždycky spolehlivě naštve. Napsat takový článek dá dost práce, o pořízení ilustračních fotografií ani nemluvě. Ale to asi není třeba povídat.
Narazil jsem na svůj článek "Drahá fototechnika = dobré snímky?" na jiném serveru, přestože text (který mimochodem svého času vyvolal dost bouřlivé reakce, o nichž svědčí k dnešnímu dni 127 čtenářských reakcí - některé jsou vcelku zábavné...) byl určen pro Paladix, tam také publikován a zaplacen. Někteří lidé si ale myslí, že si mohou všechno přivlastnit, a tak se na serveru Perun.cz (podle mě je tento server svým obsahem a hlavně metodami, jakými se pořizuje obsah, dost ubohý - ale jaký pán, takový krám...) objevil můj článek, ovšem údajně ho napsal jakýsi Globetrotter, který je uveden v hlavičce článku tam, kde bývá jméno autora - ostatně porovnejte si to na obrázku. Sice je dole pod článekm uvedeno moje jméno i odkaz na Paladix, ale pouze u "souvisejících odkazů" a bez jakéhokoli vysvětlení, což samozřejmě nevypadá jako autorská informace. Nikdo mě ani Pavla Polu (šéfredaktora Paladixu) nekontaktoval a nežádal o souhlas s publikováním textu (souhlas by stejně nedostali, protože je vcelku nesmysl, aby se jeden článek vyskytoval na více místech). Napsal jsem "redakci" serveru i onomu "autorovi" poměrně ostrou žádost o okamžité stažení článku. Uvidím. Předpokládám, že mě namísto stažení článku a omluvy "redakce" i "autor" zažalují za to, že jsem je označil za zloděje, jejich server za ubohý a urazil je tak na cti; u nás je možné prakticky všechno. Podle mě ale nikdo z nich žádnou čest nemá. Navíc server s nepůvodním a k tomu kradeným obsahem stejně dříve či později zanikne. Už aby to bylo! Na zloděje a jiné lumpy je třeba stále upozorňovat a bojovat proti nim, protože jinak budou moci snad už úplně všechno.

17. března 2007, 09:10
Byl jsem překvapivě úspěšný - sice mi "redakce" ani "autor" na můj poměrně drsný mail neodpověděli, ale článek jsem na serveru již nenašel, což mě samozřejmě těší. Takže děkuji a doufám, že se aspoň trochu stydí. Přemýšlel jsem, jestli mám dát předchozí zápis a screen s článkem pryč - ale neudělám to. Na původní věci se (jinak jistě chvályhodným) odstraněním článku nic nemění. Krádež je pořád krádež.

26. března 2007
Tak snad konečně jaro...
V podstatě nic moc nového - trochu jsem experimentoval s profi-přístrojem Minolta Dynax 9, což je asi nejlepší AF-Minolta. Měl by vzniknout článek do Krásných starých strojů na Paladixu; ke vzniku článku poměrně zásadní měrou přispěli (kromě mě) dva lidé - Marek Bubník, který mi přístroj půjčil a dokonce se sám nabídl, a Jana Srbová, která mi dodala objektivy; oběma předem děkuji, i když článek je zatím ve fázi zrodu. Fotografie z D9 vlastně také, protože je budu mít zítra... Mám slíbený i Dynax 7 :-)
Na Paladixu jsem zaznamenal příslovečný double - nejčtenější a také nejduskutovanější současný článek je můj, navíc je to pokaždé článek jiný, nikoli vítězství jednoho koně ve dvou dostizích. Už to tam asi visí pár dní, ale teprve dnes jsem si toho pořádně všiml. Ačkoli nepíšu žádné komerční články, mám z toho radost; nebo možná právě proto. Protože se to nemusí opakovat, udělal jsem si screen a vy se můžete kliknutím na malý obrázek přesvědčit, že nelžu.
Jinak ale mám takové mimo-pocity, jako že se všude možně něco děje a já u toho nikdy nejsem, místo toho píšu svá moudra. Asi to bude tím jarem, to mívám vlastně vždycky, jen na to každoročně zapomínám. Když si to rozumně rozeberu, na žádný důvod nepřijdu - mám Lenku, chodím do práce, mluvím s lidmi (někdy), fotím, hraju (zítra máme vlastně zkoušku) ... tak nevím. Nechám to koňovi.
Moje neteř Kačenka měla 3. narozeniny. Ale nepozvali mě (resp. její matka mě ani Lenku nepozvala), tak ani nevím, jak K* vypadá. Dárek jsme poslali, svůj rodinný úkol jsme tedy (snad) uspokojivě splnili. Jen mám jaksi dojem, že takto to fungovat nemá. Tak to je, když forma převládá nad obsahem; a nedá mi, abych nepodotknul, že obsah je vždy důležitější než sebehezčí forma - v opačném případě je to jako přípitky prázdnými skleničkami...
Zítra se - doufám - dozvím něco o tom, jak se budou opravovat zkušební státní maturity - dnes jsem měl volno, takže nevím nic, i když jsem držitelem certifikátu, dle kterého můžu u těch potrhlých státních maturit i zkoušet. Pevně doufám, že je někdo osvícený odsune nebo raději rovnou zruší... Mám z těch "nových" maturit stále silnější dojem, že je vymýšleli lidé, kteří snad nikdy nebyli ve škole a neučili.
Taky jsem vlastně byl dnes u holiče a střihoruká slečna byla poměrně radikální, takže mám dojem, že mi na hlavně nic moc nezbylo, i když většina lidí by to stále nazvala dlouhými vlasy. Dorostou - stanu se vlasovým dorostencem.

