Chodili jsme často ven - nejčastěji do Hvězdy a do Divoké Šárky - kam taky ty zlobivý spratky vláčet, že jo...
Bráchovi byl rok a něco, mně skoro šest - a zatímco já jsem systematicky a dosti promyšleně zlobil a nenáviděl školku, on se snažil postavit na vlastní nohy, což se mu také podařilo, nejedl zeleninu a zdědil po mně červený kočárek, nějaké hadry i můj červeno-žlutý traktor, s nímž jsem se velmi nerad loučil.
Jak je to už všechno dávno...