To jsem já...
Já
Měl jsem tady dlouho hromadu řečí o tom, kdo jsem, co a proč dělám, dělal jsem nebo dělat chci, ale je to všechno jen takový šum, kterého je všude plno... Koho teď zajímají školy, práce, tvorba, lidi, život...? Svět jsou přece věci a všechno je produkt...
Všichni mluví. Nikdo neposlouchá - a tak jsem se pozvolna a zprvu nepozorovaně stal tím, kdo mlčí a poslouchá. Stejně už jsem všechno řekl.
Zkrátka - kdo jsem, nevím. A kým jsem pro jiné, to už vůbec ne.
Vím jen, co jsem byl nebo být chtěl. Vím o všem a všech, čím a kým jsem se nestal.
Připadalo mi to kdysi důležité a byla to asi i tzv. pravda, ale těch je hodně.
Je jedno, co bylo.
Je jedno, co bude.
Je jen to, co je... nebo se zdá být. Kdo už to pozná...?

MS#
P.S.: Jednou všechno zmizí - všechny jedničky se změní v nuly (já se cítím být nulou prakticky stále, jedničkou zcela výjimečně) a konec - fin - ende - the end (atd.). Tu krátkou chvíli, NEŽ přijde tma (digitální i jiná), jsem tady chtěl strávit nějak užitečně.
Ne že bych měl pocit, že se to povedlo, ale aspoň jsem to zkusil...

©2003 - 2017 Milan Sýkora