10. dubna 2007
Zítra se píše maturitní slohovka - doufám, že se budou témata líbit a že se maturantům podaří něco rozumného napsat... Pořád teď něco čtu - slohy, testy, noviny... A taky stupidní testy "Maturita nanečisto", kde mají ti "odborníci" i vzory, podle kterých se má test opravit, špatně (třeba úřední dopis bez podpisu a tak). Nemá cenu o tom nic moc psát, prostě doufám, že státní maturity nebudou - co je ostatně státního na tom, když to někde nějaký úřad zadá a pak to my ve škole opravíme...? V pátek 4. května se má konat jakýsi protestní pochod proti zavedení státních maturit - asi tam půjdu. A asi i navedu studenty, aby tam šli místo školy, protože jeden den mimo školu je nevytrhne, zatímco blbě vymyšlený systém maturit ano. Přitom sama myšlenka srovnání škol není marná (na některých soukromých školách stačí platit školné a máte maturitu jistou, učit se je zbytečné - a jak k tomu přijdou studenti státních škol, kteří pro stejně platnou maturitu musejí udělat mnohokrát více?), ale to provedení je zoufalé: PROČ mají mít stejný test gymnazisté i učni? PROČ se to letoší třeťáci dozvěděli až teď, tedy pozdě? PROČ jsou zadání tak divná? JAK JE MOŽNÉ, že jsou ve vzorech pro opravování chyby? Atd.
Tak. Teď jsem se - po kolikáté už? - nad státními maturitami naštval, takže něco jiného napíšu až příště.

16. dubna 2007
Mám takový dederónský (vysvětlivka pro mladší: je to totéž co východoněmecký) týden. Ve čtvrtek jsem dostal Praktiku B100, 2 objektivy, blesk Metz a nějaké drobnosti (děkuji doktorce Petře!), v sobotu jsme s Lenkou byli v Sasku podívat se na parní úzkokolejku v městečku Kurort Oybin a také na hradě Falkenstein (obojí k nalezení ve Fotografiích 2007) a dnes přišla poštou z Břidličné ze Severní Moravy Praktica BC1 s objektivem (chci nějaké záložní tělo buď na používání, nebo na díly... a když něco chci, potřebuji to!). Všechno je to dobré - Praktiky i výlet do Německa.
Jinak - škola. Maturita se blíží. Všechno stihnu, přestože jsem byl loni na podzim přes měsíc nemocný... Teď už zbývá jen to, aby se na to maturanti nevykašlali. Přeji jim co nejhnusnější počasí o svaťáku - to se líp učí, než když je příliš hezky...
Ve čtvrtek budu v Osvětimi v Polsku - už zas. Tentokrát ale ne jen s Lenkou (ta ale jede taky), ale se 40 lidmi ze školy. Je třeba, aby to viděli. Je třeba, aby o tom každý věděl. Jestli to nezní hloupě, pak se tam těším (i když - těšit se do koncentráku?!) - na to, že uvidím ono místo znovu, že tam budu znovu fotografovat; jsem taky zvědavý, co na to budou studenti říkat.
Tak zatím...

18. dubna 2007
Za chvíli odjíždíme do Osvětimi... Nikony a objektivy jsou připraveny, já také.
Včera vyšel článek o Minoltě Dynax 9 - mám z něj radost; diskusní kverulanti, kteří se vyznačují tím, že sami nic nedělají, ale všechno, co udělá někdo jiný, je podle nich špatně, se vyskytli i v reakcích na tento článek. Respektive jeden exemplář D. K. - ale už to znám, je to tak skoro vždycky. Článek o Minoltě D9 je mým 190. publikovaným textem na Paladixu, takže se asi už můžu považovat za matadora. Musím se trochu pochlubit: dnes jsem si všiml, že na Paladixu mám nejčtenější i nejdiskutovanější článek (pokaždé jiný, což potěší dvojnásob), mimoto jsou mezi 5 nejdiskutovanějšími články celkem 3 moje :-). Takže děkuji.

