... neboli Devět bran... Tolik jich bylo a všechny byly víceméně otevřené. Dřív tu zněly hlasy, teď je ticho až strach... - ale pak jsem uslyšel kroky a nebyly moje... Hlasy a kroky nezvaných návštěvníků, které jsem spíš tušil než viděl, po chvíli umlkly. Ticho zůstalo - a je tam pořád. I já zůstal - ale napořád ne. Zatím. |
 |
 |
| Porte No. 1 | Ve stínu | |
 |
 |
 |
| Konec parku | Chateau Neuf portes | Kdesi vzadu... |
 |
 |
 |
| Zavřeno | Světlo na konci... | Sýpka už nesype |
 |
 |
 |
| Divočina | Kam...? | (Před)poslední brána |
 |
 |
 |
| Blíží se... | Za devatero... branami? | Tíha samoty |