Báseň skoro na rozloučenou
Slunce - překrásný manekýn
se prkenně uklání k západu
Zavírají se květiny a obchody
a Praha unavená
chválou básníků
a svojí krásou
šediví
soumrakem
Je to tak podivné Co všechno se ti podobá
Ta myšlenka že tě můžu ztratit Protože všechno na světě... ... se neustále mění
Můžu tě ztratit A zase budou noci Měsíc vlající na obloze...
... bude podobný stínu Tvých rozpuštěných vlasů Nebudu moci spát
Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu
smutku

Ano
to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím
všecky ty lehkomyslné
nevychované a pravdivé
děti naší lásky
všecko to co nejde vyhandlovat
v Tuzexu
nabiflovat přes noc
získat protekcí
úsměvem
Touhu a odvahu
nečekat až se život převalí
kolem jako baráčnický průvod
nedat se zlákat štěstím
které padne a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba
Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li třeba
nechat se zabít
pro ně


Václav Hrabě: "Báseň skoro na rozloučenou"
Použitá technika:
Nikon D3200 (+ battery-grip Andoer BG-F2)
objektiv AF-S DX Nikkor 18 - 105 mm f/3.5 - 5.6G ED VR
UV filtr Marumi DHG 67 mm, přechodový filtr B+W Gradual Grey 25% F-PRO 67 mm
Médium: SDHC Kingston Ultimate UHS-I Class 10 16GB (RAW / NEF)    Datum: 18. září 2017

©2018 Milan Sýkora