29. dubna 2007
Tento týden je jednoznačně ve znamení různých schůzí. Až jsem si připadal jako profesionální schůzovač - porada tuhle, porada tamhle... Obecně vzato se činnosti dělí na dvě kategorie - místa, kam můžu, a místa, kam musím (samozřejmě existují ještě místa, kam nesmím, ale ta teď nehrají roli). Těch druhých bylo tento týden mnohem více, až jsem nestihl Hance vyměnit zdroj v počítači; zlobila se, ale jsem v tom fakt nevinně.
V úterý byla pravidelná schůzka pracovní skupiny školních metodiků prevence, jíž jsem mluvčím a čímsi jako šéfem (zvoleným), takže bych tam chybět asi neměl. Ve středu jsem musel přetrpět poradu třídních čtvrtých ročníků (ano, opět jsme u té maturity), kde jsem dostal za úkol vyrobit hromadu papírů (nejen studenti mívají domácí úkoly...). Ve středu večer jsem ještě byl na zasedání protidrogové komise na radnici Prahy 6; do komise jsem byl jmenován jako delegát skupiny metodiků. Jednání jsou neveřejná - jen bych poznamenal tolik, že s politiky je někdy opravdu těžké pořízení...
Mimochodem - k maturitě se váží ještě další věci: průběžně opravuji maturitní slohovky své třídy (vypadá to vcelku dobře), Šárka má asi mononukleózu a nemohla psát praktickou zkoušku z účetnictví (Šárky je mi fakt líto, protože je to taková poctivá studentka, kterou si smůla našla v nejnevhodnější chvíli...), Veronika má zlomenou nohu a nechodící sádru, takže s ukončením jejího čtvrtého ročníku a potažmo tedy i s maturitou to vypadá všelijak, protože nestihne asi složit dodatečné zkoušky ze všech předmětů. To má z toho, že do školy spíš nechodí než chodí (tedy stabilně už pár let, ne teď kvůli té sádře), jinak by je samozřejmě dělat nemusela... Napadá mě cosi o božích mlýnech a taky o džbánu a utrženém uchu, ale nerad bych, aby to vyznělo zlomyslně...
Ve čtvrtek mě čekala rada školy. Nedávno vlastně proběhla přímo revoluční změna zákona a rada školy se teď jmenuje školská rada. Převratné, že? Tam jsem byl - nevím proč ani jak, když podle některých kolegyň šířím anarchii a falešnou demokracii - zvolen jako zástupce pedagogického sboru. Jediná zajímavá novinka odtamtud je to, že konečně vím, proč v pondělí 30. 4. a 7. 5. nemáme ředitelské volno jako snad většina škol. Je to proto, že příliš velký počet studentů měl ve třetím čtvrtletí hlášen slabý prospěch z mnoha předmětů (zejména prváci!), a tak tedy není dobré zmenšovat počet dní, kdy si mohou prospěch vylepšit. Komu se to nelíbí, ať se podívá na své výsledky. Pod toto se naprosto podepisuji, i když se mi v tyto dny do školy také nechce. Také jsem přítomné informoval o protestním pochodu proti státním maturitám, který má proběhnout v pátek 4. května. Já být studentem, na kterého chystají tuhle věc, určitě bych tam šel, škola - neškola. Ostatně přemýšlím, že jestli státní maturity v této podobě opravdu budou zavedeny, půjdu snad dělat něco jiného, protože na téhle nepromyšlené a nepřipravené hlouposti se asi nebudu moci podílet.

4. května 2007
Dnes jsem uzavřel klasifikaci své třídy, přes víkend dokončím opravu maturitních slohovek, příští pátek bude poslední zvonění a pak děj se vůle boží. Prostě uvidíme. Maturita není žádná osudová záležitost, je to prostě jen taková větší zkouška; pro všechny je na ní ale nejhorší to, že je z takových zkoušek první. Když jim říkám, že se nemají bát předem a že přijdou i horší věci, nevěří. Ale uvěří, až to budou mít za sebou. Spolu s nimi doufám, že úspěšně... Kdo se na to nevykašle, odmaturuje, to je jednou jasná věc.
Když už jsme u těch maturit... dnes se konal protestní pochod proti státním maturitám. Chtěl jsem tam jít, ale musel jsem zůstat ve škole kvůli konci klasifikace své třídy. Takže jsem o demonstraci jenom četl (třeba na Novinkách, na iDnes i na Aktuálně) - a musím říct, že mě studenti DOST zklamali.
Pokud si představují kultivovaný protest tak, že budou házet svačiny a vejce, že vniknou na ministerstvo školství a budou tam popíjet a kouřit apod., pak je to smutné a jedině si tím uškodí. "Někteří mladí lidé byli podnapilí. Cestou z Václavského náměstí před ministerstvo popíjeli pivo a víno. Lahev trefila i organizátora demonstrace Tomáše Hlaváčka. Ten přiznal, že akce byla špatně uspořádaná." (Novinky.cz). Jen si tím popudí veřejnost proti sobě - sám za sebe musím říct, že se státními maturitami nesouhlasím (ostatně může mi to dosvědčit několik set studentů naší školy, protože jsem s nimi o tom mnohokrát mluvil), ale stejně tak nesouhlasím s takovými formami protestu. Vím, že takovéhle výtržnosti dělá jen pár pitomců (kteří by snad už jen kvůli své nekulturnosti a hlouposti neměli nikdy mít maturitu ani státní ani jakoukoli jinou), ale stejně mi to vadí. Úloha organizátorů spočívá v tom, aby takovéhle výtržníky zvládnli a eliminovali; bohužel právě tito "demonstranti" bývají vidět nejvíc. A svou úlohu organizátoři evidentně nezvládli.
Mám z toho docela špatný pocit - říkal jsem studentům, že by tam měli jít, protože se jich to bytostně týká. Také jsem říkal, že se mají vyvarovat všech výtržností, protože tím úroveň i význam protestu velmi poškodí. Vysvětloval jsem i na radě školy, že bychom jim neměli bránit v účasti na demonstraci, protože koneckonců s touto formou maturit také přece nesouhlasíme (i když to možná naši studenti ani nevědí, naprostá většina mých kolegů podepsala petici proti spuštění státních maturit; já pochopitelně také). Tak doufám, že alespoň ti "naši" na mě dali a chovali se tam jako studenti, ne jako blbci nebo někteří fotbaloví fanoušci (což je ovšem skoro totéž)...

