Poldovka pomalu, ale jistě zaniká - a tak jsem tam vyrazil znovu, abych ještě něco viděl a zachoval... Bylo to dobrodružné: nečekané díry v zemi, ještě nečekanější podivní lidé s krumpáči a palicemi (a vždycky v přesile), místa, kde se tají dech z výšky či hloubky...
V této kapitolce je více fotografií, než bývá zvykem; ale Poldi si to zaslouží a dnešní vydařený "infiltračně-industriální výlet" také. Ostatně - komu se to nelíbí, nemusí se dívat...
Loňské fotografie z Poldovky jsou tady a zde je Poslední sbohem...