Mám rád cesty, i ty slepé, hluché a němé... Vždycky totiž někam vedou. Na konci této čekalo malé (vlastně velké!) překvapení... Místo vděčnosti se tato tatrovka dočkala jen samoty a pomalého umírání. Nevěřte tomu, že stroje nemají duši - mají! Této stařenky mi bylo líto, a tak jsem se rozhodl jí místo díků, kterých se jí nedostalo od "jejích" lidí, věnovat tyto snímky...
|
|
|