20. května 2007
Tak. Poslední zvonění jsme ve zdraví přežili (i když z toho rámusu a smradu mě pořádně bolela hlava). Vysvědčení jsem rozdal, všechny papíry jsem připravil (tedy doufám!), Hanka s Ninou mi pomohly připravit třídu a zítra jdeme maturovat... Nějak to dopadne - přestože jsem víceméně životní skeptik, stále doufám, že výsledek bude dobrý.
Jinak jsem toho v posledních dnech zažil relativně dost (i kromě přípravy maturit, na čemž bych docela klidně uživil sekretářku - ovšem žádnou mi nedali; musel jsem učit a zároveň dělat leccos dalšího, což často končilo stavem, kdy jsem měl být na více místech zároveň). Myslím, že jsem to snad všechno zvládl a i EBU (Evropská byrokratická unie) bude spokojena.
S kolegyní Monikou jsme byli na valné hromadě Asociace středoškolských klubů ČR v Rožnově pod Radhoštěm. Nejpřínosnější byly ale cesty vlakem, protože jsme měli dost času probrat všechno možné; ostatně vlak, byť byl EC, měl docela vydatné zpoždění a kultura cestování byla na úrovni středně zaostalé asijské země (nefungovala klimatizace, netekla voda, průvodčí vypadal otráveně a byl protivný, vlak byl špinavý a moc nevoněl...).
Zkusíme pomoci vytvořit nějakou studentskou radu, která by studenty mohla zastupovat v jednáních s vedením školy, bránit je před zjevými nespravedlnostmi (slyším o nich podezřele často - beru to jako znamení, že někteří kolegové by měli školství rychle opustit), prosazovat jejich požadavky a hlavně DISKUTOVAT. Mluvil jsem o tom se třídami, které učím - chtějí do toho jít, což je dobře. Myslím, že ve svých hodinách i mimo ně diskutuji se studenty často, jenže to nestačí - měl by to být obecný princip, ne způsob vedení výuky jen v češtině a dějepisu...
Z každé třídy školy by měli v této instituci být asi 2 zástupci - lidé aktivní, kterým není všechno jedno, lidé slušní, aby dosáhli svého kulturně, lidé takoví, aby za nimi pak stála i jejich třída... Ona totiž škola do značné míry odráží stav celé společnosti: nikdo není spokojen, všichni si stěžují, ale málokdo veřejně, spíš se tak brblá někde stranou. Nespokojenost a brblání jsou jaksi v módě. Není pak ale divu, že se toho moc nemění, když zpravidla končímě u toho stěžování si na všechno a všechny. Ve škole je to tak, že si studenti stěžují, že se s nimi často jedná jako se stádem, které má jen vykonat příkazy. Nejsem určitě sám, kdo si myslí, že je to škoda - vždyť místo, kde se denně sejde několik set mladých lidí, by nemuselo být jen a jen o učení; mohlo by být i jakousi komunitou, která si dokáže ty 4 roky aspoň částečně zařídit podle svého... Ano, někdy se s nimi jedná jako se stádem; ovšem je to také proto, že si to mnohdy zbytečně nechají líbit...
Aby to bylo dobře pochopeno: vůbec to není žádná vzpoura proti vedení, žádná anarchie (byť to jistě některé mé oblíbenkyně ve sboru znovu zkonstatují). Je to jen snaha pomoci něčemu, co by plnilo společný zájem rozumných lidí (což jistě nejsou všichni) ve škole (učitelů i studentů); zájem na tom, aby škola byla opravdu příjemným místem a ne jen institucí na známky a tresty (ovšem tak si ji stále ještě mnozí představují). Myslím, že nikdo skuteřně rozumný nemůže být proti - společný zájem je jasný: nebudou-li žáci do školy chodit aspoň trochu rádi, poví o tom těm, kteří teprve volí střední školu; nebude-li se nic měnit, půjdou noví středoškoláci jinam; a nebude-li dostatek žáků, nebude ani škola. Pevně doufám, že si toto uvědomí i mí kolegové - to prosím není vyhrožování, to je prostý fakt.
A ještě něco - Paladix se bez zisků z obchodu (ten byl uzavřen koncem roku 2006) zatím obejde docela dobře. Není to postupné umírání nebo klinická smrt, jak mluvili ti, kteří sotva skončily výnosy z obchodu, honem se vším praštili a dělají mrtvé brouky. Zůstalo jen pár věrných, možná nejvěrnějších. Krysy opuštějí loď první, tak se to říká, ne? Naopak - jsou i některé novinky: např. nový vzhled (rámečky kolem anotací článků, zvýzarněné výpisy sekcí aj., přibyly nové reklamní plocky a plošky (výhradně ale na to, co souvisí s fotografií). U té reklamy bych si dovolil upozornit na to, že na Paladixu kolují i reklamy na tyto moje stránky... Moje bannery jsou vlevo pod výpisem sekcí (125 × 125) a také nahoře vpravo (140 × 180). O všem výše uvedeném se můžete přesvědčit budď přímo na Paladixu nebo na tomto screenu.
Takže: maturitám, škole, studentům, novému Paladixu (a snad i mně) zdar :-)!

24. května 2007
Je po maturitách. Musím zkonstatovat, že maturity mojí 4. L dopadly SKVĚLE: všichni prospěli, bylo 8 vyznamenání (!) a z toho 3× samé "1", což už jsem v jedné třídě neviděl ani nepamatuji. Vlastně jsem to neviděl nikdy. Lyceum je prostě dobré a to "moje" je nejlepší! Jsem unavený, ale spokojený. Blahopřeji všem.
Vlastně je to s těmi pocity trochu jinak... Jsou jako míchaný nápoj; jsem samozřejmě MOC rád, že to takhle dopadlo, ale taky se mi do tohoto pocitu vkrádá jiný, o dost méně příjemný - dnes to bylo naposled, kdy jsme byli třída. Všichni všem poděkovali, dali jsme si kytky, předal jsem vysvědčení a pak se šlo domů... Čtyři roky jsem je vídal denně a najednou je to pryč. Dnes jsem nějak zestárnul nebo co - čtyři roky utekly jako voda. Dal bych si to znovu - s nimi. Nechci novou třídu, chci tuhle. Jenže mám smůlu, ta už není... Doufám, že se aspoň občas uvidíme. Vlastně jinak - doufám, že oni mě budou chtít vidět; já je rád uvidím vždycky.
Myslím na to, jak byli zkoušející i přísedící příjemní a shovívaví - prostě jako normální lidi. Ale taky nemůžu nemyslet na dva ohavné zážitky, které souvisejí s maturitou a s jednou mou kolegyní. Tato paní nenávidí lidi - snad úplně všechny kromě sebe. Moje třída se při posledním zvonění byla rozloučit se všemi učiteli, které kdy měla. Byla to akce ve smyslu co bylo, to bylo, chceme odejít v míru. Kolegyně, která loni dělala mé třídě peklo (a ještě navíc z občanské nauky, která není zrovna nejdůležitější), to pochopila, zachovala se jako normální člověk, podala si s nimi ruce a bylo to vlastně všechno dobré. Ne tak jistá angličtinářka. Když k ní přišli s kytkou a nějakým dárkem, že se jdou rozloučit a poděkovat za 4 společné roky, odpověděla: "Ale já nevím, jak to všechno dopadne..." Ani jim nepoděkovala, dokonce se na ten dárek ani nepodívala. Vlastně je vyhodila - viděl jsem to a slyšel na vlastní oči i uši. A přitom ostatní kolegyně byly nadšené a dojaté - je to přece jen pěkné, když mi někdo přijde obyčejně lidsky poděkovat, ne? Byli jak opaření. Já taky. Pak se mě ještě ona kolegyně ptala, jak je možné, že když bude chtít dát pětku, může ji komise (a v ní i já) přehlasovat... Ptá se normálně uvažující učitel předem (a vlastně výhradně) na to, jak dát pětku, když maturují jeho studenti? Odpověď je jasná - neptá. Tím skončilo poslední zvonění a akce angličtinářka, díl první.
Díl druhý se konal dnes při slavnostním ukončení maturit. Těsně před ním mívá celá maturitní komise závěrečnou poradu, kde se hodnotí průběh a výsledky maturitních zkoušek. Zpravidla to bývá akce typu "nic se neděje, všichni si gratulují". Bylo to tak i dnes, i když spolu s předsedkyní (fajn paní a angličtinářka, to jen tak mimochodem) jsme si všimli neuvěřitelných chyb, které dotyčná kolegyně dělá snad v každé větě. Ač je to možná nekolegiální, musím říct, že mluví anglicky asi tak jako Vietnamci česky - tedy hrozně (být na jejím místě, dost by se mi ulevilo, kdyby předsedkyně nezmínila všechny ty chyby, kterých jsem se při zkoušení dopouštěl; radoval bych se, že mi to předsedkyně odpustila). Já se musím pochlubit - spolu s kolegyní Jarkou jsme za své zkoušení češtiny sklidili pochvalu - že prý to bylo pěkné.
Na kolegialitu mimochodem kašlu, pokud se má týkat člověka, jehož chování nemá sebemenší úroveň (mám chuť sem napsat snad i její jméno, jenže to by mě taky mohla třeba žalovat pro urážku na cti, a to bez ohledu na to, že žádnou čest nemá). Dnes totiž předávala třída květiny všem členům maturitní komise, tedy i této paní, která se nestačila (nebo možná nechtěla) zdekovat včas po ukončení porady, která je pro zkoušející a přísedící povinná. Takže všichni dostali kytku, všem to udělalo radost; tedy aspoň jsem si to myslel. Pak jsem něco povídal (dalo mi to docela práci, neb to bylo docela dojemné), mluvila paní ředitelka a nakonec předsedkyně. Následovalo "kolečko", tedy celá maturitní komise procházela kolem studentů a podávala jim ruce - na rozloučenou, na znamení toho, že jsme lidé. Paní kolegyně angličtinářka ovšem zmizela - bez pozdravu, bez podání rukou (kdysi pravila, že žáci mají hnusně zpocené ruce - no a my snad ne?). A růže, kterou dostala, byla zahozená na stolku v koutě. Že by ji tam zapomněla, tomu nevěřím. Prostě se neumí chovat. Stydím se za to, že takoví lidé jsou mezi učiteli. Stydím se za ně, protože dělají ostudu i mně - a já přece takový nejsem. Málokdo tohle udělá. To je totiž normální sviňárna. Třídě to bylo líto. Ani oni, ani já nedokážeme pochopit, co jí kdo udělal. Že si rodiče na třídních schůzkách stěžovali na to, že jim neříká informace o maturitní písemce, které znát mají a musejí? Paní totiž pracuje na základě teze, že pokud se jí lidé bojí, je to v pořádku. Je to normální chudinka. A strašně mě štve, že takoví lidé jsou ve školství. Takoví lidé přece nemohou někoho vychovávat, když sami jsou nevychovaní až na půdu jejich motivací k "učení" je nenávist.
Ještě bych rád dodal, že výše uvedený "příběh" ani v nejmenším NENÍ o druhé angličtinářce, paní Zuzaně N., které si vážím jako dobré profesorky a člověka na svém místě. Ta druhá není ani dobrý učitel, ani dobrý člověk. Nemám ji rád. A jestli toto nemohou veřejně říct studenti, já můžu. Vyhlašuji tímto válku lidem jako je ona! Ať si třeba stěžuje - není tu její jméno (ale všichni maturanti přece vědí, o koho jde; další studenti si to mohou lehce domyslet), takže se tím jedině přizná k tomu, že jde opravdu o ni. A já mluvím pravdu - mám na to mimochodem nejméně 28 svědků.

4. června 2007
Včera - v neděli - jsme byli v Jizerských horách, napřed na protržené přehradě na Bílé Desné (podívejte se do Fotografií, najdete ji tam) a také na Jizerce. Nebylo zrovna ideální počasí, ale dalo se to. Ostatně hory jsou zajímavější v neideálním počasí... Na Jizerce byla brutální mlha, ale prošli jsme rašeliniště kolem Safírového potoka, kde takové počasí naopak vypadá velmi zajímavě. Bylo to jako cesta do pravěku - fakt dobré. O něco slabší byla hospoda, kde jsme si dali kofolu a čaj - a kde mě chtěli ošidit; ale já se nedal :-)
Na zpáteční cestě Peugeot onemocněl - resp. praskl mu klínový řemen alternátoru, což je věc nemilá. Obzvláště nemilá věc je to v případě, že s sebou člověk nemá náhradní řemen. Stalo se to ovšem na docela dobrém místě (asi i věci mají opravdu duši, protože zákon shválnosti tentokrát nefungoval nijak extrémně); řemen totiž praskl asi 500 metrů před dálniční pumpou v Příšovicích u Turnova, takže aspoň jsem nemusel stát někde na krajnici. Myslel jsem si, že by řemen mohli u Shellu mít (není to nijak specifický díl pro Peugeot, spíš něco jako svíčky apod.; jeden typ pro mnoho vozů). Neměli ani jeden (halvně že na každé pumpě mají hektolitry chlastu a tunu plyšáků!). Ptali jsme se všech žen na pumpě, jestli nemají silonky - s nimi se totiž dá dojet opravdu daleko (prostě se z nich řemen vyrobí) a v pohodě bychom dojeli domů, řemen bych koupil a vyměnil sám; žádná věda to není. Jenže - milé dámy všechny do jedné tvrdily, že silonky nemají, přitom některé z nich je měly i na sobě. Říkal jsem, že je zaplatím... a bylo mi to houby platné. Překvapilo mě, jak jsou všichni neochotní a protivní, přitom jsem toho zas tak moc nechtěl. Kdyby někdo byl evidentně v nouzi a něco potřeboval, pomůžu mu - fakt. Oni (ony) ne. Ale i personál pumpy byl nepříjemný - jako bych já mohl za to, že jsou v neděli v práci. Pumpa mě překvapila; a podruhé, když jsem si šel umýt ruce a slečny mi nadávaly, že jdu na WC, a přitom jsem si u nich nic nekoupil. Koupil bych - třeba řemen nebo silonky... Můžu já za to, že nemají, co potřebuji? Plyšáka ani chlast jsem totiž momentálně jaksi nepotřeboval.
Takže nakonec jsme začali telefonovat, přičemž já i Lenka jsme měli poměrně vybité mobily (když štěstí, tak pořádné, ne?). Potřeboval jsem někoho, kdo by přijel a buď přivezl řemen, nebo nás odtáhl - na baterku jsem skoro 100 km jet nemohl. Kdybych nechal auto na pumpě, asi by ho někdo ukradl. Nebo vykradl - jsme totiž báječně bezpečná země, takové středoevropské Turecko... Napřed jsem volal Davidovi, ten byl nedostupný. Pak Lukášovi - ten dostupný byl, ochotný taky. Jen to mělo malý háček - neměl auto, protože oktávka je v bazaru. Půjčil si auto od mámy, jel do Elitu, kde měli ovšem zavřeno - a přitom ještě nedávno mívali otevřeno 7 dní v týdnu do 21:00 (když štěstí...). Poděkoval jsem.
Zbýval Lenčin táta - ten mohl přijet a dokonce s sebou přivezl řemen koupený kdesi v servisu známého, který na něj počkal i po zavíračce. Řemen jsem vyměnil metodou poměrně prasáckou, zato jednoduchou a efektivní - nešel mi povolit stavěcí šroub kladky, na níž drží alternátor; tím šroubem se nastavuje napětí řemenu a po jeho povolení jde řemen i dobře nasadit na řemenice. Když jsem na tom šroubu zlomil gola-klíč, řekl jsem si, že ho asi neudolám. Takže mi Lenka s tátou shora drželi řemen na řemenici a já dole pod autem velkým klíčem (tuším 24) otáčel velkou řemenicí na motoru (a tedy i celou klikovou hřídelí, písty apod.) a řemen se na řemenici nepovolitelného alternátoru navlékl. Motor chytil napoprvé a kontrolka baterky zhasla; alternátor běžel, elektrárna tedy fungovala :-)
Domů jsme dojeli v naprosté pohodě. Děkuji tímto Lukášovi za ochotu a hlavně panu Vlastimilovi Štočkovi (to je Lenčin táta) za záchranu. Těm ostatním, kteří (které) mě opakovaně posílali(y) do háje (se silonkami na nohou!), přeji pěkný den - spravedlnost funguje a jednou se jim to vrátí.
Proč o tom vlastně tak dlouze píšu? Protože mě opravdu překvapilo, jak jsou lidé neochotní a nepříjemní; zní to sice hloupě, ale mám dojem, že dřív to s nimi (námi?) bylo v tomto směru o poznání lepší. Nevím. A ještě něco: pokud nebudu vyloženě MUSET (což nebudu, pump je dost), u Shellu už nikdy nebudu tankovat. Je to možná kapitalistická nóbl firma, ale zaměstnanci socialisticky protivní a neochotní (aspoň ti, které jsem včera měl tu čest poznat). Ne že by bez mých peněz zkrachovali, ale podporovat je nebudu.

7. června 2007
Dnes jsem dostal opravdu úžasný dopis, jaký mi ještě nikdy nikdo nenapsal. Musím se s ním pochlubit, jinak to prostě nejde. Mám dojem, že snad opravdu není zbytečné to, o co se ve škole snažím. Čas od času mívám chuť tam s tím praštit, ale dnes NE, protože takovéhle ocenění je velkou motivací.
Čapkovými moc děkuji a odpověď posílám poštou, protože takovéhle psaní prostě nelze nechat bez odpovědi...

12. června 2007
O víkendu jsem byl na Lužnici - klub ŠOK jel na raftech a já + Lukáš + Filip (tedy kompletní "nové" Trijo!) jsme jeli dodávkou Mercedes. Měli jsme německou značku (dodávka byla půjčená od filmařů, tedy od Lukáše z práce) a aby to bylo stylové, měl jsem triko s nápisem Deutschland. Byli jsme aus Landshut. Když jsme dorazili do kempu, postavili jsme plachtu u auta, abychom měli přístřešek a aspoň nějaké místo, kde nepálí slunce (stejně ale pálilo). Rozložili jsme si sedačky, postavili gril, dali si pivo - a byli jsme mastňáci (ne že by mě zrovna tohle lákalo, ale chtěl jsem to zkusit - není to úplně marné...). Lidé chodili kolem a nadávali na ty zatracený Němce a my se královsky bavili... Celý víkend se stal vydařenou akcí: počasí skvělé (možná až moc vedro), lidi fajn, jídlo dobré, pivo vynikající.
Večer jsme hráli, takže jsme si odbyli premiéru s Filipem před lidmi. Přišli i ti, kteří s námi neměli nic společného a dlouho do noci se hrálo a zpívalo. Jako kdysi. Jako dřív... A bude to dobré i dál - aspoň myslím. Vynikající byla i cesta tam a zpět - pouštěli jsme si Nedvědy a Nezmary a zpívali na celé kolo; všichni tři. Kochali jsme se krajinou jako doktor Skružný ve filmu "Vesničko má středisková" - jen jsme pochopitelně nebourali.

18. června 2007
Tak jsem měl dnes svátek. Překvapilo mě, kolik lidí mi přálo samé dobré, lepší a nejlepší věci - a docela jsem se styděl, protože na svátky opravdu moc nemyslím (resp. nesleduji kalendář), takže těm, kteří na mě dnes nezapomněli, jsem já asi nepřál, což je ostuda. Ale nemyslím to nijak zle, fakt ne. Od 2LA jsem dostal omalovánky (!!!) s Krtečkem (!!!!!), kterého nenávidím. Jednou jsme se totiž nějak k tomu zvířeti dostali a já jsem pronesl řeč na téma debilní dětší hrdinové, jejichž je Krtek snad čestným předsedou. No a tak jsem just dostal omalovánky, tudíž ho asi budu muset vzít na milost, protože mi to udělalo radost - že si vzpomněli a tak. Vážím si toho, že jsem dostal "nepovinný" dar (to je totiž něco úplně jiného než povinná kytka paní učitelce na konci roku), tudíž to se mnou asi není tak úplně špatné. Asi si budu o prázdninách malovat...
Jinak nic nového - klasifikace uzavřena a ve škole jsme se dívali na Toma & Jerryho.
Diskutovat na serveru PhotoExtract je někdy opravdu zábavné. A abyste věděli, jsem velmi podivný člověk, velmi - a ubližuji nevinným. Konečně někdo světu odhalil, jaký jsem lump. Není svět báječný...?

28. června 2007
Tak zítra máme konec školního roku - pro mě už devátého na této škole. Utíká to. Pro mě ovšem školní rok víceméně skončil po maturitách, odchodem mé třídy... Teď už to byla taková škola na volnoběh... Dnešek mi ovšem přinesl několik událostí, díky nimž se vlastně docela těším na ten desátý školní rok. Především jsem dostal úvazek (pro neznalé: to je takový malý papírek, na kterém je psáno, které třídy budu příští rok mít na jaký předmět). Nikoho mi nevzali! Mám skoro samá lycea! Budu mít novou třídu - zatím pro mě to označení "1. L" nic neznamená, ale vím jistě, že svůj obsah získá, dokonce docela rychle. Pevně doufám, že to bude obsah převážně příjemný. Některé kolegyně se vyjádřily v tom směru, že jsem vyžral všechna lycea apod., ale to není můj problém; já těžko můžu za to, že lyceum na rozdíl od tříd obchodní akademie má víc dějepisu. I když... trochu za to můžu, protože jsem si o takovou skladbu úvazku víceméně řekl. Není moje chyba, že dotyčné mlčí a pak se zlobí, aniž by svůj požadavek kdy vyjádřily na správném místě, tedy u vedení. Líná huba - holý neštěstí se říká, ne?
A ještě jedna příjemná věc je ta, že budu mít svou novou třídu na češtinu i děják, takže se uvidíme 5 hodin týdně. To totiž nebývá úplně běžné, protože spíš převládá způsob, kdy mívá jeden učitel ve třídě jen jeden předmět; důvod jsem sice moc nepochopil, ale to neznamená, že ten důvod nemůže být rozumný. Jsem toho názoru, že učitel by měl být v jedné třídě co nejvíce, aby mohl předměty propojovat a aby měl s danou třídou co největší kontakt - pak se pracuje lépe. A protože, mé milé kolegyně, jsem tento svůj názor netajil jako vy, nýbrž jsem se za jeho prosazení vcelku jasně a delší dobu vyslovoval, už předloni jsem byl úspěšný - od té doby mám jednu třídu lycea na CJL i DEJ a je to prostě vynikající: sám se sebou se vždycky dobře dohodnu na mezipředmětových vazbách.

29. června 2007
Mimochodem - v pondělí a úterý jsem byl s 2. LB na školním výletě v Prachovských skalách. Docela jsme chodili (tedy všichni jen první den, některé výjimky, jako třeba já) i druhý den dopoledne, kdy se většina třídy povalovala a nedělala nic (určitě by se bránili, ale je to tak). Byl to dobrý výlet. Měl jsem sice občas trochu pocit, že jsem starý a že mě tam studenti vlastně jen tak trpí, ale prý to není pravda (říkali) - tak nevím. Třeba nekecají. A pravda je taková, že když jsme v dešti lezli do studeného bazénu a když jsme si vykládali všechno možná asi do půl druhé ráno, starý jsem si nepřipadal. Díky Ti, milá 2. LB, že jsi mě s sebou vzala - a Nikola zaslouží metál za odvahu a výdrž, protože jsem ji strašně (a samozřejmě jednak schválně, jednak pořád) prudil, což je speciálně v jejím případě velmi zábavné - nejen pro mě, ale i pro okolí. Koneckonců i pro ni, jinak by si tak vytrvale nekoledovala, že...?
Dnes bylo vysvědčení a poměrně výjimečně jsem ho nikomu nedával, tudíž jsem neměl celé dopoledne co dělat. Provozoval jsem po celé škole tzv. "zevling", neboli nic, které vypadá, jako že máte hromadu práce. Taky jsem se loučil s kolegyněmi a žáky a asi 176× jsem řekl "hezké prázdniny". Jako každý den jsem se ale také naučil něco nového - Richard se ptal Tomáše ze třeťáku, jaký že má rating (tedy samozřejmě říkal "rejting"). To znamená - pro nás starší - totéž co "Jaký máš výzo, vole?". Sice jsem dnes bez rejtingu, ale zato mám před sebou to volno - takže vlastně je všechno dobré.
A vůbec - hezké prázdniny! Ne že bych nějak moc věděl, co budu dělat, ale jako obvykle se něco najde. A po prázdninách mi bude 33, dosáhnu Kristových let. Tudíž doufám, že mě někdo někam nepřitluče nějakými ohavnými hřebíky - třeba na kříž (asi to dost bolí, řekl bych).